Čtení mezi řádky
aneb co všechno se dá najít v jedné větě.
Všechno začalo negativními recenzemi a názory na knihu Devátý dotek, jejíž autorkou je Mirka Šimková, nebo-li Diny, nebo-li BC vipka. Jak to totiž bývá, spatří-li jakékoli dílo (literární, filmové, hudební) světlo světa, vylézají s ním i recenze a kritiky a bývá opravdu výjimkou, aby recenze dílo zcela a beze zbytku chválily. Takovou situaci aby jeden lupou pohledal. Mám dojem, že co se líbí mně, nemusí se zákonitě líbit Tobě, co se líbí Tobě, z toho zase nemusím být na větvi já.
I stalo se, že kritiky nebyly jen jásající. Nebyly jen chválící a opěvující. Byly i kritiky kritické. A mezi těmito kritikami se vyjevila ta, která sdělila zhruba toto: "Autorka vlastně není spisovatelkou a kniha není literární dílo". Uááááááá, ta drzost.
Někdo si dovolil zkritizovat něco, co se mu asi nelíbilo (mi se teda zrovna nedávno nelíbila jedna detektivka, to se prostě stává), a už je to tady. Komunita je v pohotovosti a předhání se v komentářích typu: Nic si z toho nedělej. Někdo takový tě nemusí zajímat. Četla jsem to jedním dechem, kamarádce se to taky líbí. Drž se! atd. atd. atd.
V komentářích mne však zaujal jeden. Ten, který shora zmíněnou kritickou větu přetvořil.
"Lidé svými sděleními ne vždycky říkají – co se zdá, že říkají. Takové to: ty nejsi spisovatelka – a tvá kniha není literatura.. To ve skutečnosti může znamenat zhruba tohle: „JÁ sama sobě nepřipadám dost dobrá – a ZÁVIDÍM tobě. Tvou sílu i umění žít. Žes i takovou hrůzu dokázala přetavit do něčeho pozitivního. Dokonce tím ještě obohatit život jiným. Mám obavu, hraničící s jistotou – že já bych ve stejné situaci selhala. A tak si aspoň rejpnu“.."
autor Hanka, zdroj www.klarcinblog.cz
Závidím Hance její jistotu, že větou o spisovatelce a literatuře chtěl autor říci to, co Hanka napsala. Opravdu jí závidím to sebevědomí rozhodnout, co někdo jiný chtěl říci.
Závidím a přemýšlím, co by asi řekla na moje čtení mezi řádky, kdyby vypadalo zhruba takto:
Citace:
"Nikdy jsem své zápisky, svůj deník, nepsala s tím, že by měli aspirovat na jakoukoliv cenu, uznání široké literární veřejnosti, že bych si myslela, že mám kdovíjaký talent, že bych se chtěla živit psaním knih.
Má kniha Devátý dotek vznikla náhodou a nedostat nabídku od Nakladatelství Dryada, nikdy bych se žádného nakladatele neprosila o jeho vydání."
autor Diny, zdroj www.klarcinblog.cz
Mé čtení mezi řádky:
"Všechno jsem to vždycky psala na blog, aby to všichni viděli, chtěli to číst a časem i vydat knižně. Abych byla slavná. Když už jsem se potkala s lidmi z Dryady, byla jsem fakt ráda, že to vydat chtějí. A teď tak přemýšlím, jestli za ní dostanu i nějakou cenu. Bylo by to fakt fajn. Však jsem to proto taky psala."
Mohlo by to takto vypadat. Ale nevypadá, a to přestože autorka zde nabádá k hlasům pro svoji knihu. A nevypadá to tak, přestože já bych si záři reflektorů při křtu takové knihy opravdu užívat neuměla.
Vzhledem k tomu, že já se dozvěděla, že jsem nic takového nedokázala (patrně myšleno porodit postižené dítě a přežít manžela), mlčím a šoupu nohama. A ty bys měla taky.
OdpovědětVymazatAno ano, mluviti stříbro, mlčeti zlato. Ale jak jsem už psala, já přes to zlato nějak nejsem :-).
OdpovědětVymazatVe dvou se to lépe táhne.. To jo - ale jde o to, kam..
OdpovědětVymazatJá jsem ta Hanka, která se tu cituje. Ještě že aspoň přesně - a tím si jistě aspoň ostatní (když ne autorka tohoto článku) - všimnou, že jsem jasně řekla: "To ve skutečnosti může znamenat"
Nikde nevidím, že bych to tvrdila s jistotou. Je úsměvné - že autorka jedním dechem tepe podle sebe nešvar - a ve stejné větě sama koná to samé.
Neboť mne nezná - a vydává soudy. O mém sebevědomí například. Nemluvě o překroucení mého sdělení. Kdyby mne znala, byla by totiž dost překvapena. Můj respekt a ohledy k druhým jsou nadstandardní. Po pravdě, přílišné ohledy na jiné jsou to, s čím musím bojovat stálý vnitřní boj.
Co se mého (nezkresleného) názoru týká: veřejné fórum je určeno k prezentaci osobních názorů a myšlenek - a přesně to jsme já - i původní recenzentka dělaly. Říkaly - co si myslíme.
Ovšem - obrátit naruby jde absolutně cokoli.
Stajně tak já bych mohla napsat: Mezi jinými reakcemi se objevila jedna, která píše, že autorka nicneříkající, nekonkrétní negativní recenze MŮŽE trpět mindráky, které si takhle léčí.
Uááááááá, ta drzost!
A takhle by to šlo dokola. Někdy je příčina a následek jako pejsek, co si honí ocásek. Za chvíli nikdo neví, co bylo na začátku. Následek se stává novou příčinou - a nemá to konce zvonce.. jelikož je to v kruhu.
A nakonec - co se čtení mezi řádky týká: co si mezi řádky kdo přečteme - to vždy bude něco jiného, než si přečte ten druhý. TO JE ZCELA NORMÁLNÍ. Rozhoduje naše povaha, nálada, aktuální situace - i dosavadní zkušenost.
Já si například v těch citovaných řádcích autorky Devátého doteku přečetla tohle:
"Všechno jsem to vždycky psala na blog, abych ze sebe dostala tu bolest, vymluvila se z té prázdnoty - i když je nesdělitelná. Kdo neprožil - a nebo nemá dostatek empatie - nepochopí. JAK MOC TO BOLÍ.
Blog jsem psala proto, že jsem si všimla, že pokud napíšu - co mi tíží duši, srdce i hlavu tak moc - že se ani nemohu nadechnout.. Že to trochu povolí - když to "oslovím".. Když se tomu postavím čelem - tím, že to vyprávím, nesu kůži na trh.. Takhle odhalit nejniternější pocity. A za tu odvahu - mám tu odměnu - malou, malinkatou úlevu. Proto jsem to dělala.
A potom, když ke mně začala z netu slova podpory - jsem si uvědomila, jak moc mi to pomáhá, zpětná vazba.. Že ta slova úplně neznámých lidí dokážou fungovat jak hojivé fáče.
A proto jsem psala dál. Abych zas dokázala volněji dýchat.
A pomalu, opatrně, pořád zraněná - se zas vrátit do života.
Když jsem se potkala s lidmi z Dryady, byla jsem fakt překvapená, že to chtějí vydat. Nic takového mne ani nenapadlo.
A teď - občas ve slabé chvíli přemýšlím.. jestli cena, kterou platím za to, že jsem souhlasila, není moc vysoká.
Kromě podpory jsem i terčem výpadů. CO jsem už měla uzavřené, zpracované - se zas otevírá a bolí - se vším tím zmatkem okolo..
NENÍ to vůbec fajn. Protože proto jsem to nepsala.
K tomu ke všemu cítím závazek ke Dryádě, aby když už do mne investovala - se jí to také vrátilo. Nakonec je to nakladatelství - vydávání knih je živí. A vím - že je to možné jedině, když se knihy co nejvíc prodá. A protože vím, že dnes produkt prodává reklama - snažím se i sama pomoci.
Cítím se v tom jak nahá v trní - přesto to dělám. Protože si vážím toho, že mou práci ocenili. Když si pak přečtu, co se tady píše, doopravdy mi z toho není lehko.
Ale... pak si vzpomenu na pár lidí, kteří mi napsali, že jim v jejich životě pomohlo - si můj příběh přečíst.
A proto vím, že i přes tohle, co se s tím bohužel taky pojí - to stálo za to."
No .. tak - tohle zhruba čtu mezi řádky autorky já.
Hanka
Hanko,
OdpovědětVymazatvěta to ve skutečnosti může znamenat už z mého pohledu zavání jistým konstatování, že tam je to mezi řádky. Když napíšu nebo řeknu, že se mi nelíbila kupříkladu kniha Svět podle Garpa, protože je to slátanina (což si teda rozhodně nemyslím), nikdo za tím nehledá snahu o honění mého ega, ale jen a pouze konstatování, že tato kniha není můj šálek kávy.
Když se vyjádřím, že ten nebo onen zpěvák podle mého názoru není umělec, opět za tím nikdo nehledá moji závist, že bych chtěla být na jeho místě, ale jen a pouze fakt, že poslouchám jiný styl hudby.
V tomto případě ovšem negativní recenze a vyjádření jsou okamžitě napadány. Proč?
Co se týká toho, co se kolem knihy děje, je jasná snaha o výdělek. Je úplně jedno, kdo z toho těží. Nakladatelství samozřejmě dělá jen a jen svoji práci. Chtějí prodat, není na místě jim to vyčítat. Lidi se živí různě :-). Já jsem jen a pouze konstatovala, že jakkoli to autorka mohla na samém začátku vnímat jinak, než co se z toho postupem času stalo, já bych na tohle prostě neměla. A nehodlám jí podsouvat, proč to dělala a za jakým účelem. Naznačila jsem to proto, že negativním reakcím je podsouváno, co si možná myslí. Zrovna tak by autorce mohl někdo taky podsunout, co si nemyslí.
Ono jaksi není in některé kritizovat. Názor, že autorka není spisovatelka a kniha není literární dílo, je názor. A možná by bylo dobré třeba zmínit, že se připouští pouze ohlasy pozitivní. Negativní, že si má čtenář ponechat pro sebe. Když s tím autorka šla do světa, musela předpokládat, že se kniha někomu nebude líbit.
Ponechám bez komentáře možnost, že by třeba nepředpokládala, že by se vyjevil i kritický ohlas.
Ivča
Ivco, dekuji moc za tenhle clanek. Konecne si nekdo dovolil to napsat verejne! Diky. Ja osobne uznavam, ze bych nemela na to, po prozitych traumatech z nemoci ditete a ze smrti muze, se nekde producirovat a v bahne minulosti se pitvat znova a znova, porad dokola, pred fotografy a pred spoustou "fanousku"... holt kazdy ma jinou naturu. Nechapu potom ale tedy ty drivejsi vykriky (tak cca dva roky zpatky?), kdy Diny tvrdila, jak by nikdy nechtela Klarcinu nemoc medializovat, cpat ji do Blesku a dalsich casopisu nebo do televize (tenkrat to byl spis rejpanec smerem k nemocne Makulce, ktera v televizi byla), ze na to je az prilis hrda... natoz, aby na nemoci sveho ditete vydelavala... Tak ted zacala vydelavat jak na jeji nemoci, tak na smrti muze (vlastne zacala uz davno, mesic po jeho umrti mela na uctu uz vic nez milion). Nekdo si vazne nevidi do ust. Bohuzel. Kritiku knizky mohla prejit tichym mlcenim, s usmevem a se cti, ale ocividne ji bylo slapnuto na kuri ocko...
OdpovědětVymazatzdravi Te Dinosaurus
Dinosaurus, ano, na ty výkřiky ohledně medializace nemocných dětí si vzpomínám taky. Ale každý jsme halt jiný. :-)
OdpovědětVymazatI.
Tak já bych se Diny zastala v jednom - autorka je a každého autora se špatná kritika dotkne (proto mi moje dramaturgyně volá vždycky až 3. den po horších poznámkách, protože ví, že než se mi to rozleží, podebraná stejně budu :-) ). Proto jsem jí i v té diskuzi na jejímblogu psala, ať kašle na nekonkrétní špatné kritiky (jako to od A. je tam prostě její názor a ne kritika, ta těžko může mít parametry toho, že "mě se to nelíbí, tak je to špatné", ale už tam vlastně dál nic nerozvinout), ale z těch "dobrých" spštných kritik, ať si bere to, co třeba může v případě dalšího psaní nějak využít (ohledně stylu, formy atd.)
OdpovědětVymazatCo mě osobně vadí, je neochota těch, kterým se knížka líbí (na což mají právo), uznat, že prostě někomu dalšímu se líbit nemusí (na což ti druzí mají také právo). A že mají dokonce právo říct to nahlas, a že to dokonce mohou říct i autorce (která se s tím prostě nějak popasuje, protože to prostě patří k věci, když člověk něco vydá veřejně - a má právo popasovat se s tím po svém, pohodověji, či méně pohodově). Tenhle bezuzdný obdiv Diny ve finále spíš ubližuje, protože v mnohých dalších vyvolává pocit jakéhosi kultovního uctívání... někdo by si třeba i knížku koupil, ale tohle může od koupě i odradit. Někdy i u fandění a obhajování (zvlášť tam, kde vlastně není třeba něco obhajovat) je lepší méně než více...
K tématu knihy atd. jsem se nevyjadřovala na blogu Diny nebudu ani tady, o čem kdo chce psát je podle mě jeho věc, sám musí posoudit, s čím půjde nebo nepůjde "na trh" a co jednomu med to druhému jed atd. :-)
Jindra
Jindřiško - BINGO
OdpovědětVymazatJindro,
OdpovědětVymazatona si nebude brát z kritik nic, co by mohla v dalším psaní nějak využít, protože si myslím, že tak daleko nevidí. Má problém přijmout (myslím opravdu uvnitř sebe přijmnout, ne jak se tváří navenek) názor někoho jiného, pokud je jiný, než ten její.
A ta skupina, co ji stále hájí - nikdy od ní nezažili nic špatného a budou ji bránit a stát za ní i ve chvíli, kdyby ona ubližovala jiným. Vždy se jí to něčím omluví.
Máš pravdu, nakonec jí to poplácávání jenom škodí, nemá možnost na sebe opravdu kriticky nahlédnout. A že to každý občas potřebujeme.
O čem píše je mi taky tak nějak jedno, věděla, do čeho jde.
Slunečnice
Slunečnice,
OdpovědětVymazatto byl prostě můj úhel pohledu, jak nebrat kritiku jenom jako zdroj rozčarování, zklamání a podobných pocitů, které člověku nic nedají. Samozřejmě to neznamená, že očekávám, že se tím kdokoli bude řídit, to už je na každém, jestli i z té negativní kritiky alespoň v některých případech získá něco pozitivního.:-)
J.
Někdy je to tak, ža kdyby napsali lidi celé stohy slůvek a vět - neporozumí si. Protože k tomu nemají tu potřebnou dobrou vůli.
OdpovědětVymazatŘíkala jsem si, že to už nechám tak - ale musím na tohle téma dodat - těch pár posledních vět.
Prvně - "není můj šálek kávy" .. a "je to slátanina" .. to jsou dvě zcela jiné věci. Jedna je názor, osobní ckus - druhá je snaha ublížit.
Abychom si lépe rozuměly: náhled na to, co je a není "umění" - je tak silně individuální věc - že (i já!) chápu - že někomu se to samé líbí - a jinému zas ne. To skutečně beru jako normální - a taky jsem to tu napsala. Velkým písmem dokonce.
Zajímavé - čím to, že se vždy vybere ke zopakování jiná věta, než ta, ve které se shodneme?
Není snad dobrá vůle se na něčem shodnout? :-)
V každém případě - pokud jde o osobní vkus - to je ložený. Ten je určen k respektování - a já jsem první, která se téhle zásady drží.
Jenomže - je právě rozdíl mezi sdělením "mně se nelíbí - a tím druhým. Viz výše.
Že v tom často bývá "spodní proud" .. tedy že se drnclo o nějakou strunu, která pak vydala ten ostrý tón - to je prostě fakt.
Diskutovat, protestovat - to můžeme, jistě. Ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Faktem to být nepřestane. To vám potvrdí každý odborník, psycholog.
V čem se shodneme - pokud je obdiv příliš frenetický, je to po chvíli spíš kontraproduktivní. Souhlasím, že to provokuje otočit se zády. Jako že nebudu tady jásat s davem.. Jo. Moc velký var tvoří pěnu.. to je přírodní zákon :-)
Důvod - proč autorku bráním je to, co si vy myslím neuvědomujete: S TÍMHLE ONA UŽ NEMŮŽE NIC DĚLAT.. Vyčítat jí, že něco pitvá a pitvá - je tak krátkozraké, jak jen může být. A taky nespravedlivé.. a na to mám vyvinutý odpor zase já.
Je to přesně naopak, vážená kolegyně komentátorko.
Jí samé to je už dávno poměrně dost nepříjemné! A velmi upřímně. Protože všechno se znovu oživuje - a bolí. A že to určitě není příjemné - se lze nadít. Kdyby se o tom trochu zapřemýšlelo.
Taky by vám tím pádem bylo jasné - že věci už se teď dějí samospádem, na který ona nemá vliv. Osobně laděné věty, které jí za to berou na zodpovědnost - to byl ten důvod, proč jsem reagovala.
Po pravdě - ráda bych viděla, jak byste se s tím kotlem, ve kterém se ocitla, vypořádaly vy. Se ctí a čistým štítem? To zapomeňte.
A neberte to jako zlou větu - píšu ji jako smířlivou. Jako byste nevěděly, jak to je - když se člověk stane "veřejným majetkem". Jak se vyrojí řada polopravd a výkladů jeho chování..
Proti tomu jste bezmocní - o tom se už přesvědčilo mnoho lidí. Protože čím víc se bráníte - že "tak to není" - tím víc dav věří, že přesně tak to je.
Osobně myslím, že si autorka neuměla představit, co se strhne, když na nabídku kývne - ne že to měla vypočítaný.
Ale - je to jen můj osobní názor.
No - a víc k tomu dodat nechci.
Hanka
Hanko, z mého pohledu omyl. Jak vyjádření "není můj šálek kávy", tak sdělení "je to slátanina" je vyjádření něčího názoru na věc.
OdpovědětVymazatProblém toho všeho tady je ten, kam to negativní vyjádření směřuje. Jestliže napíšu slátanina o něčem, co se Tobě bude líbit, a bude se jednat o dílo někoho, koho neznáš, tak se do mě obuješ, že nemám vkus, nechápu to, jsem divná. Ale jsem přesvědčená o tom, že za tím nebudeš hledat moji závist. To za jedno. Je to jen a jen otázka vkusu a názoru na to jednotlivé dílo. Nejsem literární kritik a dílo jako takové hodnotit nebudu. Nebudu hodnotit úroveň vyjadřování, stylistiku atd.
A ano, shodneme se ve větě: S tímhle ona nemůže už nic dělat. Podstatné je totiž to slovíčko UŽ. Autorka je už v kolotoči událostí, které ona sama úplně neumí ovlivnit. A těžko vyčítat těm, kteří ji do toho kolotoče dostali, protože to je jejich chleba. Tohle jim platí účty, hypotéku a všechno ostatní.
Jednomu však věřit nedokážu, a sice, že autorka netušila, že se kolotoč roztočí. Že netušila, že se stane veřejným majetkem. Veřejným majetkem se totiž stala ještě před vydáním té knihy. A jestli netušila, co se strhne, kam to půjde, jestli si nedokázala uvědomit, že mohou nastat i reakce negativní, potom zřejmě žije s klapkami na očích. A tomu prostě v případě autorky neumím věřit, nevěřím.
A bohužel si vzpomínám i na to odsouzení Maku, kdy se strhlo moralizování na téma (tuším) deníku Blesk ........... To je vše.
Osobně si myslím, že nebýt Diny tzv. BC vipka, tudíž dle autorky tohoto blogu osoba morálně zavrženíhodná a nejlépe určená k hromadnému kamenování, tak by článek "Čtení mezi řádky" vůbec nevznikl. Prostě by to byla jen nějaká kniha nějaké autorky a to, jestli se líbí nebo nelíbí, by nikdo na tomto blogu neřešil. Ale vzhledem k tomu, že většinou článků (alespoň těch, co jsem četla) se prolíná až fanatická nenávist k BC (opět můj názor), je Devátý dotek určitě vítaným terčem.
OdpovědětVymazatNehodlám knihu rozebírat a polemizovat o její literární kvalitě. Ale překvapuje mě, že autorka článku na jedné straně hájí právo na negativní kritiku, na straně druhé však útočí na to "tupé stádo", kterým se kniha líbí a autorku podporují. Když už tedy zdůrazňuji právo na vlastní názor, musím respektovat i ten, se kterým nesouhlasím.
Nejvíce mně však vadí, že tento článek dal svou útočností prostor mnoha hyenám. Poznámky typu, jak Diny dokázala pouze porodit postižené dítě a přežít svého muže či jak vydělává na Klárčině nemoci a manželově smrti, jsou prostě sviňárna. A u těchto komentářů raději nebudu číst mezi řádky, na to ani žaludek nemám. Hanka ve svém předchozím komentáři psala, že si Diny nedokázala představit, co se vydáním knihy strhne. To určitě nedokázala ... hlavně si nedokázala představit, že se strhne taková vlna zloby, která bude útočit na ty nejcitlivější místa. Zajímalo by mě, která z odvážných komentátorek by byla schopná výše uvedené říct Diny přímo do očí.
Souhlasím s komentáři Hanky, ale tady se asi snaží zbytečně.
Jinak jsem Diny kamarádka, jsem na to hrdá a mám ji ráda.
Renata
Renato,svůj názor o tom, jak brát kritiku (i tu negativní) tak, aby to autora případně posunulo někam dál jsem napsala i na Dinin blog. Komentář normálně pustila, takže ho asi nepovažuje za urážlivý ani dvojsmyslný ani nevím co ještě. Takže pokud máte pocit, že každý, kdo napíše něco sem, nenapíše to samé nablog k Diny, nemáte pravdu - aspoň sama za sebe to můžu napsat se zcela čistým svědomím.
VymazatJ.
Vážená Renato,
OdpovědětVymazatjen jedna poznámka k Vašemu komentáři. Narozdíl od některých já dokážu pracovat s nesouhlasným komentářem.
To je vše, co k Vašemu komentáři, který vlastně není úplně k věci, napíši.
Přeji Vám hezký večer.
To, že jsem nedokázala to, co Diny, mi bylo řečeno. Sama nechápu proč a co tím bylo míněno, ale brát jako zásluhu něco takového mně osobně připadá šílené a podtextem mi přát, aby se mi to stalo taky? To není hyenismus? Přišla jsem dost šíleným způsobem o muže chvilku před Diny, pravda, žije, ale já byla těhotná a měsíce jsem nevěděla, kde je, dítě viděl jednou, je momentálně totálně v háji... "díky" Diny jsem si uvědomila, že může být hůř, ale tím spíš nechápu to nimrání a adoraci něčí bolesti nebo síly přežít to, co přežít musím. Já se hnula dál, ona se v tom už s odpuštěním vyžívá.
OdpovědětVymazatA když už jsme u hyenismu... přijít v době vydání knihy z ničeho nic na diskusi maminek andělů a úplně z čisté vody tam plácat, jak je chápe, protože jí umřel manžel... to je co? Jak se to dá asi nazvat?
Neanonymní Gehenna.
Drahá Renato, věřte, že mnoho z nás, "závistivých, nepřejícných a zákeřných a kdovícoještě hyen" už psalo i na blog Diny, a to prosím ve vší slušnosti, ale víte co? Takové komentáře se k vám nedostanou. Protože je majitelka odmítne zveřejnit. Proto má potom čtenář pocit, že tato dokonalá žena prakticky nemůže mít žádná negativa a nelze brát v úvahu, že by s ní někdo mohl i nesouhlasit... Až tak těžce totiž nese kritiku.
OdpovědětVymazatVlasta
Dovolím si citovat Hanku:
OdpovědětVymazat"Je to přesně naopak, vážená kolegyně komentátorko.
Jí samé to je už dávno poměrně dost nepříjemné! A velmi upřímně. Protože všechno se znovu oživuje - a bolí. A že to určitě není příjemné - se lze nadít. Kdyby se o tom trochu zapřemýšlelo."
Jedná se o manipulaci.Ona,Diny,není oběť.Do této "nepříjemné"situace se dostala zcela sama.
Brouzdající.
Ano, mít jiný názor je opravdu trestuhodná záležitost, nepřekvapuje mne to, je to stará známá pravda o Diny a okruhu jí blízkých lidí-naštěstí jsem se už přes to přenesla a je mi to fuk....
OdpovědětVymazatDevátý dotek jsem nečetla, číst ho nehodlám, ale listovala jsem jím a na chvíli se začetla. Udělalo se mi nedobře, tak jsem tu knihu zase odložila. Autorka má nesporně dar vyjádření, ovšem s obsahem té knihy mám prostě problém. Ať si každý dělá co chce a zveřejňuje, co uzná za vhodné, ale tohle mně osobně přijde přes čáru, hlavně tedy i ta medializace, rozjetí se v některých diskusích na BC zároveň, propagace knihy. Proto si tuhle knížku JÁ nekoupím, ani ji nebudu číst a už vůbec ne kupovat. Mám to tak stejně nastavené i s Bleskem, Aha, Story , Rytmem života, Hotelem Paradise a jinými podobnými....
A ještě jeden postřeh: Na porno se člověk občas rád podívá, protože mu to udělá dobře,ale na duševní porno ve formě reality show se dívat nedá, z to se člověku může udělat akorát špatně....
No tou A. která si dovolila, považme, názor, jsem byla já. Nevysvětlila jsem, nebyla síla, tamní diskutérky mě málem uklovaly... :-) Se subjektivitou v umění na mě nechoďte. Knih jsem za svůj život přečetla stohy, tak trochu hodně se motám kolem literární historie i kritiky (ač nejsem přímo studovaná kritička) a troufám si říct, že knihu špatně i dobře napsanou poznám. Stylistiku a spol. roznimrat umím. Ale ona by to stejně byla marná lásky snaha, jak se tak říká, protože to nikdo nechce slyšet. Nikdo se ve psaní zlepšit nechce. Ono se chce jenom poslouchat nekritický obdiv. A ono se nesmí nic slušně říct, protože pak si vy vyslechnete velmi neslušnou spršku slov, hodnotící vše, od vašeho duševního stavu, přes váš morální profil, až po váš život. Ale to se zřejmě může, někteří z nás asi mohou urážet ostatní... Ad obsah knihy, tak s medializací života svého a především svých potomků, kteří se jaksi nemohou bránit, mám jistý vnitřní problém též, ale to už je poněkud jiná kapitola.
OdpovědětVymazat