Pravda?

Ano, ale někdy "ocamcaťpocamcať"


Vždycky chci vědět pravdu (ostatně jsem o tom psala včera), ale nějak se nemůžu ubránit dojmu, že někdy nastanou situace, kdy tu pravdu potřebujete alespoň zaobalit. Hodně totiž záleží na tom, jak se ta pravda řekne. A taky je pravda, že co platí pro jednoho, tak pro druhého vůbec platit nemusí. 

Kdysi mému otci doktorka řekla, že mu dává šest měsíců života a že na tom bude zdravotně tak, že bude schopen pouze vyšívat goblény. Naštvala ho tak, že žil ještě sedm let a s výjimkou posledních pár měsíců nějak nikdo nebyl schopen poznat, jak hodně nemocný je. Prostě se rozhodl, že ta doktorka nemá pravdu a s úsměvem na rtech a srdcem bojovníka jí to dokázal. Přiznala nám, že s tímhle fakt nepočítala. 

Kdykoli jsem se nějakého doktora optala na prognózu někoho, jehož diagnózu jsem znala z doslechu, případně jsem o jeho nemoci někde četla, usmál se a pravil, že není děd Vševěd, Bůh nebo něco podobného a že mi fakt neřekne, jak se nemoc bude vyvíjet dál, páč nezná přesný stav. V hrubých obrysech mi nastínil průběh nemoci a několikrát dodal a zdůraznil, že nemám odcházet s pocitem, že v tomto případě to bude zrovna takhle. 

Internetovým diskusím na téma nemocí se vyhýbám velkým obloukem, bohužel sem tam masochisticky nějakou rozkliknu a pak se nestačím divit. 

Ano, já vím, že zakladatelka se v této diskusi ptala .... vím to. Její dotaz zněl jasně. "Kdo máte zkušenosti, jaké jsou vyhlídky, možnosti". Ano, padlo to tam. Přesto si myslím, že několik suchých sdělení, že ta na to zemřela a za jak dlouho (přičemž většinou ne za moc dlouho) není přesně to, co by bylo dobré v tuto chvíli chrlit do světa. Ne, neříkám, že se člověku má lhát. Ale taky se nemají dělat závěry v okamžiku, kdy o tom všem nic nevím. Navíc, když jde o rakovinu .....

A to jsem si na samém začátku diskuse říkala, jak fajn je úplně první komentář pod zakladatelkou. Protože z něj čiší to, že "nebudu ti lhát", ale současně se jeho autorka oprostila od hrůzostrašných historek typu "tuhle jí to našli a za měsíc umřela"


Komentáře

  1. ....Hm, ptala se , ptala, co vlastně chtěla slyšet ? Pravdu, nebo pravdu ? A že ji hledá zrovna tam ???
    .....a ona tak chtěla umřít, a každý den, a pořád, pořád jí to nějak nešlo...a někomu to jde i když nechce.....
    Jo tak to jsem si vyslechla na pohřbu svého 11ti letého syna.....kolik že už je to let ? ( pro pitvalky, které sem nakukujou a oddiskutují i neoddiskuvatelné - vím to naprosto přesně.
    Omluva, jestli jsem ti to tady trošku zasmutnila - takový už je život :-)
    ....králíčkové už čekají na mrkvičku, kočičky na mlíčko a já jdu sbírat slimáky v svůj první dovolenkový den, dnes i svátečkový ( fakt se dneska vůbec neflákám) ..a bublinky jsem měla už včera...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Smutek a smrt patří k životu. Zrovna tak, jako si myslím, že říct člověku, že jeho nemoc není léčitelná, je správné. Ale tohle musí zaznít z úst lékaře, který ten případ od A do Z zná. Tyhle internetový poradny jsou mocný akorát nadělat víc škody, než užitku. Když si začnu hledat příznaky nějaké závažné nemoci na internetu, během pěti minut na sobě všechny najdu :-).

      Prostě mi tohle vadí. O věci nic nevědí, ale už se jich spousta slítla s tragickými historkami. Nemyslím, že zrovna tohle chtěla tazatelka slyšet. Ale taky se můžu mýlit ....

      Se synem je mi to líto. Lidi si někdy fakt nevidí do úst .....

      Přeju hodně štěstí v boji se slimáky.

      I.

      Vymazat
    2. Ivčo, nemyslím si, bohužel, že by lékaři měli patent na pravdu - i příběh tvého tatínka to dokládá. Lékařka se ohromě sekla. A možná někoho jiného, se slabší vůlí k života ta její zpráva mohla zabít...
      Krobě jobovek najdeš právě i spoustu povzbuzení typu historky s tvým tatínkem - ano, měl špatnou diagnozu, ale kousnul se, opřel se do toho a dal to, navzdory černému proroctví doktorky. A to je to povzbuzení, které člověk hledá. A zároveň se může připravovat i na to, že to může být sakra rychlé a podniknout patřičné kroky (rozloučit se, udělat, na co nikdy "nebyl čas", užít si to, protože už víš, kdy ti jede vlak).

      Karla

      Vymazat
    3. Karlo, ano, právě proto si myslím, že všechny řeči typu "ona to měla taky a umřela za měsíc" jsou kontraproduktivní, navíc, když jedou po různých internetových fórech. Myslím, že pořekadlo "tonoucí se stébla chytá" platí v případě fatálních diagnóz víc, než u všeho ostatního.

      Je dobré tomu člověku nastínit, jak na tom doopravdy je, ale i to by mělo mít své hranice a formu.

      I.

      Vymazat
  2. Tohle je ale stará známá pravda ještě z dob, kdy nějaký internet neexistoval: otevři si Domácího lékaře a zjistíš, že máš všechny nemoci :D.
    Domácího lékaře máme dodnes doma, ale neotvírám, že mě ta prostata nezlobí, to vím sama :D.

    Boj se slimáky je bohužel předem prohraný.

    Pimpa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já to tu dneska taky trochu zaspamuju. Ale hezky a k tématu :-)
      Moje nejoblíbenější pasáž ze Tří můžů ve člunu. Tedy jen část.
      U toho se vždycky chechtám až mi tečou slzy :-)

      Vzpomínám si, jak jsem si jednoho dne zašel do knihovny Britského muzea, abych se poučil, co má člověk podnikati proti jakési nepatrné chorůbce, která se o mě pokoušela - mám dojem, že to byla senná rýma. Vyhledal jsem příslušnou publikaci a prostudoval jsem si všechno, co jsem si prostudovat přišel; a potom jsem tak nějak bezmyšlenkovitě a bezplánovitě obracel listy a naprosto lhostejně si začal číst o jiných nemocech, jen tak povšechně. Už si nepamatuji, co to bylo za chorobu, do které jsem se poprvé víc zahloubal - vím jenom, že to byla nějaká strašlivá, zhoubná metla lidstva - ale ještě jsem ani zpolovičky nepřelétl očima výčet „varovných symptomů“, a už na mě dolehlo poznání, že tu chorobu mám.
      Na chvilku jsem úplně zkameněl hrůzou; a pak jsem, už v naprosté apatii zoufalství, zase obrátil pár stránek. narazil jsem na tyfus - pročetl jsem si příznaky - objevil jsem, že mám i tyfus, a už ho mám zřejmě řadu měsíců a že to vůbec nevím - a ptal jsem se v duchu, co mám ještě; nalistoval jsem tanec svatého Víta - zjistil jsem, jak jsem očekával, že ten mám taky - začal jsem se o svůj případ zajímat a rozhodl jsem se prozkoumat ho důkladně, a tak jsem se do toho dal podle abecedy. Prostudoval jsem Addisonovu chorobu a dověděl se, že na ni stůňu a že se do čtrnácti dnů může vystupňovat v addisonskou krizi.

      O Brightově nemoci jsem se ke své úlevě dočetl, že ji mám jen ve formě zcela mírné, takže v mém případě se s ní snad dá ještě nějaký čas žít. Zato cukrovku jsem měl s vážnými komplikacemi a s cholerou jsem se zřejmě už narodil. Svědomitě jsem probádal všechna písmena abecedy a pouze o jediném neduhu jsem mohl s jistotou usoudit, že jím netrpím, a to o sklonu k samovolným potratům.
      V první chvíli mě to dost zamrzelo; připadalo mi to jako urážlivé přezírání. Jak to, že netrpím sklonem k samovolným potratům? Jak to, že zrovna já mám být takto omezován?

      Vymazat
  3. Jj, máš pravdu co se týká Domácího lékaře, také někde u našich je, vlastně nějaké nové vydání vlastním i já, dostala jsem ho darem - asi abych si uvědomila co mě ještě může potkat. Mimo slimáků i mandelinky :-) Š.

    OdpovědětVymazat
  4. Překleeeeeep. Neumí česky.
    Píše se odsamsaď a pocamsaď !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tvl :-o
      vodkdy je hovorová řeč kodifikována pravidly nepravopisu..?

      Ame

      PS: vlasy si myju mýdlem.

      Vymazat
    2. Měla bych si je nastudovat :-).

      PS beru na vědomí, hlasování už je bohužel uzavřeno :D

      I.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu