Na to máme ženu

aneb Maria Rosa v akci

Já byla vždycky cestovatelka. Jen se otevřely hranice, přihlásila jsem se na výměnný zájezd do Itálie. Vybavena láhví Becherovky a broušenou vázou pro hostitele, usedla jsem jednoho brzkého rána do autobusu plna očekávání. 

V Itálii jsem vyfasovala dívku jménem Tatiana, která byla snad ještě střelenější, než já. Oni byli vůbec střelená rodina. Tatianina sestra se jmenovala Sonia, pes Igrůška a Tatiana, coby hrdá italská komunistka (to bych taky byla komunistka s dvěma barákama, třema autama a posluhovačkou) prohlašovala, že její syn se bude jmenovat Iljič. Marně jsem jí vysvětlovala, že Iljič je "otčestvo", že se musí jmenovat Ilja. Iljič, trvala si na svém. 

K večeru jsme všichni vystoupili z autobusu v malebném podalpském městečku jménem Rovereto, všichni si nás rozebrali a odjeli jsme do svých nových domovů. 

První šok jsem utrpěla v okamžiku, kdy se brána otevřela za pomoci jakési krabičky, kterou Tatiana (v té době již řidička) zmáčkla. Zajely jsme jsme do zahrady. 

Že se v zahraničí nezouvají, jsem už věděla, tedy jsem neztrapňovala vybalováním papučí a hledáním místa k odložení obuvi. Seznámila jsem se s oběma rodiči. Maminkou, typicky italskou ženou s černými vlasy staženými do drdolu a velkými zlatými náušnicemi v uchu, a tatínkem, který vypadal jako mafián (alespoň já měla takovou představu o mafiánech). Tatínek měl kníra, prošedivělé vlasy, chyběl mu prst (možná mu ho konkurence uřízla) a byl slepý. Oba rodiče byli právníci a i tatínek se stále právem zabýval. Platil si (asi) koncipienta, který mu předčítal potřebné spisy, vše z diktátu zapisoval a když bylo hotovo, četl mu noviny. Předala jsem dary a byla jsem ubytována. 

Když jsem vstoupila do koupelny, byla jsem poněkud překvapená, že v koupelně se kromě sprchového gelu, šamponu, mýdla a ručníků nic nenachází. Záhy jsem zjistila, že ta koupelna je jenom MOJE a že je to jedna z mnoha koupelen v domě. 

Nastalo první ráno a já se těšila na první výlet. Křepce jsem vyskočila z postele, umyla se, oblékla, ustlala jsem si a chystala se ke snídani. Otevřely se dveře, v nich stála Tatiana a hleděla na mě velice překvapeně. 

"Proč sis stlala?" optala se.

"Si stelu každý den." podivila jsem se, že teda se nezouvají jsem věděla, ale že by i nestlaní bylo nějakým západním zvykem?

"Nestel, na to máme ženu." mávla rukou a pokynula mi ke snídani. 

Při snídani jsem se opatrně zeptala, že jsem měla dostat 100.000 lir a že sice nějaké peníze od rodičů mám, ale že jsou to marky a potřebovala bych tedy do směnárny. Tatiana se Soniou přetlumočily můj problém rodičům, kteří hovoři italsky, francouzsky a latinsky, což byly jazyky, které jsem tehdy neovládala. Maminka se poradila s tatínkem a předala mi z peněženky 60.000 lir s tím, že až nebudu mít, mám zase přijít. 

Když jsme dorazily ke škole, obdaroval nás každého personál obálkou, kde bylo oněch 100.000. Tedy jsem večer šla 60.000 vrátit s omluvou, že jsem nevěděla. Maminka se opět poradila s tatínkem a potom mávla rukou s tím, že až nebudu mít, mám zase přijít. 

Maria Rosa byla žena pro rodinu všestranně potřebná. Kromě obyčejného úklidu vykonávala i činnosti další. Třeba Tatiana. Tatiana hrála divadlo a velice to prožívala. V době mého pobytu měla právě před premiérou, a tak jsem jednou po návratu domů našla Marii Rosu klečící na schodech, které vytírala, nahoře na schodech seděla Tatiana a nutila Marii Rosu, aby jí zkoušela z její role. Maria Rosa tak měla vedle kýble scénář a tak si vesele spolupracovaly. 

A já? Já jsem velmi brzy přišla na to, že když nechám oblečení v koupelně na zemi, najdu je večer vyprané a vyžehlené na posteli. Přišla jsem na to úplně náhodou. Díky tomu, že jsem večer strávila s Tatianou a jejími přáteli v jakési horské hospůdce, jsem se dostala do postele až hodně pozdě, ráno jsem pospíchala a špinavé prádlo jsem se rozhodla ze země sebrat až večer. Bylo to příjemné. Vše jsem samozřejmě vyprávěla doma a od té doby se u nás v rodině zabydlela hláška: To si jako myslíte, že máme nějakou Marii Rosu?