Tak jsem si dneska

odškrtla další dvě hospody

Já teda nejsem žádný recenzent restaurací. Ráda se dobře najím a ke štěstí mi na cestách mnohdy stačí poctivý hospodský guláš se šesti a čepovaná desítka. Prostě nečekám, že v motorestu mi budou nabízet argentinský biftek nebo mušle. A tak jsem dneska navštívila dvě restaurace a mohu zodpovědně prohlásit, že ani do jedný už teda nepáchnu. 

První byl motorest Skalka kdesi mezi Kolínem a Čáslaví. Jeli jsme v takovou divnou dobu, ale potřebovali jsme se najíst, tedy jsme v 10:45 přibrzdili. Otevřeno od 10:30, fajn. Usadili jsme se na zahrádce, manžel v poklidu navštívil toalety. Stále jsme seděli. Pravda, byli jsme jedinými hosty, nebylo kam spěchat. Přiloudala se k nám servírka a začala nám stůl, který se kinklal na nerovné dlažbě, obkládat popelníkem, stojanem s nabídkou nápojů a sadou slánka-pepřenka-párátka. Opřela se o kinklající stůl a narušila mé kruhy. Osobně nemám moc ráda, když se na mne lepí cizí lidé, navíc si myslím, že obsluha by v 10:45 ráno nemusela být natolik unavená, aby se musela opírat o stůl, u kterého sedím. 

"Co si dáte k pití?", pravila ta dobrá žena bez pozdravu.

"Jsem se ještě nepodívala, co máte."

Dobračka ke mě natočila ohavný plastový stojánek (ten by mi vážně vadil nejmíň) a stále se opírala o stůl ve vzdálenosti cca 10 cm ode mne. 

"Nealko pivo a něco k jídlu.", pravil manžel. 

"Jídlo máme napsaný támhle na tabuli.", mávla ona žena rukou směrem do útrob hospody, "Ještě teda nejni to rizoto, to bude až za čtvrt hodiny, a guláš taky se eště dodělává, ale máme tam vinnou klobásu, čertovskou směs...".

V tuto chvíli jsem ji přestala poslouchat, představa čertovské směsi (hlavně teda jejích ingrediencí) mi vyhnala žaludeční šťávy do krku.

"Já jíst nebudu.", usnesla jsem se.

"No, tak já si teda taky nedám nic.", pravil manžel a jeli jsme dál. 

Druhou zastávkou stal se motel "Na písku" před Golčovým Jeníkovem. Obsluha usměvavá, stůl se nekinklal, jídelní lístek měli vytištěný na stole, toalety čisté a voňavé ("Tam bych ti záchod nedoporučoval", utrousil manžel jen tak mezi řečí). Za chvíli před námi stojí dvě nealko piva a máme objednáno. Slovenské halušky s bryndzou a slaninou. Mňam. 

Jaké je moje překvapení, když přede mnou stojí talíř a na něm - halušky smíchané se slaninou (moc se nepředali), ZELÍM a dvěma kopečky bryndzy. Nevěřícně zírám, ale mám hlad, tak bryndzu dávám na stranu a jím tedy halušky se zelím a slaninou. Manžel nabízí výměnu, ale já už se trochu bojím, že mi v kuchyni plivnou do jídla (při dnešním štěstí při hledání nějaké občerstvovny). 

"Všechno v pořádku?", ptá se servírka, když mi odnáší talíř.

"Ne!!!", odpovídám, "Buď se k tomu zelí v jídelním lístku přiznejte nebo ho tam nedávejte. Já jsem si objednala halušky s bryndzou a slaninou, dostala jsem něco úplně jiného."

"Ale bryndza je tam taky.", brání se servírka.

"Jo, je, ale bryndza se zelím je hnus.", ohrnuji horní ret, abych svému sdělení dodala notnou dávku znechucení. 

"Já to vyřídím v kuchyni", praví servírka a zmizí. Tím je celá záležitost vyřízena, tedy oni si to myslí. 

Já si právě odškrtla další hospodu ..... Ovšem v tomto případě je to fakt škoda.