Den může být pozitivní.

A divte se, i bez internetu. 

Dnešní ranní sněhová nadílka mi teda radost neudělala. Zatímco dítko poletovalo od okna k oknu a pištělo, že pojedeme lyžovat. Telefonicky sdělila své nejlepší kamarádce, že je tady "takovýho sněhu, že nevidím popelnici.". Při tomto sdělení poskakovala na čerstvě ustlané posteli a bořila kytky na okenním parapetu. 

Rozhodla jsem se, že mne to ale nerozhodí, že tedy dnešní lampionový průvod vynecháme (se možná asi ani nekonal) a užijeme si den "jen tak". Odpoledne jsme skoro celá rodina strávili se sněhuláky. Dítko se třemi sněhuláky na zahradě, já s jedním Sněhulákem  na gauči. Chlap poklimbával v křesle a občas líně přepnul televizní kanál. Takže zhodnoceno nyní, večer, byl to den jak víno. 

Věřím, že dnešní den takto prožila spousta rodin. Hráli hry (i to jsme zvládli, místo "prší" jsme uzavírali hru hláškou "sněží"), četli, plácali prvního sněhuláka, zažili první koulovačku, upekli si dobrý koláč (což jsem taky stihla, voní náramně), nalili dobré víno (to červené, co mám teď ve sklenici, je výborné) a klábosili, pozvali si návštěvu (to jediné jsem nezvládla, bo kamarádka odmítla vystrčit nos). Prostě si užili příjemnou sobotu, ať už sami nebo s někým blízkým. 

A tak si tady teďka lebedím a brouzdám a jednu věc mi hlava nebere. Ano, na FB se během dne objevilo mnoho fotek a výkřiků, že sníh už je sakra tady. Taky ho nepamatuju na Dušičky. Většinou ovšem ojedinělých, páč lidi se odebrali dělat něco užitečnějšího (že? :-)))). Jenomže - opravdu mají někteří ten internet jako alfu a omegu svého života, jako středobod svého vesmíru, že musí okamžitě zakládat diskusi, jak se dá jít na sníh pozitivně? Když diskusi o pozitivním přístupu ke sněhu rozkliknete, drobet se ztratíte, bo hned z úvodního příspěvku není jasné, proč zakladatelka dala do názvu diskuse slovo sníh, když posléze tvrdošíjně odmítala, že by u nich sněžilo. Že prý sněhoprší nebo jenom prší, já už vám nevím. Ale to je vlastně jedno. Zaráží mě totiž to, že někdo letí se na net poradit, jak si příjemně užít pošmourné odpoledne, když má rodinu. A i kdyby jí neměl, je přeci tolik možností, jak žít a nemuset se přitom spoléhat na zářivý monitor a skupinu virtuálních lidí, kterým finálně nemůžete věřit ani to, že u nich sněží. 

Hezký večer všem :-).