Shrnutí a dobře míněná rada
aneb co jsem se zase přiučila
Vývoj událostí posledních dnů mne donutil k zamyšlení (vím, že jsem před časem tady slibovala, že myslet radši nebudu, ale prostě mi to nedalo).
Ne, nenechávám tady možnost komentovat anonymně proto, abych na to mohla pořád dokola upozorňovat. Nechávám to tady, protože ctím svobodu slov a současně je mi jasné, že ne každý je takový kadet, aby se pod své sprostoty podepsal. Oceňuji naopak, když se čtenáři, kteří se mnou nesouhlasí, podepíší nickem, podle kterého jsem schopná si je identifikovat. Ale současně ctím jejich právo to neudělat. Ovšem, pardon, ale na anonymní příspěvek podsouvající mi, že nemám koule nebo jsem srab, prostě musím hodit komentář o tom, že autor nemá odvahu se podepsat. To jednoduše jinak nejde. Je to totéž, jako bych se někomu vysmívala, že má dvě ruce a přitom je měla taky.
Zkrátka a dobře, komentář je jen a jen vizitkou jeho autora. A protože to autor ví, tak se mnohdy nemá odvahu podepsat. Howgh.
Současně jsem se setkala s jistou neochotou vidět některé zjevné věci, ale ty tady rozpitvávat nebudu, protože jsem toho názoru, že každý soudný člověk je prostě vidí. Ostatní jsou mi fuk.
A ta dobře míněná rada? Víte, když se mi něco nelíbí, nečtu to. Prostě a jednoduše to odložím, zavřu, kliknu jinam. Nečtu, co se mi nelíbí. Máte-li potřebu se vyjádřit, vyjádřete se, ale pokud vám to tady tak vadí, nelezte sem. Prostě a jednoduše tento blog neotvírejte. Stejně, jako já neotvírám mnoho jiných. Já vím, zvědavost je děsná věc, vo tom žádná. Ale já vám nic jiného poradit neumím, než - NEČÍST :-). Potom nebude mít každý článek 600 přístupů a denní přístupy se nebudou pohybovat okolo 1200 :-). A já si budu dál dělat, co budu chtít. Nebude vám líp?
A závěrem? Přiučila jsem se mnoho věcí. Ze všech bych ráda vypíchal jednu věc.
Čím více se autor snaží urazit, tím větší je pravděpodobnost, že se nepodepíše. Nevím proč. Beru to jako fakt. Stejně jako to, že čím více je člověk slaboch, tím větší má potřebu vzhlížet k nějaké ikoně :-).
Krásný víkend všem :-).
A závěrem? Přiučila jsem se mnoho věcí. Ze všech bych ráda vypíchal jednu věc.
Čím více se autor snaží urazit, tím větší je pravděpodobnost, že se nepodepíše. Nevím proč. Beru to jako fakt. Stejně jako to, že čím více je člověk slaboch, tím větší má potřebu vzhlížet k nějaké ikoně :-).
Krásný víkend všem :-).
Téměř na každém diskuzním webu existuje pravidlo o zneužívání anonymních/inkognita k napadání ostatních. Všude je to zakázáno. Absence tohoto jednoduchého pravidla tady - kde si pravidla určuješ jen a jen ty - vede k hojnému využívání/zneužívání anonymity.
OdpovědětVymazatJe to nepěkný důkaz toho, jak to dopadne, když dospělým lidem nenastavíš a pravidla a pouze věříš v jejich čest a odvahu.
P.S. Já se s tím moc nemažu, pro mě jsou lidi, co se nepodepíší prostě sračky.
Ja to proste a jednoduse beru jako vizitku autora.
VymazatNemazes se s tim ;). To je teda fakt. Ale svym zpusobem mas pravdu
Rozumím, ale nejsem si jistá, jestli jediný smysl toho, že se "podepíšu" adresa nespočívá v lepší orientaci pro čtenáře. Když si budu chtít ulevit, podepíšu se pro změnu Krása nesmírná, budu více nebo méně anonymní..? Myslím, že je to buď a nebo - buď kompletní personifikace, jméno, příjmení, místo pobytu, a nebo cokoli náhradního, pak je to anonymita. Jestli si budu říkat bublina nebo Hillary Clinton nebo nijak, je vedlejší.
OdpovědětVymazatadresa
V podstatě máš pravdu. Když se na netu podepisuješ, podepisuješ se nickem, po čase už nejsi Anežka Vomáčková, ale bublina. Lidi vědí, že bublina je taková nebo maková. A je jen a jen na bublině, jestli si někdy uleví jako vopice nebo si dokáže i ulevit jako bublina. Je to prostě pro nás, abychom jako virtuální osoby věděly :-) ..... A je to o každém z nás, jak se k tomu všemu postaví.
VymazatI.