Jaká je nejintimnější otázka světa?

Odpověď na tuto otázku neznám ani u své nejlepší kamarádky.

To, že se tuto otázku nikdy a nikomu nepokládám (světe, div se, ale i u svého manžela to vím tak nějako řádově, páč je mi to fakt jedno, žít máme z čeho, tak co), dostávám se do prekérních situací. Kupříkladu jsem si neuměla na pohovoru říct, kolikže peněz bych za tuto práci měla dostat. Měla jsem tak nějak představu o své ceně na trhu práce a nakonec jsem získala víc, než jsem čekala (taky trochu zpruzená představami zaměstnavatelů, kolikže si jako představují za to, že se upíšu i k přesčasům, které samozřejmě platit jako nebudou, páč práce mi má být především potěšením). Takže je to jasné. Za nejintimnější otázku světa považuju:

Kolik bereš?

Neřeším, esli někdo bere 10000 nebo doma dřepí na milionech. Je mi to vážně fuk. Nezávidím baráky, auta, diamanty a brilianty, je mi fuk, esli má někdo botky z ccc nebo by neobul nic jiného než Manola. Je mi úplně u zadele, zda má někdo dluhy nebo si na všechno vydělal a svého nového Jaguára si zaplatil cash. Podstatu hledám v lidech někde úplně jinde.

Mno, a tak nechápu, proč má někdo potřebu mi sdělovat výši svého příjmu, když o tu informaci stejnak nestojím. A nechápu, proč má někdo nutkavou potřebu osvětlit všem, že má jako peněz dost. A vězte, že takoví lidé existují. Co si z toho člověk jako má vzít? Co mi to má o člověku jako takovém vypovědět?

Fakt to nevím, ale třeba vás něco napadne. Mně jen běží hlavou, že představení ve stylu:

"Ahoj, jsem Ivča a mám peněz dost."

není asi ten zrovna nejlepší proslov na začátku čehokoli. Znám totiž dost lidí, kteří mají (soudě sledováním jejich oblečení, aut a množství nemovitostí) peněz dost. A většinou nemají potřebu se tímto stylem někde uvádět. Jsou i tací, kteří tu potřebu ukázat všem, že teda oni na to fakt mají, to zase jako jo. Ale nemyslím, že styl Jiřího Paroubka vokazujícího celému národu značku svého saka se slovy: Dámy a pánové, kdo z vás na to má, je zrovna tak nějak na úrovni.

Suma sumárum - prachy neprachy - lidé jsou různé (jak s oblibou říká moje matka). A jsou i takové, které klidně vykřičí do celého světa, že jejich finanční situace je fakt fajn, pročež k tomu občas doplní i místo svého bydliště. Doufám jen (i když by mi to mohlo být úplně buřt), že mají dobrou pojistku :-).