Jak jsem držela dietu
a doktor se chytal za hlavu
Tehdy, kdysi po porodu, jsem se rozhodla shodit ta přebytečná kila nabalená na mém 158 cm vysokém těle. V televizi mě zaujala dieta jednoho pána, který hubnul ty celebrity, tak jsem se usnesla, že to bude to pravé ořechové a za chvíli se budu pyšnit postavou jako má třeba Vilma Cibulková. Dieta mi přišla vyvážená a já se do ní vrhla vskutku nadšeně. Důležitou součástí této diety bylo nesolit. Jak pravil onen odborník, sůl je v potravinách obsažená, pro život mi stačí a 30% tělesné nadváhy tvoří voda zadržená v těle. Začala jsem nesolit a odvodňovat. Snídala jsem piškoty s medem, svačila kiwi, obědvala vařené kuřecí se zeleninou, odpoledne slupla jogurt a večer se cpala salátem. Sůl jsem k velké nelibosti manžela zasunula kamsi dozadu a těšila se, jak zhubnu.
Bylo léto, venku tropy a já se ráno necítila zrovinka nejlépe. Čekala mě prohlídka u praktika, který trval na tom, že mi po těhotenství nabere krev, aby se ujistil, že není něco, co by mé tělo potřebovalo. Trochu jsem se motala, ale nalila jsem do sebe půl litru vody, usnesla se, že se motám, páč bude asi nízkej tlak (a já ho mám nízkej jakože pořád, takže jsem seznala, že ho mám ještě nižší jakože tím počasím) a vyrazila.
"Pane doktore, já jsem dneska taková nějaká divná. To bude tím vedrem, co?" stanovila jsem si diagnozu a čekala, že mi jí pan doktor potvrdí.
Chvíli na mě zkoumavě hleděl a pak pokynul, abych vyplázla jazyk.
"Ženská nešťastná, proč nepijete, když je takový vedro?" optal se.
"Já piju. Vypiju čtyři litry vody denně, měřím si to, páč držím tu dietu a tam je to důležité." pyšnila jsem se přísunem tekutin.
"Jakou dietu?" vyvalil oči lékař.
"No, takovou vyváženou dietu, fakt jím skoro všechno, ale vůbec nesolím a tím zhubnu." pravila jsem nevinně a doufala, že budu pochválená, jak se starám o své zdraví.
Doktor chvíli hleděl do karty, zhluboka dýchal, protáčel oči, občas vzdychnul, podíval se na mě a informoval mě, že jsem se samým dietováním odsolila, tím pádem jsem neudržela vodu, takže jsem se dehydrovala, což teda v tomhle vedru nebyl vůbec dobrý nápad, přikázal mi solit, vypít nějaké minerálky, dát si k obědu přesolenou polévku nebo si prostě osolit čaj, učinil mi přednášku o nebezpečí dehydratace a zakázal mi držet diety. Potom se chytil za hlavu, chvíli na mě hleděl, potom si jenom znovu povzdechl a poslal mě domů :-).
Sůl nad zlato, Ivanko!
OdpovědětVymazatHm
VymazatHele,znáš onu Doňu,která svoje nemocné ledviny léčila vysokým příjmem bílkovin?Vedle ní mi připadáš jako něžný dietní mimoněk:-))))
OdpovědětVymazatB.
Ono s těma dietama je to vůbec sranda.
OdpovědětVymazatPracuju v čistě ženském kolektivu (jediný chlap je údržbář, ale ten váží asi 55 kilo) a tam se pořád něco drží. A vždycky je to stejné schéma. Houfně se najede na něco, co zrovna frčí. Margita, Mačingová, Atkinsova... Zpočátku si to každá pochvaluje, sice je všem trochu blbě, ale všechny tvrdí, že je to tak vlastně dobře, protože když se tělo čistí, musí být zle. Pořád se říká, že to tentokrát není dieta, ale definitivní změna životního stylu, a přitom každá vyhlíží konec. Pořád se probírá, kolikrát kdo včera zhřešil, a že to vlastně nevadí, protože zítra už se hřešit určitě nebude, a pokud ano, tak to zase tolik nevadí, protože je tu ještě pozítří. Po vánocích, velikonocích a dovolených se pořád mluví o tom, jak je těžké vrátit se k tomu supervyhovujícímu, když si člověk zase zvykl na to nevyhovující. A tak pořád dokola už těch 18 let, co tam jsem. (A neříkám, že jsem nikdy nic nezkusila, jenže průšvih je v tom, že mám od pasu nahoru velikost 36 a od pasu dolů 44. Když hubnu, zhubnu zásadně nahoře, a když přiberu, psí ouška velikosti půlka nulky mi zůstanou, ale pozadí zdárně nakyne).
Modra