Buď tolerantní, vrahu !!!

aneb o tom, jak asi přestanu být tolerantní

Povětšinou jsem dosti tolerantní. Nad některými věcmi sice kroutím hlavou, nechápu je a připouštím, že jsem mimoň asi z Marsu spadlý, ale veskrze si myslím, že každý má právo na svůj život. Že ho občas glosuji? Hm, ostatní se zase vyjadřují k mé maličkosti. Takže, jestli někdo za spolehlivou antikoncepci považuje kroužení prsy, nechť si s nimi krouží jak často je mu libo. Jestli někdo zalívá menstruační krví mrkev, jen doufám, že mi to nenaservíruje na talíř. Jestli někdo nechce očkovat, prosím, jeho věc. Moje dítě očkované je, takže nemůže nic chytit. 

Ano, považte, já jsem nechala naočkovat své dítě. A dokonce i proti hepatitidě typu A. My si sice, stejně jako jedna BC uživatelka taky ruce mejeme, na rozdíl od ní ale občas vystrčíme nos z baráku i jindy než při stěhování. Prostě jsem, si to představte, vystavila jsem své dítě smrtelnému riziku, protože jsem ho nechala naočkovat. A navíc je pro mne teď opravdu těžké si to přiznat, že jsem to své dítě skoro zabila. A to všechno díky tomu, že jsem normální ignorant !!! Fakt, jako opravdu. 

Takže si to shrneme. Já mám tolerovat odlišný způsob života jiných, zatímco můj je tolerován tak, že jsem označena za ignoranta? A se mnou spousty jiných rodičů, kteří nechali své dítě naočkovat? O mne tady ani tak moc nejde, já se nad těmihle výpady vždycky královsky bavím. Jenomže by se to někoho mohlo třeba i dotknout. A pak že já jsem nesnesitelná šílená ...... cože to tam tenkrát naznačovaly? 

No, krom toho, že očkující matky byly v této diskusi  označeny za ignorantky, dostali jsme se potom k tupým maminečkám a poloprimitivním diskutérům, ke kterým byli do jednoho pytle hozeni i pediatři (že jsou doktoři téměř masoví vrazi, jejichž jediným cílem je pozabíjet celou populaci, už víme, nyní se zařadili do dalších kategorií). 

Takže ano, budu velice ráda tolerantní. K těm, kteří též tolerantní jsou. K jinému názoru, k tomu, že jiný třeba nemá tolik informací nebo si je, zcela svévolně, vyhodnotil jinak (na což snad má právo nebo ne?), k tomu, že mi někdo řekne, že na věc nahlíží jinak. Teď to ovšem vypadá tak, že má tolerance kamsi odplouvá a mizí ..... Proč? Protoč, jak by pravil můj bratr. Jestliže budu chtít změnit zaběhlé a žádám svobodnou volbu, určitě si nepomáhám, pokud protistranu častují urážkami a ponižováním, pročež pravdu přiznávám jen a pouze sobě. Jde o pravdu, svobodnou volbu, toleranci nebo o co? Občas mám pocit, že o honění vlastního ega :-).

Krásný den všem přeje jedna tupá maminečka :D