Když mámy stíhaly

a počítače zabíraly polovinu patra

Pravěk, já vím. Tehdy by asi nikoho nenapadlo, že počítač zabalíme do kabely a pomastíme. První mobilní telefon jsem viděla, kdyže mi bylo 18, v Itálii ve vlaku a byl to daleko větší zážitek, než Juliin balkon ve Veroně. Když jsem poprvé uzřela textový editor T602, byla jsem nadšená. Konečně žádné přepisování celého dopisu, opraví se slovo a použije se print. Doby, kde jsem několikrát přepisovala dopis v němčině, páč jsem německy neuměla ani slovo a domnívala jsem se, že Kunde je sprosté slovo, pročež jsem ho vesele zaměnila za Hunde, kteréžto mi přišlo, že jsem už asi někde slyšela, staly se minulostí. Přechod z textového editoru T602 málem zabil moji kolegyni Janičku, které jsme záhy přezdívali paní Wordová. Polovinu pracovní doby ječela a volala nás ke svému stroji, abychom jí upravili, opravili, předělali, poradili. 

Na internet jsem se dostala poprvé v kavárně, kde mi bratr nadšeně ukazoval, jak si mohu přečíst americké noviny, abychom zbytek zaplacené doby strávili brouzdáním po stránkách s luxusními auty. Tehdy se v internetové kavárně ještě předkládal občanský průkaz a hodina byla nechutně drahá. 

Když jsem si ušetřila na první mobilní telefon na kartu, platila asi 12 korun za minutu hovoru, byla jsem šťastná jako blecha. Zrušila jsem telefonní seznam a všechno si naházela do té zářivě žluté krabičky, za kterou jsem dala jednu měsíční výplatu. Vůbec by mě tehdy nenapadlo, že na mě dneska mobil bude pípat cizí narozeniny, že budu mít problém najít foťák, protože přeci fotí ten mobil. Ani kombinace mobil a internet mi dlouho nepřišla na mysl. O čtečkách knih se snad ani rozepisovat nebudu :-). 

Technika stala se nám ale hodně špatným pánem. Tedy tomu, kdo jí to dovolí. Jako slouha je to dokonalý. Fakt nemusíte myslet na to, že dítě má být v pátek v 10 u zubaře, ale necháte tu krabičku, aby to na vás ve čtvrtek večer vychrlila a v pátek ráno vám to pro jistotu připomněla. Taky nemusíte obíhat čtvrť, abyste našli fungující telefonní budku, ale prostě a jednoduše tu věc vyndáte z kapsy nebo kabelky. Nemusíte nikam lítat, abyste se podívali, v kolik jede autobus, ani nutit nerudnou paní na info lince, aby vám vyhledala poslední spoj z divadla. Nemusíte řešit, kolikže je vstupné na tu výstavu, kam se chystáte, ani jak mají otevřeno. Strýček "Gůgl" to zmákne za vás. Dnes netřeba navštěvovat knihovny za účelem vypracování referátu ani shánět po všech čertech recept na tu výbornou buchtu, co jste jedli minulý týden na návštěvě a jako na potvoru jste si zapomněli o ten recept říct, pročež autorka božské krmě nemá telefon, tak se pídíte jako diví. Nemusíte se trmácet po pěti obchodech, abyste si vybrali lednici, která vám vyhovuje a ještě bude nejlevnější široko daleko. Internet to zvládne za vás a druhý den vám dva maníci lednici nastěhují do kuchyně a ještě si odvezou tu, která už měsíc tak příšerně teče. S dopisama nelítáme na poštu, složenky platíme z gauče.

Tehdy, v tom pravěku máma po práci skákla do sámošky, stavila se v masně, vystála frontu v zelenině, uvařila večeři, podepsala úkoly, vyžehlila a v mezidobí s námi hrála šachy nebo žolíky. Stíhala zaplatit včas složenky, přečíst si knížku, jet s námi na výlet, uklidit, vyprat, pofoukat bebí, stíhala ..........

..... proč tedy potom někteří skuhrají, že nestíhají, když dneska je to jinak, když dneska je tolik věcí o tolik jednodušší? 

Protože se jim ta veškerá technika, všechny ty internety, fóra, seznamky, blogy a další vymoženosti staly pánem. Tohle všechno jim začalo organizovat život. A tak místo toho, aby někteří ten čas, který jim ušetří myčky nádobí, pračky, kuchyňské roboty, internety, telefony, internetové nákupy, věnovali jeden druhému nebo sami sobě, věnují ho zase jen tomu internetu. A přitom mají pocit, že ho věnují lidem ..... ó, nikoli, věnují ho klávesnici, monitoru a té bedně pod stolem. Za tím si stojím. Pamatuju si totiž to pozdvižení, když to tady nefungovalo.