Myslíte si, že problém vyšumí?

Nevyšumí, ale taky jsem si to kdysi myslela. Život mě naučil, že nevyšumí. Tak se podle toho už řídím. 

Porodní nástěnka je asi problém. A někteří mají pocit, že vyšumí. A ono to asi nevyšumí. Nebo vyšumí? Zatím nevím. Před téměř dvěma měsíci byla na BC otevřena otázka zmizelé porodní nástěnky. Ani dnes není jasné, jak to s ní bude nebo nebude. Je to opět ukázka toho, že odpovídá se jen někomu a jen na něco. A mě bohužel nikdo zatím nepřesvědčil o opaku, ač se o to mnoho čtenářek snaží. Stačí se totiž podívat, jak to s jednoduchou otázkou dopadlo a že se vlastně dodnes nic neví. Přitom snad stačilo napsat, že se ruší a k tomu nějaký třeba banální důvod. Výsledkem jsou nicneříkající komentáře a otázka položená znovu včera ráno, která se dodnes nedočkala odpovědi. 

Moc mě v této souvislosti baví moralizující vyjádření na moji adresu. Už jsem si přečetla mnoho rad, jak se mám chovat, co mám říkat, kde a kdy. A je velice vtipné, že náčelnice, která mne ještě na starém blogu poučovala o tom, jak jí mám co říkat, není schopna poskytnout jednoduchou odpověď na úplně jednoduchou otázku. Proč? Toť otázka nebo, jak by řekla moje italská známá: "déts e kvesčn" (tuto větu pronášela často a držela mne při tom jednou rukou pod krkem, čímž chtěla vzbudit zdání, že třímá lebku).

Nikdo nepopírá právo náčelnice činit na svém webu, co uzná za vhodné. Je to ona, kdo rozhodne o tom, které diskuse smaže, které příspěvky zůstanou, jestli bude porodní nástěnka nebo ne, kolik reklam se tam bude hemžit a v jakém formátu. Je to její web, nechť si s ním činí, co uzná za vhodné. Otázkou je, jestli je vhodné se k lidem, kteří jí svojí návštěvností přinášejí peníze v podobě reklam, chovat tímto způsobem. Nejdřív něco slíbit, potom to nechat být a následně dělat, že nejsem (jj, taky jsem to jednou kdysi dávno udělala a šeredně se mi to vymstilo, takže fakt vím, o čem mluvím). 

Ovšem ponechám na jejím vlastním úsudku, komu chce nebo nechce odpovídat a jak si to udělá. Protože jaký si to udělá, takový to má. Akorát se mi fakt silně líbí komentáře týkající se vychování a chování, kterými se jen hemží. Jeden takový je kupříkladu zde. 

Závěr psát nebudu, nechť si ho učiní každý sám :-)

PS: Netřeba mít starost o moji rodinu a domácnost, jsem doma čtyři dny sama, tak si můžu dovolit plácat čas vyhledáváním komentářů :-). Uklizeno mám, vařit budu až zítra ráno, vypráno a vyžehleno též. Jdu se vrátit ke knížce.