Zamyšlení nad hromádkou

aneb čí je ten smrádek?

Některé hromádky nejsou nic moc. Třeba taková psí hromádka, to není žádnej extra luxus. Obzvláště, pokud si jí našlápnete na botku, potom to otíráte v trávě, ale stejně smrdí. A čí je ten smrádek? Váš? To snad ne. Ten smrádek patří tomu, kdo tam tu hromádku upustil (v případě psů teda patří páníčkovi). Já si své (teda mého psa) hromádky sbírám. Bývám za tímto účelem vybavena igelitovými sáčky, páč ty papírové k nám nějak ještě nedorazily. Recykluji tedy sáčky od rohlíků a chleba a mám z toho dobrý pocit. Blbý trochu je, že s košema se obec v okolí moc nepředala, takže se pak stává, že si svůj pytlíček nesu až domů. Ale co nadělám. Svoje smrady jsem prostě zvyklá si uklízet. 

Šlápnout do hromádky prý nosí štěstí. Instruoval mne kdysi jeden Rom, když jsem jednu psí hromádku v trávě našlápla, páč jsem si šla do křoví hledat klíče, které moje matka tak sofistikovaně hodila z balkonu. Klela jsem jak pohan, ale vyjádření toho postaršího pána (Rom píšu, páč voni těmhle věcem rozuměj víc, než my majoritní, takže národnost je v tomto případě důležitá) mi zvedlo náladu a zapáchající obsah jsem pak sundavala s vidinou, že vyhraju ve sportce. Ve sportce jsem nevyhrála, ale ono to moje štěstí, které mi přinesla ona smrdutá hromádka, spočívá v něčem úplně jiném. Vím v čem, ale nechám si to pro sebe. 

Do takové hromádky šlápnete nechtěně. Kdo by chtěl šlapat v ... exkrementech dobrovolně, že? A navíc dost často zcela důvěřivě. Důvěřivá jsem byla, páč jsem tak nějak předpokládala, že lidi si svoje smrady uklízej. No, neuklízej. Nechávají je tam, kde jsou a nehlásí se k nim. Prostě tak nějak dělaj, že ty smrady k nim nepatřej a jdou si vesele dál. Hlavu mají nahoru, aby si náhodou někdo nemyslel, že "to" je jejich, ale potom zalezou za roh a kdyby čirou náhodou někdo začal rozpatlávat, že ta hromádka je jejich, budou dělat mrtvýho brouka. Dokaž!!! No, asi nedokážeš, páč DNA psů asi testovat nenecháte, foťák jste vytáhnout nestihli a nějaké to vyjádření, že jste to přeci viděli, způsobí tak maximálně výsměch. Někdy přiběhne na pomoc jiný nezodpovědný hromádkář a bude vykřikovat něco v tom smyslu, že nejste v právu, on to ví a budete si chvíli připadat jak blbec. 

Takže to zkuste brát jako já. Když už nějakou tu smrdutou hromádku náhodou našlápnete, snažte se pochopit, že jen slaboch se neumí ohnout ke svému smradu a uklidit jej. A vy máte do budoucna ponaučení o charakteru lidí. Navíc třeba fakt budete mít štěstí, jak pravil ten pán. Věřte, že bude spočívat v tom, že vy pochopíte, i když si ten smrádek na botách ještě chvíli ponesete. Ale bude vám připomínat, kdo je  kdo.