Považte !!!
Taková drzost !!!
Takovej učitel, to je ale drzoun jeden drzej.
Hele, představte si, že učitelé nutí děti číst. Já čtu ráda. Čtu pořád a čtu v podstatě všechno. Jediné, co mi zvostává utajené, jsou Harlekýnky a takové nějaké ty odstíny šedi jsem taky nečetla. Prý je to trhák, ale mi stačilo, že jsem kdysi četla, jak to četl můj oblíbený redaktor Poláček, pročež tímto považuji tuto knihu vlastně za přečtenou, páč jeho výcuc mi bohatě postačil (ovšem nic proti těm, které se do této knihy zakousli/y, proti gustu žádný dišputát). Knihy jsem hltala už jako dítě. Zdolala jsem za deštivých prázdnin i Příběh opravdového člověka, bo v knihovně na chatě už nic jiného nebylo (asi bych přečetla i ty odstíny). Čte i moje dítě. Vidí, že čtu já. Návštěvy v knihovně miluje. Nevidím nic špatného na tom, že si dítko vybere knihu, kterou má za měsíc zdolat a sepsat o ní pár větami obsah, případně vyjádřit obrázkem. Volba knihy zůstává na dítěti, což považuji za fajne, protože dnes je tolika krásných knížek určených i opravdu začínajícím čtenářům. Jenomže, když už je tak nějak od samého začátku zpruzen rodič, těžko čekat, že dítko bude zadaný úkol plnit s nadšením.
Mimochodem, při poslední návštěvě naší obecní knihovny ukořistila naše mladá za vydatné pomoci milé knihovnice tři knihy komiksového typu a večerní uložení do postele s hrnkem čaje a knihou se stalo i jejím rituálem :-).
Jo, jestli ono by pro to mé dítě nebylo lepší, kdyby si spustilo telku, zaplo komp, případně považovalo za naprosto normální ničení učebních pomůcek spolužákům. A nebylo, abyste věděli :-).
No, krom toho, že teda ty učitelé chtějí, aby ty děti četly nebo nedejbože plnily nějaké domácí úkoly, třeba se občas něco naučily, ve škole se chovaly slušně a měly i ty pomůcky, tak se ještě opováží je nehlídat. Jako fakt!!! Oni odmítají hlídat dítě. Je to prostě banda lenochů, kteří by zodpovědnost nejradši přehodili někam jinam.
Já teda nechápu, jak někdo může vypustit z klávesnice něco takového, jakože nařkne učitele z neprofesionality? Co kdyby došlo k nějakému úrazu? Kdo bude viněn? Učitel !!! O tom jsem skálopevně přesvědčená. Jsem všemi deseti pro integraci. Jsem, chci ji, souhlasím s ní, podporuji ji. Ale současně podporuji zdravý rozum. Zdravý rozum toho, kdo jasně ví, kde jsou určité meze, kdy vyhrocenou situaci ještě dokáže zvládnout. Kde je ta hranice, za kterou už hrozí malér.
Jojo, nejenže maj pracovní dobu tak čtyři hodiny denně, tři měsíce prázdnin a deputátní obědy, navíc furt ty ubohý děti k něčemu nutěj a navíc je nechtěj hlídat.
Ach jo.
Učitelky jsou prostě strašná pakáž, se kterou je potřeba si alespoň řádně promluvit.Nedejbože, kdby třeba to dítě něco naučily, ono se stalo doktorem a pak očkovalo všechny nebohé kolem sebe!!! To by se to tak zacyklilo, že je opravdu už nutné s tím něco udělat!!!
OdpovědětVymazatŘekla čestvá tuplovaná úča....:-)
A právě proto je nejlepší učit si dítě doma sama. Stačí ti k tomu konferenční stolek, šest lekcí z angličtiny, trocha selského rozumu a každá taková nějaká úča ti může víš co...
OdpovědětVymazatAle Ivčo,problém je, že synek stále nedospěl k tomu, aby ho bavilo číst a je to pro něho opruz.
OdpovědětVymazatPsala jsem, že já sama jsem knihomil a budu strašně ráda, když to podědí, ale momentálně ve svých osmi letech ještě nemá mozeček na to pochopit, že knihy jsou super věc a je to pro něho momentálně další úkol, kterej ho se*e:-) Já jsem pro čtenářskej deník od vyššího věku, to jsem i psala.
A už vůbec jsem nikde nenapsala, že učitelka je náročná a chce něco nesplnitelnýho.
Mají výbornou učitelku, jen jsem prostě nešťastná z toho, že Šimona to zatím nebaví a ke všem úkolům a koníčkům bude stres ze čtení, který ho momentálně absolutně nebere.
Tak doufám, že to nějak dá a mě netrefí šlak.
Kavi
Kavi, jednak neslo jen o tvuj prispevek, kdyz jsem to psala. Druhak bych cekala diskusi typu: poradte mi, co zacinaly vase deti cist, jak byste ho k tomu dovedly apod. Uz od zacatku deklarujes svoji nasranost, tak necekej, ze kluk bude tento ukol plnit s nadsenim.
VymazatA abych teda prispela. Klara zacinala na komiksovych knizkach. Knihach tematickych, v jejim pripade encyklopedie princezen, dinosauru a tak. Vsechno jsme zvecnily v ctenarskem deniku, ktery byl zalozen o prazdninach pred druhou tridou. Pozdeji jsme cetly treba jednu kapitolu ona sama, druhou ja. Pri zapisu do knihovny byla pysna. Nechala si vsechno od knihovnice vysvetlit. Vi, kde je jeji sekce a sama si vybere. Obcas ji neco doporucim ja nebo knihovnice. Konecna volba je na ni. Vse si zapisuje. Nazev knihy, autor, obrazek nebo par slov. A bavi ji to.
Šimon chodí taky do knihovny, vodím ho tam už asi od 3 let, sám si půjčí, ale prostě to nečte, mrkne na obrázky, maximálně mu to přečtu já.
OdpovědětVymazatJá ho k tomu vedu, ale prostě u něho je momentálně čtení celé knihy nemyslitelný...ale tak třeba kluk překvapí:-)
Kavi
Jasně, že někdy je to těžší. Ale taková ta Tvoje přednasranost tomu vůbec nepomůže. A i taková obrázková kniha s popisky je knihy :-).
VymazatVšak takových máme v čtenářském deníku mnoho. A nemůžu říct, že by to učitelka někdy nějak komentovala, ať byla jakákoli :-).
I.
Jestli můžu, trochu delší komentář... Třeba to Kavi ještě víc nas... ale dost možná jí to potěší. I já patřím ke knihomolům, kteří čtou vždy a všude. Táta mi četl od malička a já si vzpomínám, jak jsem byla nešťastná, že mě nenaučili ve škole číst hned první den, protože kvůli tomu jsem tam šla. Musela jsem počkat do Vánoc, ale pak jsem sama přečetla svou první knížku a to Mirka s Jirkou sami doma :D A od té doby, průměrně co týden, to kniha. Miluju čtení a toužila jsem po tom, aby mé děti, byly aspoň v tomhle po mně. Můj sen, jak sedím pod lampou s knihou v ruce a vedle mě mé dítě a oba čteme...
OdpovědětVymazatNesplnilo se. Ať jsem dělala cokoliv, číst nechtěly. Ani jeden. Syna jsem nakonec utáhla na komiksy (někdy ve 13 letech) ale dcera se k tomu neměla vůbec. Vzdala jsem to a doufala, že možná jednou. Dceři padlo 16 let a donesla od kamarádky Stmívání. Pěkná bichle. Říkám si, to nikdy nepřečte. A najednou jsem měla doma čtenářku. Ze dne na den. Dala to za týden. A pak další a další. Spustila se lavina. Za poslední rok přečetla všechno, co jsem jí kdy nakoupila a doteď se na to prášilo. Do knihovny jezdí ob týden.
A tak mám teď to, co Iva už dávno. Uvaříme čaj, uvelebíme se na sedačce a čteme spolu! Musela jsem si počkat, ale stálo to za to. Krása :D
Imho tu těm učitelkám zatím ani nejde o potěchu z knihy. Nedělám si iluze, že většina druháků (notabene máme druhý týden v září) umí číst tak dobře, aby z té knihy něco měla. (I při sebelepší motivaci, protože předvybrat dítěti knihu to chce. Babičku vám číst prakticky nikdo nebude, za to ručím.) Celou první třídu jsem s knihou v ruce protrpěla, protože nás nutili číst. Denně patnáct minut. No z dnešního pohledu matek značky všechnovimnejlípstudovanáúčaaťsipolíbí nás prakticky týrali. Proč? No protože číst se nenaučíte tak, že vám to někdo naleje do hlavy přes noc. Číst se naučíte zase jen praxí. To je jako kdyby dítě odmítlo malovat obloučky do písanky a vy jste pokrčili rameny, že když ho to nebaví, ať to nedělá. Nebude, ale taky se po obloučcích nenaučí vytvářet ani písmenka. Když pak dítě ještě v sedmé třídě při čtení koktá, tak by mě vzali čerti. (Jakožto člověk, který se literaturou zabýval na vysoké škole razím názor, že prakticky pro každého lze najít později, až se vůbec naučí schopně číst, něco, co by ho taky zajímalo a bavilo. Knihy nejsou jen přečtená Kytice a zpaměti navrčená Polednice.)
OdpovědětVymazatSouhlasím, jen dva detaily. Babičku čteme, tu teda předčítám a ten příběh hltá. Blížíme se k černému myslivci (to zase bude otázek :-))). A co se týká Kytice, tak Polednici jsme naší mladé a její nej kámošce tuhle s kamarádkou vytáhly a odrecitovaly. Výsledkem bylo, že si od babičky dovezla jakési salátové vydání této sbírky (takže jsem celý večer izolepou dávala do kupy), aby v současné době sjížděla Svatební košili. Ale ano, připouštím, že je úkaz.
VymazatKdyž končila první třídu, vybrala si na fesťáku Mezi ploty v místním antikvariátu jakousi sbírku Francesca Petrarcy a přes nabízené pohádkové knížky kráčela domů s tímto skvostem. Prodavač z ní byl úplně hotovej :-)))).
I.
Já jsem Babičku poprvé přečetla, když mi bylo deset a od té doby ještě několikrát. Při tomhle článku se mi vybavily všechny ty prázdniny u babiček, s ohmatanýma knížkama typu O mé rodině a jiné zvířeně, Sirotek loowodský, Dekameron, Zvonokosy a pak... Čachtická paní - tu jsem četla tajně, měla jsem ji schovanou pod postelí. A dodnes slyším babičku, jak mi říká: "Janinko, přečíst si můžeš všechny, jenom tady tu tlustou ne, ta ještě není pro tebe..." :D
VymazatTaky miluju čtení, starší dcera /11let/ se zjevně pomamila a mladší teď začala 1.třídu, doufejme, že budeme číst všechny tři. Miluju podzim, deštivo, knížku a voňavý kafe...
Jana
Tak podle mě od prvňáka/druháka nikdo nečeká Babičku ani Kytici. Moje děti v té druhé třídě četly nějaké převyprávěné Králíky v klobouku, různé kratší pohádky, ve třetí se propracovávaly přes Petiškovy Staré řecké báje a v páté, když nejstarší četla Babičku neupravenou do moderní řeči, tak z ní ještě pořád byla učitelka dost mimo. Existuje ale spousta knížek např. Příběh papuchalka Petra, kde je to 3-4 věty na stránku, obrázky a prvňačka z toho loni dělala referát právě proto, že nebylo těžké převyprávět příběh a užívala si to. Kromě Poseroutky (kterého osobně až tak moc nemusím) jsou pořád vděčné Mikulášovy patálie (ty teda můžu), čtvrťák sjížděl Štorcha, prostě co je zrovna zaujme. Ale v té první/druhé třídě je důležitý lineární příběh + málo vět na stránku, pak stíhají děj a baví je to.
OdpovědětVymazatJ.
Jsem zpět :-),Ivi.
OdpovědětVymazatA souhlasím stím,že chtít po dětech "už"ve druhé třídě číst a vést si ČD je to to nejlepší co mohou pančelky pro ty rarachy udělat...Někdo tu psal,že číst se dá jedině praxí tak jo a protože jsou děti,které to neba je třeba k tomu dovézt i přes protesty a řečičky typu mě to neba...jako jak se naučili psát,počítat a "číst"?Tak,že to stále znovu a dokola opakovali(mám na mysli první třídu),druhá na tom staví další řadu.Je třeba prohlubovat co už děti umí.Nelíbí se nám to(rodičům?)?Máme smůlu...pančelka je autorita a má výhradní právo žádat to co žádá.Na nás je se přizpůsobit.
Má nejstarší dcera stále není knihomil,přesto si vždy našla něco...pár řádek v pohádce,hodně básně,nebo dětské říkanky a vedla si ČD.Jo brblala,řečnila jakej je to vopruz,že se jí tohle a tamto,ale musela a šlo to.Teď si chodí do knihovny sama(je jí 13let) a nosí si knihy,které jí zaujmou.Občas přijde v půl 10vnoci mi říct,že se začetla a nevěděla o světě :-) .
Já jsem knihomil,nemám jen tolik času jako dřív,ale když to jde sedím a čtu si.
V jedné věci se mýlíš .... můžeš učit doma :-).
VymazatI.
Nemůžu..nemám na to vzdělání :-) .
VymazatHele, když učí někdo, kdo klidně napíše "by jsme" a "by jste", pročež je schopen napáchat chybu v úplně základním pravidle anglické gramatiky, nedivila bych se, kdyby to nějak šlo :D
VymazatHmmm,asi jo.Ale my máme děti společenské,vyžadující dětskou společnost,pro ně by to bylo "za trest". Bydlíme už tak na"samotě u lesa",se spolužáky se vidí"pouze"ve škole(ta starš i po ní,na chvíli než jí jede bus domů) a prvňačka chvíli v družině,dojíždí taky busem.Takže ano učit doma je super věc,pro nás ovšem ne :-) .A to jsem to chvilku zvažovala....
VymazatJeště dodám,že jsem neřidič a muž je hodně zaměstnaný takže kroužky-tedy pobyt jinde než ve škole s dětmi svého věku mohou naše dcerky pouze v rámci školy tak aby stíhaly bus.
VymazatMně to nevysvětluj, já jsem zastáncem toho, že děti potřebují kolektiv a jinou autoritu, než jsou rodiče :-). V mém případě dítě potřebuje NĚJAKOU autoritu, bo se mnou jedná jak s kámoškou a s taťkou voře :D
VymazatJj učitelky jsou špatné, pořád něco po dětech chtějí. Žijou si jako prasata v žitě. Dovolené mají pětkrát tolik než běžný smrtelník. Prostě není lepší práce, než učit. Něco o tom vím :-D
OdpovědětVymazatUč.
Jen přidám svůj poznatek - prošla jsem s tím nyní první dva roky na základní škole s dcerou, je to nový školní trend, říká se tomu automatizace čtení. Děti čtou málo. Mají si najít to, co se jim ke čtení samo líbí a alespoň trochu je to zajímá - časopis, komiks a denně něco krátkého přečít. Tato povinnost jim má posléze přejít "do krve" jako zvyk a návyk, že si automaticky sami něco ve volné chvíli začnou číst. V naší třídě paní učitelka kontrolovala, kdo pravidelně čte, do zvláštního notýsku jsme zaznamenávali datum, čtený titul s podpisem rodičů. Automatizace čtení má asi docílit toho, aby děti, jako masa, začaly více čít.
OdpovědětVymazatAno, přesně. Četla ze začátku hlavně krátké věci. Čtyřlístek, komiksové příběhy v jiných časopisech, prohlížela obrázkové knížky a četla si popisky. Stačilo zapsat název knihy, autora a nakreslila obrázek. Čtenářský deník se začal pěkně plnit. A díky těm komiksům a obrázkovým knihám se to ani nemuselo lámat přes koleno. A vlastně ani nevím, že se tomu říká automatizace čtení. Jen si tak nějak selským rozumem dovozuji, že bez tréninku nejde nic. Tedy ani to čtení :-).
Vymazat