O toleranci, větších rodinách a poplácání
aneb nečiň druhým to, co ti vadí, že jiní činí tobě :-).
To jsem si zase početla. Větší rodina je prima, výsledky v ložnici, závist a možné nezvládnutí většího, než "normální" počtu dětí. To byly zase perličky, jen je někam vytesat. Jestliže chci, aby mne druzí nekomentovali, aby mne nechali žít a neřešili, kolik mám dětí, kolik jich ještě budu mít a jakže to zvládám, měla bych si v první řadě odpustit hodnocení toho, kolik dětí má někdo jiný, kolik jich ještě bude mít a jak to zvládá. Měla bych tedy především tolerovat já, když očekávám, aby jiní tolerovali mě.
Tedy, ano, nelíbí se mi, že někdo hodnotí počet dětí jiných. Fakt se mi to nelíbí. Ale zrovna tak se mi nelíbí, když někdo jedním dechem skuhrá, jak ho hodnotí jiný, aby posléze celému světu sdělil nějaký dodatek o velikosti rodin a s tím spojené spokojeností dětí.
Ono to není jen v této oblasti. Obecně jsem si všimla, že lidi volají po toleranci, ale nějako jim hlava nebere, že někdo by to mohl mít nastavené jinak a meldujou do toho, až oči přechází. A vždy to končí stejně, poplácáme se po ramenou, jak je ten svět hnusný, vesele ho zhodnotíme a jdeme jinam. Tedy, zachováme se přesně tak, jak se chovali ti, na které nadáváme.
Mno, mi je jedno, esli si někdo pořídí dítě jedno nebo deset, já těch deset živit nemusím, moje věc to není. Zrovna tak není nikomu nic do toho, kolik dětí já bych případně zvládla vychovat. Jedno vím ale v poslední době jistě. Jedináčkovi je nutné se věnovat. A tak by nebylo možné vysedávat celé dny ve svém virtuálním světě a řešit, kdo mi zase pošlapal kuří oko, průběžně informovat, že jsem v práci a fakt nestíhám, a mnoho, mnoho dalšího. S jedináčkem byste totiž všichni museli ochudit virtuální svět o mnoho informací o vás, vaší rodině, vašich dětech a o tom, kdo vám zase co řekl ošklivého.
A stejně nechápu, jak je možné věnovat internetu tisíce příspěvků a stihnout uvařit a obstarat další věci okolo domácnosti. Ony ty vícedětné virtuální matky budou nejen řádnými občankami tohoto státu, bo mu zajišťují dostatečné množství daňových poplatníků, ony budou i superženy, protože se určitě umí klonovat. Jinak si totiž neumím představit, jak by mohly být současně v práci i na internetu. Současně se starat o domácnost a děti a psát a psát a psát :-). Ať je to jak chce, nehodnotím, které děti jsou spokojenější, jestli jedináčci nebo ty, které mají sourozence. Jedno ale vím jistě, že čas strávený se svou rodinou a mými přáteli nebudu krátit proto, abych celému světu mohla na internet napsat, že moje dítě má ten správný model rodiny :-).
Hezký den.
Krásný článek -mě vždycky babička říkala - nejde sedět na dvou židlích nebo nelze sloužit dvěma pánům. Její moudrá slova slyším i dnes - tudíž to co je psáno v posledním odstavci tomu odpovídá. Jedno se musí ošidit, že?
OdpovědětVymazatZe já vždy dopředu poznám, na co budeš reagovat. To se týká i Tvého minulého článku, to jsem čekala celý den a dočkala se:) Ale vážně - moc ráda Tě čtu a až na malé vyjímky do puntíku souhlasím!
OdpovědětVymazatRadka
Radko, diky :). Ono se to asi pozna tim, ze se uz vi, co komentuji vetsinou. Takze jsem v tomto smeru trochu citelna. :))
VymazatJinak, na minuly clanek cekalo vic lidi. Ale muj den ma proste 24 hodin a ja ne a ne ho nafouknout. Trpi potom halt ctenari, kteri musi pockat :)
ja mam "primarni problem" s tim, ze vetsina uzasnych vicedetnych matek ma neustaly "prisun" kohokoliv hlidaciho (pozor, nerikam, ze vsechny, ale u vetsiny jwe jasne citelne- dve deti jsou tam, dalsi dve onde...)
OdpovědětVymazata asi jsem odporne zavistiva, ale mam "jen" dve deti a zadne hlidani...a fakt nemam potrebu vykladat na netu, jak jsou moje deti uuuuzasne spokojene s tim, ze na ne nekdo nemam cas, ale jsou jedini ve tride, kdo ma tri dalsi sourozence...
Ivčo, na tohle "řešení" jsem se dneska proklikla taky. A musím říct, žes to fakt vystihla... I s tím věnováním a hlídáním. Když máme jednou za 14 dní dvě děti na víkend, tak o nich od pátku do neděle skoro nevíme a máme s mužem leháro. Zatímco když jsem monomatka, není minuta, abych nemusela na něco odpovídat, něco řešit... Hlídání nemám, takže určitě beztak závidím :)
OdpovědětVymazatLea
Tak já tentokrát nevím, od čeho se diskuze odvinula, ale to je fuk, téma zajímavé. Děti mám tři, hlídání, když to z pracovních důvodů jinak prostě nejde, nějaké víkendové "jen si pěkně odpočiň, my si je bereme" neznám, ale nějak mi to nevadí. Postupně jsme celou trojku zapojili do naprosté většiny aktivit, kterými se zabýváme, vzhledem k tomu, že to není žádný těžký adrenalin, nebyl to ani větší problém. Co teda nemůžu potvrdit, že bych o dětech vzhledem k jejich počtu "nevěděla". Jo, jasně, hrajou si spolu (což předpokládám, že i jedináček se někdy zabaví sám), ale jinak jsem stále vítám objektem dotazů všeho druhu (od množení motýlů po vznik světa :-) ), vrbou (kdo s kým "ka" a kdo s kým "neka") i soudcem, když dojde na "mami on mi/ona mi,ony/my/oni/my/on nám"... A samozřejmě takové to běžné jako vyzkoušet před písemkou, mrknout na "výtvor" pro pracovky, přeslabikovat Živou abecedu... Nevím, možná by mohly být samostatnější, zatím mi to ale takhle vyhovuje a tak nějak doufám, že ten pocit, že se můžou radit kdykoli o čemkoli nebo si říct o pomoc, když ji potřebují, jim vydrží. A že jim ještě nějakou chvíli vydrží i to, že s námi rádi jezdí na výlety a na dovolené (jasně, kamarádi jednou přednost dostanou, ale když to bude později jak za dva roky, učitě se věšet nebudu) :-)I když tak, jak je to teď jsem ráda, že stíhám doma a v práci.
OdpovědětVymazatPlanetka
PS: Aby to nevypadalo, že je u nás stále sluníčkovo a intelektuálně se hovoří vyrovnaným hlasem, tak to tedy není, občas řvou víc děti, občas řvu víc já.
Ani netusi, ze je ta jejich propaganda 345D nakonec antikoncepcni :-))
OdpovědětVymazatiii
Děti nemám, až budou, tak snad maximálně dvě. Asi nejsem dostatečná superžena, nějak nevím, jak bych zvládla být terčem: "Mamí ona mi sebrala tohle, mamí ve škole tohle, mamí zkontrolovat úkol, mamí Terezka má/udělala tohle" krát pět. Neřku-li v pozdějším věku nutnost vozit na kytaru, na gymnastiku, na keramiku, na hokej, platit hodiny výtvarky, zpěvu, vysvětlovat fyziku, dějepis či češtinu. Nechat děti občas hlídat budiž, nechat děti, aby se bavily samy budiž taky, ale ty děti potřebují mámu a potřebují mámu občas taky každé zvlášť, pořád jsou to individuality.
VymazatPovažovat sdílení radostí a starostí spojených s konkrétní životní situací v diskusi určené pro lidi s touto životní situací za propagandu mi přijde poněkud ... paranoidní? omezené?
VymazatMag.
Nevím, jestli je to paranoidní, omezené každopádně je, pokud jedním dechem řvu, jak mi vadí, že mne někdo hodnotí, přičemž současně hodnotím jiného s jinou životní situací. To rozhodně omezené je a to mi nikdo nevymluví.
VymazatI.
Pokud někdo takto chodí hodnotit například na diskusi rodičů jedináčků, pak ano, taková konkrétní osoba má zřejmě nějaký problém. Pokud si jen povzdechne v kruhu přátel - a i přes veřejnost diskuse je tématem diskuse ten okruh vymezený - pak má problém spíš ten čtoucí kolemjdoucí.
VymazatMag.
Ale, Mag., to snad nemůžeš myslet vážně. Vyplodit veřejně informaci o "správném rodinném modelu" spojeným s počtem dětí a házet problém na kolemjdoucího? To opravdu nemám, co bych dodala.
VymazatProsím? Nerozumím, o čem mluvíš. O žádném správném modelu jsem nepsala, nikam a nikdy.
VymazatKrom toho jsem původně reagovala na iii a její úšklebek o propagaci. Bavit se "mezi svými" o tom, co přináší život se více dětmi - včetně poznámek okolí - je zhruba stejná propagace více dětí jako je bavení se na diskusi dvojčat o životě s dvojčaty propagací dvojčat nebo koneckonců jako je bavení se na diskusi matek předčasně narozených dětí o starostech a radostech s dětmi propagací předčasných porodů.
Chápu, že to na někoho může působit antikoncepčně, ovšem přesvědčování nebo odrazování někoho opravdu není důvodem ani vedlejším cílem takové diskuse.
Nikdo nemluví ani o vedlejším nebo jiném cíli diskuse. Jestliže se ovšem vyjádřím v tom duchu (a já nepíšu, že jsi to byla Ty), že tento rodinný model je správný, lepší nebo podobně, napíšu to na veřejnou diskusi, je zcela zřejmé, že to někomu může vadit. Mi jsou počty dětí jiných úplně ukradené, nicméně si nemyslím, že veřejné hlásání toho kterého rodinného modelu jakožto lepšího je správné, obzvláště, pokud si stěžuji, že někdo hodnotí ten můj a mi se to nelíbí.
VymazatA to není nic o starostech a radostech já nevím koho. JE to jen o tom, že činím to, co nesnáším, aby jiní činili mě. A o tom to je.
Mno, tak pokud já řeknu, že mi čtyři děti přijdou lepší než dvě, tak se vyjádřím čistě o své situaci a své zkušenosti. Kdybych to psala do všeobecné diskuse o počtu dětí, dodám "pro mě", na diskusi, kde jsou na tom všechny stejně (a považují ji jistým způsobem za "svůj" prostor), nevnímám takové dodatky jako nutné.
VymazatUznávám, že to je úskalí takovýchto polosoukromých diskusí. Na jednu stranu jsou do jisté míry důverným prostorem ke sdílení a jejich otevřenost přispívá k tomu, že sdílet mohou i lidé, kteří přicházejí později, na druhou stranu když zůstanou otevřené, nechávají prostor pro kritiku, že nejsou dostatečně korektní vůči všem, včetně těch, kteří jsou ůčastníky diskuse pouze pasivními.
Protože jsem zažila, jak (ne)jedna taková opravdu širokému publiku přínosná diskuse o konkrétním tématu byla kvůli nesplnění představ těch, kteří s tématem neměli vlastně nic společného kromě potřeby se k němu vyjádřit, vytlačena z veřejného do soukromého prostoru, jsem na toto poměrně dost citlivá. Těch diskusí lituju dodnes, protože mi přinášely důležité informace i podporu i v době, kdy jsem nebyla aktivním účastníkem, a díky lidem, kteří si vlastně chtěli jen kopnout, už nikomu dalšímu nic nepřinesou.
Alespoň oceňuji, že kritika se neodehrává přímo v onom prostoru, jak tomu bylo v těch mnou citovaných případech.
Mag.
Mag, ja vnimam jako podstatne predevsim dve veci. Jednak postavit nazor na tom, ze ja si myslim, je neco jineho, nez jej postavit jako jiste pravidlo. Druha vec je ta, ze jednim dechem se rozciluji, ze nekdo tento muj model za spravny nepovazuje. Jsou tam dve veci, ktere dohromady daji pomerne omezene sdeleni svetu, ze to ma byt tak a ne jinak. Soucasne potom zhodnotit druhou stranu tim, ze ona by na to nemela a v podstate je vztekla zavisti, tomu vsemu jiz jen nasazuje korunu.
VymazatA verejna diskuse neni ani polosoukromym prostorem. Mozna to tak nekdo muze vnimat, ale vlezt tam muze kdokoli a sve vyroky musim byt predevsim schopna ustat a obhajit si je. Jak se ovsem da obhajit to, ze odsuzuji druhe za nejake jednani, abych soucasne delala totez, to netusim.
neni lepsi model nebo hotsi model, jsou jen omezeni lide, kteri jsou presvedceni o tom, ze ten jejich je prinosny a spravny a ten druhy blby a spatny. Chci -li ovsem toleranci od jinych, nesmim se stavet do role arbitra, ktery rozhodne a celemu svetu rozhlasa, jak to ma byt.
O nicem jinem to neni, jen o lidske zaslepenosti a neschopnosti videt, ze ja mam rada modrou, tak ji musi milovat cely svet
oprava: tak ji nemusí milovat celý svět
VymazatŽe ve výsledku nemůže existovat diskuse, která je zároveň otevřená a zároveň okolím respektovaná jako polosoukromá, chápu, ale je mi to líto.
VymazatK tomu ostatnímu - je mi dost nepříjemné, že máš-li problém s jednou nebo dvěma osobami, formuluješ tak, že celou situaci vztáhneš na desítky dalších lidí, kteří "bydlí ve stejném domě". Je to úplně to stejné chování, které jinde kritizuješ ("všichni lékaři", "všichni učitelé").
Mag.
Každý nechť si vybere, jestli se píše o něm nebo ne. Toť každého volba a dost často je to o potrefených husách (nic proti Tobě).
VymazatProblémem tady těchto diskusí je to, že se většinou vztahují na to, co já mám nebo nemám za problém. Moc mě baví závěry, že já mám problém a jaký. Posledně to byl alkohol, teď je to problém s jednou nebo dvěma osobami. Takže zase nejsme u jádra pudla, ale u mne. Neřešíme, zda je správné odsuzovat jiné za hodnocení mého života a současně hodnotit cizí, ale to, zda já mám nebo nemám problém a s čím. Úsměvné, bohužel.
Inu, jsme u tebe, protože jsi autorkou příspěvku. "Problém" možná nebylo vhodně zvoleno, tak dejme tomu "komentuješ projevy jedné nebo dvou osob, ale formuluješ tak, že celou situaci vztáhneš na desítky dalších lidí".
VymazatAd potrefené husy - možná překvapivě, nemám potřebu bránit sebe, ale mj. ženy, které se v komentované diskusi vyskytují, kterých si velmi vážím pro jejich zralé a konzistentní názory, a vůči kterým mi taková zobecňování přijdou velmi nefér. Stejně jako tebou kritizované "všichni lékaři", když máš s konkrétními osobami nebo povoláním dobré zkušenosti.
Mag.
Mno, nebylo by hodnocení autora, kdyby tento blog byl anonymní, tedy nebyl autor znám.
VymazatNekomentuji pouze dvě osoby a k zevšeobecnění zde došlo jednou, což jsem uznala jako svoji chybu a omluvila se za ni. Jak jsem tedy vzápětí zjistila, omluva přijata nebyla. Zdroje jsou mnohdy velice široké a že jsou finálně vztaženy na dvě osoby není můj problém. Je to vývoj diskuse, které se nezúčastňuji pouze já, jak sis jistě všimla.
Tobě jistě přijdou některé názory zralé, já se s některými názory nemohu ztotožnit a je mým právem toto okomentovat a vyjádřit svůj názor. Co se týká slova obecně v tomto článku, jistě lze vyložit mnoha způsoby. A není to jen o jedné diskusi. Je to obecně o mé životní zkušenosti, kdy lidi velice často volají po toleranci, aniž by oni sami připustili, že někdo cizí to může mít jinak. A nejednalo se v případě této věty o jednu jedinou diskusi, ale dost častý postoj mnoha lidí. To, že je to vztaženo k některé konkrétní osobě, což Tě pohoršuje a nepřijde Ti fér, už je jen vývoj diskuse, kterou zde vedeme. Je to stejný vývoj, jako mne jedna nebo dvě věty vedly k zamyšlení nad nějakou věcí. A k zamyšlení nad něčím nás většinou dovede impuls jedné osoby.
A ještě se budu opakovat: Já zde vyjádřím svůj názor na něco, z něčeho vyjdu a nad tím se zamyslím. Ponechám prostor všem, a to skutečně všem, aby zde vyjádřili svůj názor. Tedy - jako já zde napíšu, co si o něčem myslím, můžeš Ty a další napsat, že si to nemyslíš, protože ........
VymazatBlog je pro mě stejně anonymní jako jiný, neznám tě osobně, pro mě jsi autorkou úvodního článku a autorkou příspěvků v diskusi.
VymazatS právem je to někdy tak nějak stejné jako s tou tolerancí a respektem ;)
Mag.
A původně jsem se vyjádřila k iii, která se zatím neozvala zpět. Stále mě zajímá, jak si představuje tu propagaci tím, že se někdo někde baví na společné téma ...
VymazatMag., přesně - je to stejné s právem i tolerancí a respektem .... Tos vystihla přesně.
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazathttp://cs.wikipedia.org/wiki/Propaganda
Vymazatiii
A, vida, ozvala, jen v jiném vlákně. Jak tento odkaz souvisí s tím, že se někde v hlubině internetu dvacet lidí mezi sebou baví o nějaké společné zkušenosti?
VymazatMag.
Len k tomu zovseobecnovaniu / za seba hovorim, ze mojmu jedinackovi sa rozhodne netreba venovat, naucil sa zabavit sam a bavi ho to. Ja si mozem sediet na pocitaci ci nieco vyrabat, kym ona sa pri mne hraje, alebo sa hra u seba a nemam pocit, ze ju zanedbavam. Takze to nebude problem jedinackov.
OdpovědětVymazatMame dve kamaratky / jedna ma styri deti, druha sest. Hlidani ziadne, ziju mimo rodinu z oboch stran, prip. uz bez starych rodicov. A su to presne tie dve zeny, od ktorych dostavam kazdy rok pisomne prianie k vianociam i narodeninam. Ostatni, co deti nemaju, prip. maju 1-2 pisu len SMS ci maila. Takze nieco na tom bude, ze kto ma toho nalozeneho vela i vela stihne a zvladne !
Dorota
Nechápu, co je špatného na tom, že si matky v diskuzi pro maminky 3,4,5 a více dětí pochvalují velkou rodinu? Proč teda tuto diskuzi čtete? (obzvláště, když na to s jedináčkem nemáte čas :-) A navíc máte potřebu se k tomu veřejně vyjadřovat...Buď je to závist, nebo silná averze k členkám této diskuze, která vás vede k tomu je špehovat a "drbat" bez jejich vědomí. Problém není v tom kolik má kdo dětí, ale ve vašich antipatiích, na kterých jste založila celý tento blog.
OdpovědětVymazatTak přesně souhlasím s posledním odstavcem článku. Dnes a denně žasnu nad tím, jak tyhle dokonalé xxxD matky jsou schopny komentovat jakýkoli příspěvek v jakékoli diskusi. Mám děti dvě, chodím do práce, starám se o domácnost a někdy večer si stihnu něco přečíst na webu. Na to, abych něco komentovala, nemám náladu ani sílu. Sotva jsem schopna dočíst nějakou diskusi, která mě zajímá. Většinou diskuse dopadnou tak, že některé diskutující (většinou v domácnosti) totálně ukamenují svými "pevnými" a "správnými" názory ostatní. Všechny jejich příspěvky jsou "jasné a správné" a tvrdošíjně si na nich trvají, případně ostatní chytají za slovíčka....většinou už mě to nebaví ani číst.
OdpovědětVymazatAle neustále se divím, kde na to berou čas?
Když v další diskusi jsou schopny napsat, jak se maximálně věnujou dětem, manželovi, zvířatům, práci....dosaď co chceš.
V tu chvíli mám pocit, že "jen" s dvěma dětmi jsem asi totálně neschopná.
Do doby, než v další diskusi na jiné téma přiznají, že jsou občas na antidepresivech a že na cestu vlakem k prarodičům s x dětmi fyzicky ani psychicky nemají a že občas dají svému dítěti na zadek (což je normální, ale zažila jsem diskusi, kdy matka dala svému dítěti přes ruku ...a na x stran výčitek a varování, jak mu skoro zkazila život a vyroste z něj tyran)....tak si člověče vyber :-((
Omlouvám se, pokud je to páté přes deváté, ale bylo to ve mně. Bohužel jen tady to mohu napsat.
Jinak děkuji za tento blog...pomohl mi otevřít oči a vidět některé věci (a lidi) i z druhé stránky jejich povahy. Z té, o které se většinu mlčí, příp. "se nevidí".
Katka