Už mockrát

jsem chtěla začít šrotovat

Co? Tenhle blog. Nastalo už opravdu dost momentů, kdy jsem chtěla celý tento blog poslat do propadliště internetových dějin, prostě ho prohnat internetovou šrotičkou. Neudělala jsem to. Proč? 

Jakmile jsem jen slovem naznačila, že KŠM skončí, dozvěděla jsem se, že to nemůžu udělat, nesmím udělat a tak. Jasně, jsem osoba svéprávná a za sebe jsem se vždy rozhodovala sama (nebo se o to alespoň snažila). Takže i rozhodnutí, že KŠM zatím budou pokračovat, bylo mé rozhodnutí. 

Blog má v tuto chvíli 524 412 přístupů, 347 článků a 5790 komentářů. 

Denně na něj kliknete zhruba tisíckrát. Články mají kolem 600 přístupů. I ty nekomentované mají své přístupy. 

Na blogu jsem nikdy nedělala registrace, komentáře jsem mazala opravdu výjimečně. Povětšinou nechávám všem prostor a svobodu slova. Můj názor, že komentáře jsou vizitkou autorů, znáte. Je každého věc jakou formou se vyjádří. Jestli napíše "nesouhlasím" nebo "jsi kráva". Je mi to vlastně jedno. Nad prvním typem komentáře jsem ochotná se zamyslet, druhý mě pobaví, i když to tak autor asi nemyslel. 

Za dobu existence tohoto blogu jsem zjistila, že mě někteří znají, i když jsem je vlastně v životě neviděla. Ti, kteří mě v životě neviděli, vědí třeba, že jsem alkoholička. Je mi naprosto jasné, jak ona přesvědčená paní dospěla k tomuto závěru a nehodlám jí to nijak vyvracet, protože někdy se prostě lidem nemá odporovat. Na názoru některých lidí mi pranic nezáleží a tato paní mezi ně patří. 

Taky jsem se dozvěděla, že trpím obsesí, páč neustále sleduju to BC. Nevím, co podle zastánců tohoto názoru znamená slovo "neustále", ale když si u kafe prolítnu, co kde kdo píše (což myslím, že můžu, když se jedná o veřejný web, pročež svým klikem tam přispívám k návštěvnosti a tím pádem i příjmům z reklam), nestačím se divit, kolik toho mnozí dokáží za den napsat. Obzvláště vtipné jsou potom příspěvky typu "nestíhám" z klávesnice někoho, kdo se celý den zabýval debatováním na nějaké obzvláště závažné téma. Ani tento názor nebudu nikomu vyvracet, páč na jeho autorovi mi vůbec nezáleží, natož pak abych se zabývala jeho duševními pochody. 

Ke stalkingu jako takovému se snad vyjadřovat nemusím, páč to bylo probráno dostatečně. 

Kyberšikana - to je zajímavé téma v souvislosti s tímto blogem. A ještě zajímavěji zní z klávesnice někoho, kdo obdivuje úspěšného bulvárního novináře P. Novotného. Jeho články vyhledávat nebudu, pár jsem jich omylem četla a ještě teď mi z nich není moc dobře. 

Včera jsem se taky dost pobavila výzvou ke zveřejnění "zkratek", pod kterými tady příznivkyně KŠM píší. I to je docela veselá výzva, páč nic neříkajícími zkratkami se to tady jen hemží. A to z obou stran. Jak jsem psala, žádné registrace se tu nekonají a dokonce nesledují ani IP adresy. Ocením, pokud se někteří umí pod svůj komentář podepsat, i když je nesouhlasný. 

Suma sumárum, tento blog žije. A dokud bude žít, tak prostě bude žít. Až umře, umře, nechám tomu volný průběh. 

Mimochodem mi už přihrál pár nabídek na psaní do internetových časopisů. Ale zatím jsme se nikde nedomluvili. Buď mi nevyhovovalo zaměření webu nebo si majitel myslel, že si budu svoji grafomanii ukojovat zadarmo. Ale to já můžu tady a nemusím být nikým svázána. 

Zatím tedy směle komentujte nebo nekomentujte, čtěte nebo nečtěte. Až přijde čas, KŠM zmizí, ale zatím ten čas ještě nenastal. 

Mimochodem, neměla bych si sem hodit taky nějakou anketku, jestli mě milujete?  Joka a neka řeším u své dcery poměrně často, mám v tom tedy vážně zkušenosti :D