Kam s ní/ním ....

řeší každoročně spousta rodin

Nejedná se o odpad, starý nábytek nebo nebezpečné suroviny. Jedná se o děti. Boj o místa ve školkách vrcholí vždy z kraje jara. Mám to taky za sebou. Ty nervy, než jsem obdržela rozhodnutí, že mé dítě bylo přijato, ty byly opravdu výživný. Hygienické a jiné normy pro provoz školek jsou vražedné, stát a obce se k budování nových příliš nemají. Z objektivních důvodů. Až tento baby-boom opadne, co s těma školkama bude dělat? Každý soudný člověk tohle pochopí. Předělat budovu na třeba domov důchodců chce opět investici nemalou, stařenky a stařečkové se asi nevyčůrají na těch pidizáchodcích, které jsou navíc v lepším případě oddělené pouze malou přepážkou. Prostě to není jen tak. A tak se volalo po firemních školkách a hlavně sousedských školkách. Jednoduše hodně lidí stálo o to, aby šlo legálně u sebe doma hlídat několik dětí. Výhodné pro obě strany? Jednoznačně ano. Žena na mateřské nebo rodičovské dovolené si přivydělá, ostatní mohou do práce. Počítalo se i s tím, že tato sousedská výpomoc nebude tak drahá jako školky soukromé, kde školkovné ve výši 10.000 rovná se povětšinou výhře v loterii. Nakonec na tom vydělá i ten stát. Matky přestanou řvát, že nemůžou do práce, páč netuší, kam s ní/ním. Hlídací matka odvede nějakou tu daň. Prostě všichni budou v klidu. 

Jenomže to bychom nesměli být v Čechách, kde soused má vždy trávu zelenější a ta koza, ta aby mu chcípla. 

Podnikavá maminka, která si jednu takovou sousedskou školku otevřela, je již nazývána maminečkou, které manža zaplatil nějaký ten kurz a vona si teď prostě tu školku otevřela!!!

Takže:

1. Nikdo nikoho nenutí, aby tam své dítě dal. To je otázka volby a jestliže to oné "maminečce" nepůjde, může to zavřít. Zákon trhu. 

2. Stát konečně přišel k rozumu a po dlouhé době vyplivl něco přínosného, zase špatně. Bylo by tedy asi lepší ponechat rodiče, aby nadále řešili onu nerudovskou otázku. 

3. Závist je věc fakt ošklivá. Podnikavost a úspěch se v našich zeměpisných šířkách neodpouští. 

4. A já té "maminečce" fandím. Je totiž, v mých očích, fakt odvážná. Vzít si na krk několik cizích dětí, to si zaslouží metál. Počítám, že každý pedagog by mohl dlouze vyprávět o některých rodičích. A nebylo by to vyprávění hezké. 

5. Oné "maminečce" bych vřele doporučovala, aby dítko zakladatelky této diskuse nepřijala, ani kdyby měla své podnikání zavřít (což, myslím, že se nestane). 

Závěrem bych ještě podotkla, že ten kurz oné "maminečce" vůbec nemusel zaplatit manža, ale taky si na něj mohla našetřit. A že i když ta školička je v paneláku, tak tam tomu dítěti nakonec může být daleko lépe, než ve školce s téměř 30 dalšími dětmi, o které se stará učitelka, která měla školství už dávno opustit, protože ji postihl syndrom vyhoření (nemyslím nikoho konkrétního, prostě jako příklad). A věřím, že když si někdo na sebe vezme břímě zodpovědnosti za cizí děti (protože to fakt není legrace a znamená to si stoupnout jednou nohou do kriminálu a pak se jenom snažit a doufat, že tam nepřistane i noha druhá), má fakt do důsledků promyšleno, proč to dělá, dělat to chce a dělat to bude s radostí. Kdyby ne, své podnikání si rychle bude muset zavřít, protože se o pár ulic dál najde jistě někdo, kdo to nakonec s radostí a nadšením dělat bude. A v tom je to kouzlo. Stát konečně trochu uvolnil ruce těm, kteří by tohle rádi dělali, ale nemají možnost investovat do záchodků, ploch, oken, nerezových pultů a všeho dalšího. U sousedské školičky bych se zašla podívat ... a potom se rozhodla. A obešla jich víc. Počítám, že to nebude jako u školek státních. Konečně bude snad možné si vybrat.