Je to venku.

No a co?

Inkognito přestalo být inkognitem. Sice na chvíli, ale bylo to tam. Lidský faktor, úmysl? Prý ta lidská chyba. Já teda přesně nevím, jak to funguje, ale zkusím se nad tím zamyslet (jo, občas to dělám, že se zamýšlím, fakt!!!).

Inkognito odtajnila administrátorka, která prý v diskusích nevystupuje jako administrátorka (teda většinou, pokud nemusí krotit) a prostě a jednoduše vyjadřuje svůj názor k tématu. Spletla se, chybu napravila a je ochotná o celé věci diskutovat (po mailech, soukromých zprávách nebo v jiné diskusi). Dobrá tedy, jeden se zmýlí, vo tom žádná. Když někomu dupnu na nohu, měla bych se omluvit. Když někomu rozbiju okno, nejen, že se omluvím, ale ještě mu teda musím zaplatit okno nové. A tady jsme ve fázi toho nového okna. Obrazně, jasně že. 

Zuziky se tedy optala. Chtěla odpovědi na své otázky, které se jí v tu chvíli vyrojily v hlavě. A má je? Má. Ovšem ne od osoby, která se sama nabízela, že svoji chybu vysvětlí. Tedy, dosud. Možná, že ještě nějaké tiskové prohlášení vyjde. 

Můj dojem? Zůstává tam nějaká pachuť hořkosti, i přes ta mnohá vyjádření ostatních o lidském faktoru, chybě, spánkovém deficitu, paranoie a tak dále a tak dále. 

K čemu by mělo sloužit inkognito poměrně výstižně popsala Zuziky ve svém dotazu. Plně se s tím ztotožňuji. A vím, že administrátoři vědí. Jejich práva umožní si inkognito spojit s určitou osobou. A tak mám pocit, že odškrtnutím kolonky inkognito je jim všem dána jistá důvěra. Že oni vědí, ale ostatní jen tuší. Přes všechna vyjádření, že podle textu věděly, která jsou trochu mimo. Nevěděly. Myslely si. Dokud neměly inkognito spojené s IP adresou, nevěděly. Byly to domněnky. 

Je mi jedno, jestli se administrátor pod každé inkognito podívá nebo ne. Ostatně mně to může bejt opravdu úplně u zadku, já tam žádné inkognito zaškrtnout nemůžu, když tam bez registrace nepopřeju ani dobrý den :-), že ano? Tady se inkognito autorka vyjádřila poměrně nehezky na adresu vícedětných matek (na adresu jednodětných matek toho bylo již napsáno mnoho a taky to místy nebylo příliš lichotivé a povzbudivé, ale nosí se tam vícedětné matky, tak se tam prostě nosí). Chápu, že to někoho popudilo, naštvalo a nadzvedlo ze židle. Chápu i to, že administrátorka měla potřebu juknout, kdože je za tímhle pamfletem. Dokážu i pochopit, že jí to ujelo, páč vzteky neviděla. Pak mazala jak zběsilá a nabízela vysvětlení. Zatím na něj čas neměla. "Jojo, pane sousede, já vám to vokno zasklím, až budu mít čas!!!" Tady si čas udělat měla. Něco napsat, nějak se vyjádřit. A ne za sebe nechat mluvit ostatní. Tolika tiskových mluvčí nemá ani úřad vlády. To je co? Takovejch, co okamžitě věděly a na pomoc přispěchaly. To jsem čučela. 

Kdyby tam chvíli po založení diskuse stálo něco v tomto smyslu:

Holky, ano, přiznávám, ten příspěvek se mne natolik dotknul, že jsem neodolala a koukla. Byla jsem tak naštvaná, že mi to ulítlo, byla to chyba a je mi to  moc líto. Autorce jsem se osobně omluvila a vám se vlastně taky omlouvám. Udělám všechno proto, aby se to nestalo. 

Kdyby .... tak potom bych si řekla: Je to frajerka. Smekám!!! Protože to okno by bylo zasklené. Pachuť chyby by zůstala, ale ... 

PS: Tohle není návod, co se tam má teď objevit. Jo, mimochodem, budete ještě zaškrtávat inkognito?