Zachraňte svět

aneb o krátkozrakém pojetí problémů třetího světa

Nebudeme kupovat učitelkám kytky, páč se pěstují v Africe a ti pracovníci jsou vystaveni nelidským podmínkám. Stručné shrnutí výzvy, která se objevila na facebooku. 

Osobně kytky učitelce nekupuji. Myslím, že 30 x řezaná květina v jeden den prostě ani radost nemůže udělat. Spíš zamotá hlavu otázkou vskutku Nerudovskou - kam s tím? Co je mé dítě školkou a školou postižené, volím jako dárky úplně jiné věci, veskrze praktické. 

Ale zpátky k oné výzvě. Osobně jsem ráda, že podobná výzva je plácnutí dlaní do moře, tedy žádné extra vlny se konat nebudou. 

Ano, nepopírám, nikdy jsem nepopírala a počítám, že v dohledné době ani nebudu popírat, nelidské zacházení s pracovníky v zemích třetího světa. Jsem toho názoru, že my, Evropou a evropskými poměry zhýčkaní lidé, bychom něco podobného velmi těžko přežili bez následků. Myslím si i to, že nikdo z nás si těžkou práci pod žhavým africkým sluncem bez řádných přestávek neumí představit opravdu se vším všudy. 

Přesto se bohužel nemohu ubránit dojmu, že jakýkoli bojkot nebo embargo ničemu a nikomu nepomůže. 

Ano, můžeme přestat celosvětově kupovat kytky pěstované v Africe. A co se asi tak stane? Vrchní květinář zavře krám, pročež jeho konto už čítá takovou sumu, že je mu to vlastně šuma buřt, dělníci si půjdou po svém. Po svém v tomto případě rozuměj - zůstanou bez práce. Do doby, než se objeví nějaký jiný podnikatel, který je najme na práci za stejně nelidských podmínek, za minimální mzdu, která je udrží na hranici přežití a bude z nich dřít kůži stejně jako ten květinář. A tak zatímco ti lidé pracují v katastrofálních podmínkách, za plotem květinářství nebo jiného podnikání stojí fronta těch, kteří vlastně neměli takové "štěstí", žádnou práci nemají a večer nebude co k jídlu. A pak může dojít k bojkotu i tohoto podnikání, pročež zase budou lidi bez práce, bez prostředků, bez jídla. A může to tak jít pořád dokola.

A podmínky lidí bez práce nebudou nelidské? Jistě je nikdo nebude honit, ale taky nebude co do úst. 

Je to těžké. Rozhodně si nepřeju, aby se někdo nelidsky dřel jako otrok pro potěchu mého oka a nosu, ale současně si nemyslím, že bojkot to celé vyřeší. Problémy třetího světa, jeho pracovního trhu, hlad, nepokoje, nelidské podmínky, nemoci - nic z toho nelze vyřešit mávnutím kouzelného proutku. A nic z toho nevyřeší bojkot. 

Svět již Africe v dnešní době dává hodně projektů, které jí pomohou a mohou pomoci se posunout. Ale nelze čekat, že to bude hned. I my jsme ušli dlouhou cestu a potýkali se s velkým množstvím problémů a překážek, než jsme se dostali tam, kde dnes jsme. Je naší povinností pomoci lidem, jejichž životní úroveň je taková, že si ji jen velmi těžko představujeme. Ale rozhodně těm lidem nepomůžeme tím, že jim vezmeme práci. Protože tomu, kdo tam ty záhony plné růží vlastní, tomu to bude nakonec úplně jedno.