O tom jak Karlička, Pepička a Tonka přišly o kavárnu

Anonym nám odeslal následující článek

Máme tady ulici. Takovou pěknou, rušnou, plnou barů, hospůdek, kaváren a míst, kde se scházejí lidé. Každé to místo je jiné, ale všechna jsou barevná, moderní čistá, upravená. 




Někde uprostřed té ulice stojí kavárnička. Je jiná, úplně jiná než okolní kavárny. Je to takové secesní místo, tiché, hezké, se zvláštní atmosférou. Čisté, moc ůtulné. V té rušné, barevné ulici je to místo, které láká k posezení se svými starými přáteli

Karlička, Pepička a Tonka jsou tři kamarádky už strašně dlouho. Kdysi se seznámily v jedné kavárně, ale nelíbilo se jim tam. Připadala jim moc moderní, barevná a neosobní. Nemusely dlouho hledat. Uprostřed rušné ulice našly tu svojí kavárničku. A chodily tam každý den, dlouhá léta. Měly tu kavárnu rády. Jak by taky ne. Ta kavárna opravdu byla jiná. Měla atmosféru. Nepodobala se žádné jiné v sousedství. Našly tam spousty jiných přítelkyň a ať přišly na kávu kdykoliv, vždy tam byl někdo, kdo s kým si mohly povídat. A že bylo o čem! Mohly totiž mluvit o všem. O dětech a manželích, tchýních, učitelkách, doktorech, mohly očkovat i neočkovat, rodit nerodit, bavily se o ponožkách, plínkách, sušácích. Žádné téma nebylo v kavárně tabu. Měly se tam rády. Karlička, Pepička a Tonka milovali tu atmosféru.

Jenže kavárna už byla nějaký pátek otevřená a tak už trochu oprýskávaly stěny, sem tam někdo spadl ze židle, když se pod ním podlomila a čím dál tím víc stolečků mělo podložené nohy složenými novinami. Bylo potřeba kavárnu opravit. 

Kavárnu na pár dní zavřeli a Karlička, Pepička i Tonka se těšily. Těšily se na novou, čistotou vonící, starou známou kavárničku. Ale nedočkaly se.  Když se otevřelo, našly naše tři přítelkyně před kavárnou hlouček vyděšených kamarádek, jak nevěřícně nakukují do své kavárny. Ta byla krásná, celá nová, čistá. Luxusní, barevná, hypersupermoderní. A úplně stejná, jako všechny ostatní v ulici.

Některé kamarádky se usadily a zděšeně se rozhlížely, některým se to moc líbilo, některé zůstaly stát venku a dovnitř se jim nechtělo. Karlička, Pepička a Tonka zůstaly venku. Jít dovnitř nebo nejít? Nechtělo se jim. Nechápaly, proč se jich nikdo nezeptal? Chodily tam tolik let. Vždyť to musel každý vědět, že tam chodí právě proto, že je to tam jiné? Budou chodit za svými přítelkyněmi někam, kde se jim nelíbí? Budou si muset zvyknout nebo začnou hledat jinde? Kdoví...