Zdechlý králíček Azurit

aneb PROČ???!!!???

Zase jsem vlezla do prostředků hromadný popravy, pardon přepravy. A po dvacetiminutové cestě autobusem jsem byla ráda, že dál cestuji metrem, kde je luftík. Žaludek jsem měla v krku a oči mi slzely. Průvan z tunelu metra jsem dýchala otevřenou pusou a kapesníkem stírala rozteklou maskaru z obličeje. Příště budu cestovat v ochranných brýlích chemika, přes ústa a nos hodím roušku a do kabelky přibalím pytlíček blitíček. 

Nechápu totiž, proč, sakra v době, kdy pičifuk možno zakoupiti za cenu cca 30,- Kč, sprcháč v Lidlu cca 20,- Kč, musí lidi smrdět. Fakt je nutné smrdět? Fakt nemůžou lidi obětovat 50,- Kč, aby nesmrděli? A fakt se necítí? Je fakt takový problém se alespoň jednou denně osprchovat? Občas si umýt vlasy? Vyprat bundu?  Vzít si čisté prádlo? 

A víte, co, je mi úplně jedno, jaké odpovědi jsou na výše uvedené otázky. Já do toho busu lezu taky, já je cítím a je mi z nich na blití. A tak si trochu představuju, co by mi asi nějaká smrdutá "dáma" v kožichu prolezlým naftalínovýma kuličkama, v krimplenových šatkách, které pračku neviděly půl roku, s vlasy upláclými k hlavě přirozeným mazem a nikoli styling gelem řekla, kdybych jí pěkně nablila do límce oné vypelichané lišky? Asi by nebyla moc ráda. 

A tak si ještě příště přibalím ten pičifuk a budu všechny, kteří sprchu považují za trapný výdobytek civilizace, pračku za něco, co spotřebuje příliš mnoho vody a elektřiny, kosmetiku za zbytečné utrácení peněz, stříkat a stříkat a u toho se budu držet za nos a říkat: Fůůůůůůůůj. 

Asi se za nos nechytí, ale já se alespoň nepobliju. 

Pardon za dnešní trochu nevoňavý blog, ale ještě teď mi jde hlava kolem z té otylé dámy narvané ve vypelichaném kožichu, která páchla jak popelnice. A dlužno podotknout, že nebyla jediná, kdo dnes ráno neviděl vodu :-).

I tak přeji všem hezký den.