Pozitivní blog II.

aneb hlavně vesele.

Hážu všechno za hlavu a ráno mizím. Fakt že se těším, že budu v luzích, hájích a lesích, na mytí použiju bahnitý rybník a možná se naučím i dojit kozu. Ještě teda netuším, jestli se přiblížím ke koni blíž, než přes ten elektrický ohradník, ale i tak se těším. Doufám, že rostou houby. Internet tam není (tak budete mít chvíli klid), zato mám kytičkované holinky.

A tak než odjedu, podělím se s vámi o několik svých radostí, abyste jako neměly pocit, že jsem veskrze negativní.

Krásně mi kvete levandule.

Nějak nemám ráda fialovou barvu, ale levanduli tu její barvu odpouštím. Miluju tu opojnou vůni. Takže fakt mi krásně kvete a já se z toho raduji.

Krásně mi kvetou muškáty.

Bodeť ne, když kolem nich furt poskakuju. Jen doufám, že přežijí týdenní péči mého manžela. Takže fakt krásně kvetou a já se z toho raduji.

Koupila jsem si krásné kalhoty.

Jj, jsou krásné, světle šedé, plátěné. Jsou mi sice trochu delší, ale to je buřt, vono se to dole nahrne. A hlavně, je to velikost 36. To je supéééééér. Takže se raduji z toho, že mám krásné kalhoty a malý zadek.

Našla jsem baterku.

Kamarádka právě volala, že s sebou nutně potřebuju baterku, bo u těch chatiček není žádné světlo, tudíž noční výlet na toaletu není bez baterky možný. Trochu mě polilo, ale baterku jsem našla. Tudíž se raduji, že trefím na záchod, pokud to budu potřebovat.

Mám jasné priority.

Jednou z mých priorit je svět skutečný, nikoli virtuální. V tom skutečném totiž nikoho nemusím přesvědčovat o svých přednostech, nemusím vydávat sebeprezentace a zahlcovat okolí fotkami. Oni prostě vidí, jaká jsem. Včetně mých chyb, pročež je respektují. Zrovna tak, jako já respektuji jejich. Tedy se raduji, že nemusím nikam nic vypisovat, protože já jsem já a nehodlám to schovávat (za žádným účelem).

Jediná věc, ze které se teď neraduji, že musím vyžehlit, abych mohla zabalit. Ale to se poddá. U Vinnetoua mi to půjde jako po másle.

Hezký letní den a týden všem. Radujte se, venku je krásně.