Tradiční nebo netradiční Mikuláš?

aneb jeden blog na přání :-)

Pořádali jsme dětem Mikuláše. Už to neděláme. Od doby, kdy po nadílce daly všechny hlavy dohromady, poté vlezly pod stůl, aby se vzápětí vynořily s hurónským řevem, že ten Mikuláš byl Štefan, protože ho poznaly podle bot, jsme tuto akci zrušili.  

A páč já jsem osoba prdlá a pro opravdu každou špatnost, padla jednou věta o Mikulášské nadílce venku. Ono to vlastně bylo tak, že mne příšerně namíchli v hospodě, kde jsem to většinou pořádala, páč naúčtovali kamarádce dětský řízek jako dospělý, což já teda vážně nemám ráda. Pronesla jsem tehdy, že to radši udělám u ohně, pročež se toho další prdlouši chytili a bylo domluveno. Týden před domluveným datem začalo lejt. Jako, lilo fakt poměrně intezivně a já při balení nadílky a přípravě kostýmů v předvečer dumala, co budu dělat. A páč jsem ještě k tomu čarodějnice, v den akce mraky kamsi odtáhly a vše se zalilo sluncem. 

Akce se konala na starém statku, takže bylo nasnadě, že Mikuláš (v podání jedné kamarádky, jelikož byla nejvyšší z nás všech) projde po setmění zahradou, bude cinkat, anděl ponese svíci, čert zachrastí řetězem a nadílka bude probíhat ve chlévě. Nedali jsme ani na jednoho kamaráda, který povzneseně tvrdil, že ve chlévě se narodil Ježíšek. Svíčkami spoře osvětlená místnost pokrytá pavučinami byla jako dělaná a děti na nějakou hodinu úplně ztichly a tvářily se jako andílci. 

Mezi pozvanými byla i jedna má bezdětná kamarádka, která ovšem, pokud jí časová vytíženost dovolí, dorazí na tyto akcičky moc ráda. Upozornila jsem ji, že se jedná o akci pro malé děti, tedy začínáme v 15:00 hodin. Když za tmy proběhla nadílka, měli jsme již buřty opečené a snědené, termosky dodané jednou kamarádkou vyprázdněné. Oheň pomalu dohoříval, když v dáli začalo cosi blikat a přibližovalo se to k nám. Děti se začaly schovávat za své rodiče, některé pištěly, jiné ani nedutaly. My dospělí jsme zoufale hleděli do tmy a čekali, co se z tohohle sakra vyklube. 

Má bezdětná kamarádka. Na hlavě měla blikající čertovské rohy a kráčela k nám :-). 

Upozornila jsem ji, že akce už končí, protože byla pro děti a v sedm hodin večer je už dobré ty rarachy nahnat do sprch a usadit k pohádce, přičemž je nám už taky drobet zima, bo se tam potácíme celé odpoledne. Pozvala jsem ji tedy na kávičku k nám. 

Dosedla na židli, naklonila se ke mně a pravila: "Hele, já jsem koupila Klárce nadílku, ale doma jsem si spletla tašky, takže jsem místo čokoládek přivezla květák!!!"

Od té doby ji zvu: "Přijeď, květák nevoz". 

PS: Druhý den po akci se obloha opět zatáhla a z nebe začaly padat proudy vody.