Nejdřív diskutujete

a potom jdete dělat něco užitečného.

Na internetových fórech lze zjistit spoustu věcí. Užitečných i neužitečných.

Mezi ty užitečné lze zařadit kupříkladu to, že zjistíte, zda houba, kterou jste si dovlekli z lesa, je jedlá jen jednou nebo vícekrát. Od zakladatelky diskuse bych ovšem já nepozřela houbu žádnou, když to, co i moje sedmiletá dcera označí za houbu a nikoli hřib, ona nazývá hřibem. Nevím, zda smaženici přežili, ale v televizi jsem nezachytila informaci o rodině otrávené nějakými houbami. Možná tentokrát zakladatelka dala na rady většiny diskutujících, že houbu, kterou nezná, nemá jíst.

Dále je možné zde podiskutovat ne téma poněkud kontroverzní, přičemž i tato diskuse může být přínosná. Za takovou diskusi považuji tu, která běžela na téma samotné děti doma. Zakladatelka je nám všem dobře známá, proto mne velice udivuje, že veřejně hlásá, kterak své dvě děti, o které se momentálně tahá před zraky všech přítomných s jejich otcem, ponechá samotné doma. Což o to, kdyby jim bylo 18? Ale jedná se o batole a dítě, které zakladatelka sveřepě označuje autistou, naprosto nehledíc na to, že jí ty, které s autismem mají své zkušenosti, přesvědčují, že její dítě je naprosto normální dítě. Tato diskuse je přínosná pro ty, které v klidu ponechají doma mimino v postýlce a kamsi se vypravují - pro jiné dítě do školky, na nákup, vyvenčit psa. Mají to tedy, dle jejich vlastních slov, ošetřené. Kupříkladu, pokud se do určité doby nevrátí domů a nezavolají někomu jinému, ten jiný vyráží směr jejich domov. Otázka, co by, kdyby v domě začalo hořet, zůstala nezodpovězena. Otázka toho, kdyby se mimino začalo kupříkladu dávit, byla vysvětlena tím, že kdyby ona dotyčná luxovala, také by dávící mimino neslyšela. Udivilo mne to, protože autorka onoho komentáře se pyšní tím, že doma zásadně příliš neuklízí. Díky této diskusi lze tedy dovodit, že ponechat doma mimino samotné je vlastně normální, přičemž všichni, kteří by to nikdy neudělali, jsou tak nějak přecitlivělí. Každému, co jeho jest. Já si ovšem myslím, že dítě má být samo přiměřeně schopnostem řešit krizové situace. Mimino asi hasiče v případě požáru nezavolá. Ale možná se mýlím.

V neposlední řadě je možné diskutovat na téma, které absolutně s Vámi nemá žádnou souvislost, situaci jste nikdy neřešili, nezažili, ale můžete se tam takříkajíc vyřádit. Takovým příkladem byla diskuse o popelnici. Ti, kteří četli, vědí, těm ostatním nastíním jádro pudla. Jak diskuse dopadla netuším, prý se to tam nějako zvrtlo, diskuse není. Zakladatelka předchozí diskuse o samotných dětech se radila, cože má dělat, když její kamarádka u nich doma zcizila jejímu synovi popelnici od popelářského auta, extrémně drahé a oblíbené hračky, pročež teď tvrdí, že je její, ale její není, páč tam byla šmouha a ta tam jakože je. Diskusi založila jako inkognito, zřejmě proto, že před časem žádala o pomoc při zajištění základních životních potřeb. Nicméně byla odhalena a konflikt byl na světě. A z mého pohledu zcela oprávněně. O drzosti jsem ostatně již psala.

A když se tak už dostanete do diskuse, která se zvrhává, můžete z toho vybruslit velice jednoduše, obzvláště v okamžiku, kdy vám dochází argumenty  a vy víte, že budete brzy utlučen. A zvrhnout se může i diskuse na téma houbiček. Stačí, abyste "protáhli obličej" nad duševním stavem někoho, kdo si myslí, že na základě dvou fotografií se dozví, zda ona podivná houba je jedlá jednou nebo vícekrát. Dozvíte se, že na tohle se nikdo neptal, chvíli budete svůj názor obhajovat, prát se jako lev, ale budete v menšině, protože většina listuje atlasy hub a gůglí ve snaze neotrávit (nebo možná otrávit) zakladatelku diskuse a její rodinu. Daleko pravděpodobněji se ovšem do této situace dostanete v diskusích jiných. Vybruslíte prostě tak, že odejdete, nebudete přispívat. Rozloučíte se a tradá.

A chcete-li, aby Váš odchod byl takříkajíc na pekelné úrovni, napište: ......... jdu dělat něco užitečného ......... V pekelném slovníku to znamená, že se přesouváte do jiné diskuse, kde Vám argumenty dosud stačí.