V některých případech je vážně jedno,

jestli máte děti víc nebo jenom jedno

Tak jsem si zaveršovala na začátek a dál se budu držet tématu, které jsem již nakousla.

Osobně je mi fakt buřt, esli si někdo pořídí jedno dítě nebo fotbalovou jedenáctku. Je to každého věc. Protože finálně je úplně, ale úplně jedno, jestli dřepíte u internetu a máte za sebou jedno dítě nebo dětí víc. Těch víc se možná spíš zabaví, ale oni ty jedináčci jsou zvyklí se zabávat sami, takže je to nakonec zase prašť jako uhoď.

Ne, mateřská láska se nedá dělit, ani násobit, sčítat nebo odčítat. Ta tam buď je nebo není. Nedá se říct, jestli jedináčkovi je věnováno víc než když má dítě sourozence. Je to totiž jen a jen o matkách.

A já tomu opravdu nerozumím. Nerozumím, jak je možné vychovávat děti, starat se o domácnost, vařit, uklízet a ještě si s dětmi užít nějaký čas, když celý den někdo stráví u internetu. Jak je možné mít čas pro sebe, když celý den strávím u internetu? Jak se dá věnovat dětem a přitom celý den sedět na počítači? Jak se dá učit děti a celý den vysedávat u internetových diskusí?

Jedině tak, že někde něco oželím.

Děkuju, nechci. Radši budu mít uklizeno a nebudu mít pak bobky, že by se náhodou mohla objevit sociálka. Ony i ty návštěvy se pak nějak líp přijímají. Argument, že komu vadí špinavý hajzl, ať k nám neleze, v mých očích neobstojí, je to totiž moje vizitka. Já jsem to prase, které radši vyfláká 20 příspěvků, než by olízlo záchod hadrem. Radši půjdu s dítětem na hřiště a ono mi večer super usne. Radši si přečtu hezkou knížku, uvařím něco dobrého, upeču koláč. Takže budu radši večer usínat s pocitem, že ten reálný život je fajn.

A to klidně oželím hrnek, zuby v hrnku nebo titul královna internetových diskusí. A zcela jistě oželím i tu gumu.

Nakonec se mi to totiž vrátí, alespoň ve vzpomínkách. Nebudu pak u krmení holubů v parku vzpomínat, jak jsem to komu v jaké diskusi nandala (Stejně už si nebudu pamatovat, jestli byla na téma hubnutí nebo tloustnutí). Ale zavzpomínám: "Maruš, jak se jmenovala ta knížka, víš, jak jsme tenkrát četly a tolik se nám líbila?". Nebo: "Pamatuješ, jak jsi u nás tenkrát byla, jak nás ty holky tak rozesmály?". Případně: "Pamatuješ, jak jsme jely na ten výlet a tak jsme si to všechny užily.". Sice si to už taky možná nebudu pamatovat, ale alespoň se všichni zasmějeme, když si připomeneme každá jiný výlet. Ono ty vzpomínky pak dáme společnými silami nějak dohromady.

Tož, co bych vám napsala na závěr? Že fakt vůbec nic nestíhám, takže bych asi měla povolat babičku, protože ta by mi určitě pomohla obstarat rodinu, abych já mohla všechny, co tohle čtou, informovat, že dneska opravdu nemám na nic sílu.