Marťanovi pytel vyprázdniti

šťastný život potom míti.

Marťanštinu nestuduju, doma mluvíme česky a vždycky se domluvíme. Možná to bude tím, že se řídím heslem: Nech brouka žít. Pánvičky teda neřeším, tolik jich zase nemám, abych měla palačinkovou pánvičku, vajíčkovou pánvičku, masovou pánvičku (kuřecí, vepřové, hovězí), bramborákovou pánvičku, topinkovou pánvičku (napadá vás ještě nějaká?). Druhé nebudím, samotnou mě točí do běla, když se mnou někdo třese, abych si jako šla lehnout někam jinam. Hájím si svůj prostor a nechávám ho i druhému. Chlap možná nepochopí systém pánviček, i když jsem teda asi chlap, bo to nechápu taky. Zato na druhou stranu je dobrej na spoustu jinejch věcí, třeba učí dítě lézt na strom. Sice jsem to kdysi uměla taky, ale nějak mi nabyl zadek a už to není, co to bývalo, takže se mi nedaří vyšvihnout nahoru.

A jak si tak v této diskusi snažily vzájemně pomoci překlady marťanštiny, různými radami a poradami, vysvětlováním a předháněním se, která co musí jak udělat, nestačila jsem valit oči.

Nemyslíte, že je něco špatně, když potřebujete na chlapa poučku typu naplnit žaludek, vyprázdnit pytlík? Není něco špatně, pokud je potřeba dělat tanec kolem výměny pneumatik?

Představila jsem si toho chlapa, o kterým si ženská myslí, že spokojenej bude jen najedenej a vyš*****. Představila jsem si chlapa, kterýmu dělá dobře, že jeho žena kvůli výměně pneumatik hraje divadlo ála jsem nejblbější na světě.

A jedno vím jistě. Doma bych to nechtěla. Jako, dámy, esli vám to vyhovuje, nic proti. Proti gustu žádnej dišputát, vo tom jako žádná. Ale buď mám doma úkaz nebo jsme oba maximálně tolerantní a na všech věcech se v klidu domluvíme. Možná to i bude tím, že je mi fakt jedno, že zubní pastu mačká veprostřed, protože to dělám taky, zvednuté prkýnko na záchodě mě netočí, prostě ho dám dolů a i já mám jisté mouchy, které by mohly pro změnu točit chlapa. A netočej ho, takže si tu v symbioze vegetíme, když je něco potřeba, tak to uděláme a hlavně si nevyčítáme blbosti.

Já neprudím, že není schopen zalejt kytky.

On neprudí, že mu zase na nohu sletěl komín z knih vedle mé postele.

Já neprudím, že zase strčil tenhle hodobóžovej talíř do myčky, bo je to nakonec jenom talíř.

On neprudí, že se zase vykecávám na skype.

A našla bych toho víc. A nikdy mne nenapadlo uvažovat o tom, že mu musím naplnit žaludek, vyprázdnit pytlík a pak budeme spokojený. Našli jsme pohodu někde jinde. A tak nemusíme mluvit marťansky ani venušansky, či jak. A nemusíme celýmu světu sdělovat, jaké poučky na chlapa měla naše babička. Škoda, že si z toho autorka komentáře vzala jen část, protože, jak se nám svěřila, říkávala její babička ještě: Co se doma uvaří, to se doma sní.