Jarka nám odeslala následující článek: Kam s ním?

Naše morče jménem Myška s námi pobylo celé 4 roky. Jak už to bývá, byl to miláček rodiny. 

Jednoho parného léta, ne nepodobného tomu letošnímu, jsem se chystala na čtyřdenní služební cestu. Jak je mým zvykem nechala jsem vše na noc. Ve dvě hodiny po půlnoci vařím v kuchyni a když přijde rozespalá dcera, že Myška je nějaká divná, že jí koukají z domečku nožičky. Zděsila jsem se, letěla do pokojíku a moje podezření se potvrdilo. Myška nebyla divná, Myška byla mrtvá. Co se dá dělat, takový je život. S dcerou jsme si poplakaly, naposledy pohladily.

Jenže co teď? Slib, že uděláme pohřeb jsem hodlala do puntíku splnit. Byl to člen rodiny a ti prostě do popelnice nepatří! Jenže... Jsou už pomalu 3 hodiny ráno. Já musím odjet nejpozději v 6 h ráno. Venku se pohybují teploty kolem 35 stupňů. Můžu se spolehnout, že syn hned ráno, jak vstane, vykope díru a pohřbí toho tvora? Ne, nemůžu. V hlavě se mi rodí nápad. Beru milou Myšku, balím jí do několika igelitů a... Strkám do mrazáku.

Pokračování má tento příběh o Vánocích. Ano, teprve před Vánoci jsem rozmrazovala mrazák, abych ho umyla a připravila na vánoční nadílku. A mezi houbami, borůvkami a slivovicí jsem našla... Myšku.

Nezbylo než odhrnout 20 cm sněhu, vykopat 50 cm zmrzlé půdy a důstojně se s tím nebohým tvorem rozloučit. Konečně!

Mám takovou průpovídku, když mám prázdnou lednici. Říkám, že mám v lednici tak akorát oběšeného pavouka. A moji milí přátelé k tomu od té doby přidávají : a v mrazáku morče.