Noviny, brýle a deštník

aneb moje dnešní setkání se známou osobností.

Uzřela jsem ho už na ulici, míří na refížku, přes ruku baloňák. Na sobě sáčko a s kýmsi telefonuje: "Se na to můžu vy****, kdybych šel k**** pěšky, byl bych tam dřív ......" Slova mizí v projíždějící tramvaji. Telefunující známá osobnost neregistruje, že se jedná o manipulační jízdu, pročež se hrne ke dveřím. Stále telefonuje.

V tu chvíli i já telefonuji, protože čas kvapí a já vidím, že tu Školní akademii prostě nestihnu. Známá osobnost chodí po refížce sem a tam. Přijíždí tramvaj a my oba nastupujeme, netelefonujeme ani jeden a stoupáme si vedle sebe. A v tu chvíli to začíná.

Tramvaják byl řidič z těch asi nejhorších - přidal, ubral, přidal, brzdil, vlaju na tyči jak prápor na 1. máje. Známá osobnost vedle mne si rovná torzo novin. V ruce má jeden dvojlist a jeden list celostátního deníku a snaží se jej urovnat, zatímco balancuje sem a tam. Tramvaj brzdí do křižovatky, známá osobnost se na poslední chvíli chytí, aby na mne nespadla. V okamžiku, kdy tramvaj stojí, vytahuje z náprsní kapsy pouzdro s brýlemi, přičemž mává torzem novin na všechny strany, čímž čechrá vlásky sedícím pasažérům. Čechrajíc vlásky těm, kteří o to asi nestojí, snaží se otevřít pouzdro na brýle. Brýle konečně vyjme, ovšem v okamžiku, kdy tramvaj vyráží jak kosmická raketa z křižovatky, zatáčí, známá osobnost se rukou, kterou svírá brýle, chytá tyče, pročež na známou osobnost padá paní (asi si taky rovnala noviny). Známá osobnost zpraží paní pohledem a snaží se rozevřít brýle. Tramvaj brzdí do zastávky, známá osobnost (již s brýlemi na nose), mává torzem novin ve snaze zachytit se tyče. Konečně se chytí, tramvaj se rozjíždí, přejíždí výhybku, známá osobnost, která konečně začíná číst torzo novin, padá na sedícího muže, který .................. bleskurychle tasí deštník ve snaze zabránit pádu známé osobnosti.

Ten tasený deštník, o kterém jsem přesvědčená, že byl jen nepromyšleným pokusem o záchranu, neboť dotyčný byl cizinec, tudíž známou osobnost jistě neznal, páč tak známá zase není, mi způsobil záchvat smíchu. Prodírám se davem cestujících, abych se mohla dusit a prskat na druhé straně tramvajového vozu.

Život je fajn, pokud před Vámi někdo nepropíchne někoho jiného deštníkem v tramvaji.