Hau dů jů dů, pojď na půdu

hau dů jů dů, nikam nejdu

Moje matka byla vskutku osvícená. Do kurzů angličtiny mne zapsala na počátku třetí třídy, a to v době, kdy ruština se začínala učit v páté a jakékoli jiné jazyky než ona ruština nebo ještě němčina použitelná při cestách do NDR byly povětšinou považovány za ztrátu času. Lektorku jsem nesnášela. Dnes by ona žena mohla být považována za lesanu, soudě podle jejích dlouhých sukní a pruhovaných punčoch. Moje nenávist měla však základ v něčem jiném. Zatímco všichni ostatní byli venku, já drilovala. 

I am

You are

He is

She is

It is ..... a tak dál a pořád dokola. 

Až s hodně velkým odstupem času jsem zjistila, jak moc mne tahle lektorka naučila. Bylo už pozdě jí poděkovat, protože jsem netušila, kam ji odvál čas (říkalo se, že do Anglie). 

Když před asi rokem a půl nabídla naše škola kroužek angličtiny pro ty, kteří ji ještě nemají povinnou, nechtělo se mi dítko moc zapisovat. Navštěvovala kroužek francouzštiny, který si sama vybrala. S jeho kvalitou jsem byla spokojená, ale když doma žebrala a prosila a tak, zapsala jsem jí. Zaplatila 800 za pololetí (oproti 500 za francouzštinu) a víc neřešila. Přeci to zajišťuje jazyková škola, School Tour (už jsem o nich psala, ale asi to bylo na starém blogu). 

Jaké bylo mé překvapení, když jsem nakoukla do sešitu a tam se neumělým písmem prvňáčka skvělo slovo:

"HIER". Paní lektorka (či snad slečna, to je buřt) mi vysvětlila, že se spletla, jedná se o slovíčko zde a k omylu došlo kvůli tomu, že ještě učí němčinu. Ajajajaj. Nechala jsem si vrátit oněch 800 korun a řediteli jazykové školy vysvětlila, že takhle teda ne. Abych ke svému závěru dospěla opravdu objektivně, navštívila jsem ještě hodinu, abych se podívala, jakže a cože se tam děje. Byla jsem zděšená. Rychlost, s jakou lektorka na děti vykřikovala slovíčka, a rychlost, s jakou přecházela k dalším a dalším, jakoby všem ujížděl vlak, mne přesvědčila, že se jedná o vyhozené peníze. Navíc teda její osvětlení dětem, že se minulou hodinu spletla, mělo za následek pečlivě vykroužené slovíčko "HERE" vedle onoho "hier" a když jsem se potom Kláry ptala, neměla zhola páru, co psala a proč. 

Další rok už nám pan ředitel School Tour nenabídl a já byla ráda. 

Od září nás již čeká angličtina povinná. Mám z toho trochu strach. Myslím totiž, že když si děti dostatečně nedostanou pod kůži základy, budou mít do budoucna pocit se ten jazyk (vlastně jakýkoli jazyk) naučit pořádně. Děsím se a mám strach, protože ... Když jsem byla na mateřské pár dětí jsem doučovala. Viděla jsem tristní výsledky školní výuky angličtiny. Třeba to tady bude jiné, třeba ne. 

Ono tady možná víc, než kde jinde platí pořekadlo: Kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí, ten to učí (nic proti učitelkám, proboha, to bylo pro odlehčení). Při výši platu ve školství věřím, že kvalitní angličtinář bude hledat uplatnění někde jinde. Proč by dělal za pár šušňů, když mu zahraniční firma nabídne třikrát tolik. I tomu jsem schopná rozumět.

Jedné věci však schopná rozumět nejsem. Jestliže se rozhodnu pro domácí výuku, mám k tomu jistě nějaký důvod. Povětšinou je to snad asi právě to, že nejsem spokojená se způsobem a kvalitou výuky ve státním školství. Chci to děti naučit líp, jinak. Jestli ono jinak ovšem znamená, že plavu v opravdových základech? Pak nevím, co si o tom mám myslet. Osobně proti domácím školám nemám vůbec nic a věřím, že mohou fungovat. A dobře. Na druhou stranu nechápu míru sebereflexe těch, které své vlastní děti učí něco, co sami neumí a vůbec tomu nerozumí. Kdybych se já už rozhodla pro domácí výuku a povinnou tam byla němčina, kde jsem se i já polyglot zasekla u der, die, das, psí vocas ..... najala bych si na tohle někoho, kdo se dostal dál, o hodně dál. 

Ale jasný, že proti gustu ..... Někdo to halt má tak, jiný onak.