Já jsem si teda vždycky myslela, že pomoc je prostě pomoc, lidi pomáhají, jak je v jejich silách a pomoc se nerozlišuje na malou nebo velkou ani nijak jinak. Ó, jak jsem se mýlila.
Mech jsem měla vždy spojený s něčím hebkým, příjemným a krásným. Uklidňující polštáře mechu v lese. Krásný pohled na mechová pole, tu a tam houba. Až do tohoto týdne, do pondělního rána.
Stát mi nemá do ničeho kecat, stát nás má nechat být, stát se nemá starat, jak já se starám, stát mi nemá diktovat, kdy mám co udělat. Ale musí mi dát.