Nejím uzený jazyk,

páč už ho měl někdo v hubě.

Obecně jsem dost vybíravá. Jen tak něco mi nevoní. Z vnitřností bych nepozřela nic, ani ta vychvalovaná a za komančů podpultová játra, mleté teda musí být jemně namleté, kližky v mase mi obrací. Ale ..... maso mám jinak ráda. Takový dobře propečený bůčíček, mňam. Nebo na sádle udělaný řízeček. Hmmm, to by taky šlo. O kachničce nemluvě.

Osobně si myslím, že nechť si každý jí, co chce. Páč se nad spoustou věcí ofrňuju, respektuju, že druzí něco nejí a necpu jim to. Zbyde mi víc :-), že?

Jedna věc mi ale není jasná. CO JE ZASE TOHLE????!!!!!

"Mám skoro tříleté batole. Až půjde do školky, nebudu to hrotit, ale protože doma maso nevařím, nechtěla jsem ani jemu. Jí málo, navíc si hodně vybírá. Co nesní, to naopak vypije, ale v pití nejsou živiny, takže to nevidím ráda. Posledních několik dnů mi připadne nějaký neživý a unavený, nedávno měl aft, tak si říkám, že asi dělám někde chybu. Je fakt, že moc zdravého mi nesní a že jsem vlastně jen vyřadila maso z jídelníčku, aniž bych zařadila něco nového. Jíme zeleninové obědy, na svačinu rohlík se zeleninovou pomazánkou, jogurt, ovoce, kus sýru s pečivem atd., na večeři zeleninové jídlo, například pečené brambory a cuketa, zbytek od oběda apod. Snídaně vyžaduje sladké, kaše nechce. Znamená to, že snídá Bebe dobré ráno, koláč, rohlík s marmeládou.

Dnes jsem udělala rýži se šmakounem, jen do toho šťournul a vymrčel si sladké pití. Kdybych mu dala maso, které jsme přestali jíst před pár měsící, tak ho určitě sní. A tak si říkám, jak dál. Nechce se mi mu dávat maso. Vlastně mi najednou přijde hrozně odporné. Staršáka, který se stravuje v jídelně, nenutím být bez masa. I v restauraci, když si objedná, tak mu nechávám svobodnou vůli. Ale při představě toho, co vlastně jí, se mi začalo dělat šoufl."zdroj zde. Autorkou jakási Serafin61. 

Já už fakt nevěřím vlastním očím, uším. Fakt čumím jak péro z gauče. Na celém příspěvku jsou zarážející dvě věci.

Nikdy jsem se nezabývala alternativními zdroji bílkovin. Kolega vegetarián mi o tom kdysi činil přednášku, jejíž obsah jsem pustila jedním uchem tam a druhým ven (systém roura, že?), páč kachní stehno je kachní stehno. Ponechala jsem ho jeho vegetariánství a dál prasácky jedla prasata a jiné mrtvoly. Esli se někomu mrtvoly eklují, nechť si skákne na pole, jistě něco zeleného sežene, jeho věc. Ovšem - krmit dítě masem, pak mu ho sebrat a bílkoviny získavané v mase nijak nedoplňovat, maso ničím nenahradit? A ještě pronést, že kdyby dostal maso, byl by jako fakt rád. Hmmmmm.

Druhá věc je ta, že ona dotyčná Serafin61 si zjevně neumí dát dvě a dvě dohromady. Proč asi to dítě chce tolik sladkého? Protože nemá žádnou energii, protože kde by jí bralo, že?

Mno, ono se mamce z toho dělá šoufl, z toho masa, z těch mrtvol. Hm, fajn, to je vcelku blbý. Moje jedna vzdálená příbuzná krájela maso a čučela u toho z okna, bo se na to nemohla podívat. Na talíři už to do ní padalo, ale v syrovém stavu - problém. Ale ona jistě nějaká alternativa existuje. A na jednu stranu - já teda nejsem příznivcem toho, aby matka byla otrokem svých dětí, ale mi se ze spousty věcí taky dělá šoufl a přemůžu se. Esli vono by nestálo za to dítěti semo tamo, jako vobčas, milostivá, koupit plátek kotletky, tak je taková čisťounká, nic z ní moc neteče a jen tak jí podusit nebo hodit do trouby. Kluk by byl šťastnej jak blecha a vy byste možná jednou za týden mohla to šoufl vydržet, ne? Ne, vím, ne. Kluk si dá ve škole. Do tý doby vydrží na sladkým pití.

Chjooooooo. Tak mě napadá, že uzený jazyk není v tuto chvíli to jediné, z čeho se mně dělá šoufl.