Chcete adrenalin?

Jeďte 316 :-)

Lidi dneska furt šílej po těch adrenalinovejch sportech, skáčou padákem, nechávají se zavřít a nafouknout do koule a pak se koulej někde po louce, na lanech skáčou z mostu a vůbec. Stojí to všechno strašný prachy, přitom za nějakých třicet káčé můžete mít adrenalinu, co hrdlo ráčí. Stačí vyrazit autobusem č. 316 na lince Dejvická - Holubice a zpět. 

Na začátku vám poskytnu radu. Do těchto autobusů nenastupujte s MP3 přehrávači, mobilními rádii a dalšími zařízeními produkující hudbu, i když ji budete mít puštěnou do sluchátek. Jeden z řidičů, kteří na této lince jezdí, je na tyto vymoženosti moderní doby vyloženě alergický, tudíž v lepším případě vypne motor s tím, že nepojede, dokud čertův stroj nevypnete a neschováte někam do útrob zavazadla (abyste ho náhodou svévolně znovu v nestřeženém okamžiku nezapli). V tom horším vás přátelsky poplácá po rameni, až se vám z toho hlava zatočí kolem dokola a otok budete léčit ještě týden. Po zbytek cesty potom bude na vaši adresu sdělovat jedné z cestujících (kde je ono: mluviti za jízdy s řidičem zakázáno?), kterou zjevně zná, nepříliš lichotivá slova.

Takže - můžeme vyrazit.

Do příměstských autobusů nastupujeme zásadně předními dveřmi. Jízdenku, opencard, případně peníze mějte připravené a přesně nahlašte buď sumu nebo kam jedete. Jinak budete zdržovat. Za vámi totiž bude stát fronta, jakou pamatují starší ročníky z dob, kdy banány a mandarinky byly jen před vánoci a v omezeném množství. 

Cestujete-li s kočárkem, nespoléhejte se na to, že by řidič otevřel prostřední dveře (předními se s kočárkem nevytočíte, takže kočárkům povoleno nastoupit prostředními) již poté, co jej spolucestující upozorňují, že tam stojíte. Budete tedy muset kočárek opustit a dojít řidiči tuto skutečnost sdělit. 

V autobuse potom stůjte pokud možno na své noze, i když je to mnohdy opravdu obtížné a snažte se moc nedýchat. Množství molekul kyslíku je totiž jedna na dva cestující, takže abyste půlhodinovou cestu vydrželi, musíte být solidární se svým sousedem, se kterým si jí půjčujete, a doufat, že solidární bude i on. 

Slabším povahám vřele doporučuji namazat se před vstupem do autobusu pod nosem mentolovou mastí používanou na pitevnách k přehlušení pachu z mrtvol. Nepotit se v takovémto prostředí je zhola nemožné, takže máte po pár minutách jízdy pocit, že jste se právě ocitli přímo v útrobách čističky odpadních vod. 

Objemnější zavazadla s sebou, prosím, neberte. Většinou je není kam dát, pokud ovšem neovládáte grif afrických žen, které umí na hlavě přenést kdeco. 

V tomto autobuse mnohdy není nutné dodržovat přepravcův pokyn, že cestující je povinen se za jízdy držet. Někdy to ani nejde, protože k žádné tyči se nedostanete. Je to všem jedno, protože jste tak utemováni davem, že spadnout nemáte kam. 

Toto vše ovšem budete potřebovat, pokud autobus vůbec přijede. Poruchovost na této lince je poměrně vysoká, takže se může stát, že zcela v souladu s jízdním řádem budete stát ve frontě, nostalgicky vzpomínat na pověstnou frontu na banány a doufat, že dojede alespoň ten náhradní autobus, přičemž po téměř hodině čekání (páč po osmé večer jsou ty intervaly fakt výživné) budete přemýšlet, jestli vám jako náhradní poslali povoz tažený oslem nebo ten náhradní řidič celých těch 20 kilometrů couvá. 

Berte to s humorem a hlavně autobus nedobíhejte. On vám totiž zavře dveře takříkajíc před nosem, abyste se vzápětí z dispečinku dozvěděli, že autobus měl jet v 19:32, ze zastávky odjel v 19:32:38, takže jste přiběhli pozdě. Že jste byli dva metry od těch předních dveří je jedno, řidič prý dostane vyčiněno, že se to nedělá, ale dopravce se ničeho nedopustil. 

Jo, pokud už tu jízdu náhodou přežijete, tak následně zaplesejte nad zvýšením jízdného. Furt bude ta adrenalinová zábava nejlevnější ze všech.

PS: Ano, i na této lince jezdí slušní, milí, příjemní a veselí řidiči :-).