Sněžka nebo Lurdy?

Fakt si nejsem jistá, kde jsem včera byla

Rozhodly jsme se s kamarádkou, našimi dcerami a ještě jedním půjčeným dítětem zdolat nejvyšší vrchol Čech. Na výpravu jsme se vybavily skutečně zodpovědně. Bo v telce hlásili, že teplota v 1.000 m nad mořem bude 14 stupňů, přibalily jsme do batohů bundy, rukavice a čepice, našťouchaly svačiny, pití, narvaly děti do pohodlných bot a vyrazily (všechny rodu ženského). Počasí přálo, sluníčko svítilo a já dokonce byla schopná najít Pec pod Sněžkou, aniž bych zabloudila. 

Při příjezdu k parkovišti nás zastavil jakýsi muž. Domnívala jsem se, že se jedná o správce parkoviště a zastavila. Stáhla okénko u spolujezdce a ve vteřině kamarádka držela v ruce jakýsi papírek a my obě poslouchaly naučenou repliku:

"Protože nejezdí lanovka, chceme turistům usnadnit výstup na vrchol a můžeme vás poměrně vysoko vyvést autem. Někdo to celé nevyšlápne."

"To určitě!!!", hlesla kamarádka, když jsem se rozjela, letáček zmuchlala a strčila do kapsy. 

Vydaly jsme se přes Obří důl. Cestou učinily několik občerstvovacích zastávek, z nichž jedna děvčata opravdu zaujala. Seděly jsme u potůčku, holky stavěly hráz a půjčené dítě mělo okamžitě úplně mokré boty. Výhoda byla, že v batůžku, který měla na zádech, si nesla náhradní boty a dokonce tam měla i Crocsy. Vůbec mne totiž nenapadlo kontrolovat, cože to půjčené dítě vleče na zádech. Pobavila nás představa Dášeňky v bačkůrkách v oblíbené české veselohře, ale nakonec jsme byly rády, že jsme mohly půjčené dítě přezout. 

Cestou jsme míjely tři starší dámy, které opírajíc se o walkingové hole statečně kráčely vzhůru, aniž by jim v radostném pojetí výpravy bránil již opravdu pokročilý věk. Obdivovaly jsme je. 

"Tak co, těšíte se nahoru?", optala jsem se děvčátek.

"Já se těším na smrt!!!", pravilo půjčené dítě a tři dámy propukly v smích. Smála jsem se taky a šlapaly jsme nahoru. 

V 1.400 metrech nad mořem jsme s děvčaty slavnostně vstoupily na území Polska a uvelebily se na louce. Bylo poměrně obtížné najít volné místo, protože louka byla tak plná, že jsem měla dojem, že tam za chvíli musí nutně začít nějaký hodně známý festival. Přestože jsme byly již poměrně vysoko, teplota dovolovala pobývat v tílku a my litovaly, že jsme zavrhly kraťasy. Že vlečeme bundy zbytečně, už bylo jasné. Děvčata zula boty a začala studovat puchýře. Směrem k vrcholu se táhlo procesí. Malí barevní mravenečkové postupovali po cestě k Poštovně. Nabyla jsem dojmu, že jsem v Lurdech a nahoře se zázračně uzdravuje. Případně ještě bylo možné, že tam nahoře někdo něco rozdává zadarmo. Zadarmo tam nerozdával nikdo nic, zato jsem zjistila, že na nejvyšším vrcholu někdo vystavěl jakousi budku tvaru kvádru, v přízemí bylo občerstvení a poté bylo možno vystoupat na střechu a rozhlížet se po okolí. Zde se ovšem vybírá "kukné". V jaké výši jsem odmítla zjišťovat. Vysvětlila jsem chtivým děvčátkům, že z té krabice uvidí úplně to samé, co ze země a vstup na budku zakázala. Přijde mi to jako nehoráznost. Ale budiž, kdo chce kam .... žejo? Na budce byli dva lidi a rozhlíželi se. Kšeft tam asi moc velkej nemaj. A já jsem tomu ráda. 

Uvelebily jsme se na svahu a odpočívaly. Děvčata probírala kamínky a šutříky, pojedla slíbenou čokoládu a už jsme se sbíraly na cestu dolů. Tentokrát přes Růžovou horu. 

Cestou míjíme starší paní. 

"Už budu nahoře?", hledí na nás zoufale.

"Tady za tou zatáčkou už to máte pár kroků, vydržete, jste fakt skoro nahoře.", povzbuzujeme ji. 

"Děkuju", hlesne a pokračuje v cestě. 

Proti nám jdou další davy zdolávající vrchol. 

"Proč jdeme do kopce, když jdeme ze Sněžky?", ptají se děti, když musíme ještě vyjít malý kopeček na Růžovou horu. 

Potom už jsme za chvíli zpátky v Peci. Cestou ještě objevujeme pramínek vody, která chutná. Čerstvá voda, ledová a chutná osvěží daleko líp, než zteplalá minerálka v našich batozích. 

Dole prohlašujeme, že holky jsou fakt dobrý, všechny tři se dmou pýchou a plánují výstup na Mount Everest. Místo Himalájí ale zůstaneme v Čechách a dáme příště radši jenom Praděd. Škoda, že teď už můžeme zdolávat jen ty nižší vrcholy :-).