Hodinky nebo holinky,

obojí se natahuje

Jsem perfekcionalista. Okolí tím přivádím k šílenství. Už jsem sice opustila rovnání hrnečků v kredenci tak, aby ouška byla vždy na jednu stranu, páč na to už nezbývá čas, musím totiž rovnat talíře podle barvy, odstínu a velikosti, což mi zabere hodně času. No, nic, prostě jsem šílená. 

Ovšem myslím, že i lidem méně šíleným musí připadat zvláštní, že někdo někoho obdivuje a přitom vlastně ani neví, jak se onen dotyčný obdivovaný jmenuje. 

Jméno Nicolase Wintona je v našich zeměpisných šířkách skloňováno víc, než dost již několik let. Hrdinský čin tohoto pána, který zachránil z Československa před transportem do koncentračních táborů 669 převážně židovských dětí, si zaslouží mnoho obdivu. O jeho statečném činu se svět dozvěděl náhodou v roce 1988, kdy jeho žena našla na půdě seznamy zachráněných dětí. Sir Nicolas Winton si právem zaslouží díky. A kromě toho si zaslouží i to, aby si svět pamatoval jeho jméno správně. 

Jsme lidé omylní. Nemůžeme mít místo hlav encyklopedie. A proto nám byly vynalezeny nejprve encyklopedie papírové, teď encyklopedie virtuální. A tak si prostě myslím, že strýček Gůgl a teta Wiki jsou nadosah, především v okamžiku, kdy do éteru sděluji, že někoho obdivuji (prohlížeče nabízejí možnost několika záložek, kam lze překliknout a ověřit si). Tím spíš bych si tedy měla ověřit, jestli jeho jméno napíšu správně. A to přestože jméno Sira Nicolase Wintona bylo v posledních dnech zmiňováno ještě intenzivněji. V souvilosti s jeho krásnými 105. narozeninami, Nobelovou cenou za mír a návrhem na udělení státního vyznamenání. Přes to jsem ochotná připustit, že se to poplete. Ale když už napíšu o svých obdivech, neměla bych jedním dechem toho obdivovaného přejmenovat. 

A tak, jako se ty hodinky i holinky natahují, tak Winton je někdo jiný, než Winston. 

Mimochodem - Winston jsou taky cigarety :-) 

PS: Nevěřím, že je to překlep :-), rozložení klávesnice prostě teorii překlepu nenahrává