Už jste si někdy odnesli domů cizí kabeli?

A byl v té kabeli mobil?

Pokud odpověď na obě otázky zní ano, potom jste jistě založili diskusti s názvem Prosím o radu, co s nalezeným novým mobilem? Velice pikantní je už věta: "V sobotu jsem našla chytrý mobil, úplně nový, ještě neaktivovaný, byl v prostoru, kde se berou věci při nákupu, a já tu kabeli sbalila, s tím, že zjistím co v ní je a vrátím." Důležitým v této větě shledávám vyjádření "já tu kabeli sbalila" a potom "že zjistím, co v ní je". Já osobně nebalím cizí kabely, navíc tedy ne v nákupním centru. Už vůbec nebalím kabely, které vypadají, že obsahují něco hodnotnějšího. Kdybych někde viděla cizí kabeli bez dozoru, pravděpodobně bych za účasti svědka (v obchodním centru bych si asi přizvala na pomoc ochranku) nahlédla dovnitř, nenaleznu-li nějaké vodítko k majiteli. Posléze bychom společně kabelu předali do rukou určených. Tedy v případě, že budeme znát majitele, tak přímo jemu, případně potom policii, která si s uvedeným nálezem snad poradí.

V tomto případě však inkognito tazatelka kabeli sbalila, aby zjistila, co v ní je, potom by jí vrátila. Nicméně jí prostě sbalila a páč děcka nějak zlobila, dorazila s kabelí až dom. Tam ejhle - v kabeli smart phone. Podstatné je i to, že byla sobota. V pondělí potom "poctivá nálezkyně" obvolala kdekoho v nákupním centru, pročež nikdo se po mobilu nesháněl. Dnes, tedy ve středu, chtěla volat znovu, ale mezitím se nějak dozvěděla, že je to hlášeno na policii jako krádež z nákupního vozíku a má strach. Chtěla to odevzdat na ztráty a nálezy, ale bojí se.

A na tom celém je mi tak nějak divné několik věcí. Kupříkladu ta, že když jsem si kdykoli kupovala mobil, byla jsem v obchodě vybavena giga taškou s obrovským logem operátora, případně výrobce telefonů. Na dně se potom ztrácela malá krabička, ale všichni viděli, že si právě nesu něco z Vodafone. Nechce se mi tedy věřit tomu, že by "poctivá nálezkyně" nepoznala, co uvnitř.

Dále se mi nějak nechce věřit, že strčím cizí kabeli do nákupního vozíku, aniž bych řešila, co je uvnitř a utíkala s ní dom, kde to budu zjišťovat. Dítě mám sice jen jedno, ale stojí za to, pročež jsem nikdy nedorazila domů s cizí kabelí.

Dále se mi nechce věřit, že mám doma cizí smart phone, pročež dva dny čekám, pak kamsi volám, pak zase čekám, pak se začnu bát. Abych to celé uzavřela tím, že to teda zítra hodím do ztrát a nálezů, abych měla klid.

Závěr z toho celého nechť si každý utvoří sám. Já mám jeden - jestli se "poctivá nálezkyně" teď opravdu bojí odhalení a trestu, tak dobře jí tak. Alespoň příště nebude tahat domů cizí kabely, aby zjistila, co je uvnitř a pak je zkoušela vracet. A zase jsem si vzpomněla na slova mé bývalé kolegyně, která na můj povzdech, jak může někdo sáhnout na něco cizího, pronesla: "To tady asi nechápeme nikdo, ale kriminály jsou furt plný".