Jsem "matka"

aneb zjišťuji, jak moc to dítě ničím

Jo, budu se muset zamyslet a začít jednat jinak. Představte si totiž, že když mé dítě něco potřebuje, normálně jdu do obchodu, vyberu a koupím. Někdy třeba nevyberu napoprvé, ale prostě koupím. Co je na tom divného? Donedávna mi přišlo, že je to vlastně úplně normální, ale začínám silně pochybovat, jestli někde nedělám nějakou chybu. 

Představte si, že moje dítě jezdilo v kočárku, o kterém se nevedly sáhodlouhé diskuse na téma kolečka, držátka, skládání a ták. Prostě jsem obešla pár obchodů, vybrala v poměru cena-kvalita - tedy to, co od svého kočáru očekávám, potom koupila a bylo. Kočárek sloužil perfektně a po odložení ještě putoval kamsi k mamčiným známým, kteří jej využili na chatě, aby nemuseli stále vozit kočár sem a tam. Nemyslím, že se náš kočár pyšnil označeními 2X3K8Pé. I tak dokázal sloužit dobře a já s ním byla spokojená. 

Když moje dítě začalo jíst příkrmy, používala jsem nejdřív čajovou lžičku. Potom jsem se úplně normálně vypravila do obchodu, požádala o dětský příbor (bo ta čajová lžička už byla malá a ta polévková lžíce zase moc velká), vybrala si a šla domů. Jak jsem byla bláhová, že jsem nejdřív nesedla k internetu a nezačala řešit, kterýže příbor je lepší, který horší, jaké vlastnosti toho kterého má lžíce, vidlička a hlavně nůž. Aby nebyl moc ostrý nebo moc něco nebo málo něco jiného. Prostě jsem koupila příbor, který mi na místě přišel dobrý, nakonec s ním holka baštila poměrně dlouho a i dnes se mi občas stane, že ho na stůl přihodím s příbory pro celou rodinu, abych vzápětí zjistila, že ta malá vidlička je položena u mého talíře. A páč jsem líná se zvedat, normálně se tím najím. Chyba!!! Já totiž vůbec nevím, jestli jsem ten příbor koupila dobře. 

A takhle jsem celých osm let neřešila skoro nic. Pleny, ubrousky, boty, flašky, hrnečky ..... nic. Prostě jsem šla a koupila to. A tak vážně netuším, jestli jsem ve vývoji svého dítěte neudělala fatální chybu. Jestli jsem se neměla víc radit, aby mé dítě nemělo špatný nůž, nevhodný hrneček nebo nedejbože nějaký divný kočárek. 

A možná jsem měla, protože to, že mi dneska dítě odmlouvá je jistě dáno tím, že jsem jí nutila napichovat řízek vidličkou, která rozhodně nebyla značková. 

Věnováno ....... Ty víš, komu :-)