Miluji, tedy jsem

aneb hlavně, abych si hubu nenabila :-). 

Jsou lidi, kteří milují všechny a všechno. Jediná emoce, kterou znají, je láska všeobjímající. Milují, milují, milují a ve své lásce si libují (jééééééé, já zase rýmuju). A milují, jak milují. A všechny kolem sebe učí milovat a milovat, že milují. A taky jsou přesvědčení, že všichni ostatní taky milují, protože když vidí, jak oni milují, tak taky prostě jen milují (to je zase větná konstrukce, uááááá). A běda, jak jim řeknete, že teda všichni nemilují. Že jsou na světě lidi, kteří nemilují. Nemají svůj život postavený jen a jen na lásce. 

Když si hubu nabiju já, nějak se s tím vyrovnám. Jak se ale dá vyrovnat s tím, když si tu hubu nabije někdo, kdo je vám v životě nejdražší? A jak se dá vyrovnat s jeho bolestí, když hlavním viníkem jste vy sami? Dá se to vůbec? Můžete vůbec někdy v životě potom ještě v klidu žít, i když jste to vy, kdo nenaučil své dítě, že ne všichni milují? Jde to? 

Mno, já si myslím, že nejde se jednou smířit s myšlenkou, že jsem své dítě naučila, že všichni na světě jsou hodní, pokud je budu milovat, aby se mi to dítě jednou vrátilo zbité, zraněné, znásilněné, otrávené ......... Já bych se s tou myšlenkou totiž sama nesmířila. Možná někdo ano, možná si někdo řekne, že je to trest za jeho špatné skutky, kdy nemiloval, možná si najde jinou berličku svého selhání. Možná. 

Já prostě trvám na tom, že lidi jsou různí. A ne všichni žijí svůj život jen proto, aby milovali. Lidi umí sakra ubližovat. A ubližují tak, že to hodně bolí. A všichni na to musí být připraveni. 

Krásný sluníčkový a milovaný den všem milujícím lidičkám. Aby byl ještě krásnější, nezapomeňte trafikantce pochválit její novou trvču, jistě bude překvapená. A hlavně všem děkujte a lásku rozdávejte a šiřte dobro a veselou náladu :-). Life is a beautiful place to be born into :-). Ale jinak je to prostě peklo :-).