Tak nám zavřeli

.... Papírenskou

Já na jednu stranu chápu potřebu oprav komunikací, mostů, výstavbu tunelu Blanka, která se nám furt nějak prodlužuje, taky to metro je třeba prorazit a stanice vykutat. Jojo. Nastává léto, blíží se prázdniny, rozkopeme, co se dá. 

A tak se ráno vybavím kafem, cigaretami a hurá do kolony. Evropská rozkopaná, na Kulaťáku dopravní hřiště s kuželama, tak ještě zboříme most a zavřeme Papírenskou. Dobré dílo dokonáno.

1. Pravidlo zip

Je fakt smutné, že mnozí ještě nepochopili, jakže tahle vymoženost funguje, ale musím uznat, že lepšíme se. To jako zase jo. 

2. Předbíhání

A to mě teda neskutečně se...jří. Fakt že jo. Pravý pruh jede rovně, levý pruh zatáčí doleva. A tak si tak spořádaně stojím v pruhu pravém, páč teda chci jet rovně, abych jen sledovala ty, kteří jedou pruhem levým a pak se cpou do pravého, páč ten levý je prázdný, jelikož doleva nikdo nechce. Všichni chtěj rovně, když do Papírenské nemůžou. No, prostě stojím a cukám a popojíždím a sleduju. Sleduju, jak tito předbíhači budou na Kulaťáku o celou minutu dřív, než já. 

A tuhle .... asi jsem obluda, ale štve mě to, takže když mám možnost tam někoho nepustit, tak to prostě udělám. 

Stojím, otevřené okno a vidím, jak auto v levém pruhu zcela nenápadně stáčí kola doprava. Stojím a poslouchám zprávy. 

"Slečno!!!" slyším

"Nejsem slečna." já na to. Jestli si chtěl pán získat protekci, šel na to blbě :D. Titulovat někoho v mém věku slečno je už drobet nevhodné, značí to, že bych snad mohla být stará panna. 

"Tak, mladá paní, já pospíchám." on na to. 

"Já taky." já na to. 

"Ale já vezu dítě do školy." snaží se mě obměkčit. 

"Já už ho odvezla." já na to.

"Ale my to nestihneme." snaží se dál. Hodiny ukazují 7:35. Kolona není v tomto místě první den. Počítám, že to dítě do té školy dnes nenastoupilo, že ho takhle vezl i včera nebo předevčírem nebo kdykoli jindy. 

"Hm, tak si zítra přivstaňte." zařadím a odjedu. Pána pustilo auto za mnou. 

Asi jsem fakt hnusná, asi jsem fakt nechápavá, asi jsem hyena. Asi jo .... ale ..... 

Vstávám v maximálně půl šesté, abych všechno stihla. Díky zavřené Papírenské chodím o 10 minut později do práce, takže si je večer nadělávám. A každé ráno si říkám, že kdyby se tam vpředu nepředbíhalo, tak bych o těch 10 minut později třeba nepřišla. Jo, děkuji, nemůžu vyjet dřív, protože jsem vázaná na autobus, na který musím posadit dítě do školy. Takže si prostě říkám, že to nejsem já, kdo je sprosťák, že někoho nepustí před sebe, protože tuhle jsem tu babičku v krámě pustila, protože jsem schopná si tu frontu vystát. Štve mě, jako jistě všechny ostatní, co se tam ráno suneme. 

Ale jo, málo sluníčková jistě budu, protože jsem nedokázala pochopit, že pána vezoucího dítě do školy je potřeba před sebe pustit ....... A jo, třeba měl ráno nějaký problém, ale pak se s tím problémem dá vyrukovat jako omluva ve škole, v práci i jinde a nemusím se kvůli tomu chovat jako ..... doplň sám :-)