Apalucha

aneb moje óda na Marii Poledňákovou

Těžko říct, jestli by chlapi takhle s dětma každý rok jezdili, nebýt veselohry století. Už ani nevím, kdo to první plácnul kdysi před (už ani nevím kolika) lety, ale všichni se toho chytili a od té doby jezdí. 

Vždy prvný týden v červenci mám klid. Co já vám přečtu, kolik filmů vidím, s kolika kamarádkami mám konečně po roce zase čas se v klidu sejít, aniž bych musela koukat po hodinkách, že .... Tento týden je jejich a taky můj. 

Vystřídali již několik míst. Letos jedou tam, co vloni, ale příští rok prý pojedou na vodu. 

Celá akce se náležitě plánuje již od zhruba února. Vybere se destinace a stanoví se téma. Takže už jeli za indiány, piráty a tak. Letos jedou za rybáře. Jedou do Mlejna, kde možno rybařit. Takže rybáři. 

Když se ustanoví konečný počet účastníků, začne moje drahá polovička vymýšlet jídelníček, páč je vrchní kuchař. Takový šéf kuchyně Pepa I. Mají samozřejmě i šéfa ptákovin a mnoho dalších funkcí. Poté, co je jasný jídelníček a počet účastníků, dostanu seznam a já vyrazím nakoupit. Po celou tu dobu od února do července doma neustále vyzvání telefon, aby se chlapi domluvili na tomto a pak na tamtom a potom je ještě třeba vyjasnit toto. Je to náročné, hlavně psychicky pro mě :-). 

Dnes ráno tedy bylo nakoupeno, zabaleno. Povedlo se nám i sehnat zánovní rybářský prut, oželela jsem jednu sklenici utopenců, co se mi tu válej v lednici, babička upekla metrovou buchtu. Taška s jídlem připravená, oblečení, holinky, Activity na večer ..... telefon začne zvonit (chlap na záchodě). Beru to, páč volá A. Optá se, jestli jsem zabalila ty spacáky. Ujistila jsem ho, že žádné spacáky jsem nezabalila, páč ani žádné spacákY nemám. Mám JEDEN spacák, ale že ho jsem schopná vyndat a přibalit. Chce karimatky. Nemám ani karimatky. Diví se. Informuji ho, že pod stan nejezdíme, mám JEDEN spacák, dám jim ho s sebou, ale víc jakože nemůžu, leda bych to jela koupit. Zatímco konverzuji, dítě mi sní snídani (POZOR!!!! Snídala svoji a pak ještě tu moji). 

"Kdy už pojedeme?" začíná se dítě vyptávat. Zavěsí se do okna a čeká. 

Konečně telefonát od dalšího účastníka, který veze ty moje dva, že vyráží. Za půl hodiny nám stojí před domem a já začínám nosit. Narveme vše do auta. 

J. jde u nás na záchod a Klára se Š. nastupují. 

Uklidím kuchyni, vysaju a když jdu uklidit vysavač, vidím stát auto stále před domem. 

"On chtěl A. čůrat, takže musela vystoupit i Klára, a když se A. vyčůral, tak chtěla čůrat K., tak se je teď snažím všechny připoutat, ale už jedeme."

Už jsou pryč .......... huráááááááááá, jdu ke knize, začíná blažený týden. Sláva Apaluše :-)