O vodě a naději

aneb určitě to znáte

Těch pořekadel je několik. Některé hovoří o božích mlýnech, které melou pomalu ale jistě. Jiný říká, že na každé prase se najde řezník. Někdo jde ještě dál a mluví o sviních a vařící vodě. 

Proč melou boží mlýny pomalu? Nevím. Asi, že těch "potřebných" je na světě víc, než dost. Tak halt tak nějak nestíhaj. I ten řezník se poměrně dlouho hledá, páč ne každej má náturu vraždit zvěř. Já osobně plácnu tak maximálně mouchu, pokud se zrovna trefím. Pavoučky vynáším poctivě ven a ploštici, kterou kdysi Klárka udusila v dlani, jak ji samou láskou coby tříletá mačkala, jsem málem oplakala. Ovšem těch prasat a sviní mi tak nějak líto není. Osobně mi není líto ani pašíka při zabijačce, páč vidina ovárku, gulášku a jitrnic (vegetariáni prominou) nějak přehluší tu citlivou duši ve mně. Je to jasný, jíst musím a zrní mi k srdci nijak nepřirostlo. Pořádná flákota je halt pořádná flákota. 

No, takže já se na zabijačku vždy těším. A jak. Jsem spáč, ale v den zabijačky fakt nejsem líná si přivstat, abych byla u všeho včas. U válu s ovarem stepuju jako první a gulášek .... hmmmm. Vzpomínám, jak jsme mladou vzali poprvé na zabijačku. Chlap měl obavu, aby to v ní nenechalo nějaké trauma, ale já čučela na vraždu pašíka od mala, nejednou jsem zdrhala, když se řezník blbě trefil a kvičící zvíře poletovalo po zahradě, pročež ženy a děti se klidily a muži se snažili toho nebožáka polapit a zbavit utrpení. V případě Klářiny premiéry byl řezník šikovnej a zvíře ani nekvivklo a už leželo. Dlouze studovala odkrvení, posléze stála řezníkovi za zadkem a studovala, kde je srdce, žaludek a střeva, aby ho ještě následovala do kuchyně, kde si nechala všechny vnitřnosti vyložit na vál a znovu pojmenovat. Byl z ní tak hotovej, že ještě odpoledne kroutil hlavou. 

A k té zabijačce bývá občas hodně dlouhá cesta. Musíte si pořídit toho pašíčka, malinkatého, roztomilého. Zpočátku tak nějak ani nevnímáte, že smrdí. Potom začne páchnout, ale vy ho furt krmíte a těšíte se, až jednou přijde řezník a vy si to vážně vychutnáte. 

A s těma lidma je to stejný. Dost často na začátku nepoznáte, že smrděj. Potom vám to dojde a vy byste je nejradši viděli ...... Ale je dobrý si počkat. Stejně jako u toho pašíka, kde by měl mít nějakou tu váhu, abyste řádně oblízli mastný koutek a prstíky. I tady máte potom daleko větší potěšení z toho, když zjistíte, že ta mlýny domlely, řezník se našel a voda je uvařená. Já se dočkala včera. A ne, nemám špatné svědomí, že mám z toho všeho radost. Ten, na koho si řezník dovařil vodu, si to totiž zasloužil. Trvalo to drobet dýl, ale zase ono na větší svini je potřeba víc vody a ta se taky prostě dýl vaří :-). 

Mimochodem, na zabijačku se už moc těším. Bude za tři týdny :-).