O knihách, vzdělání a chybách

Rozlišuji tři typy knih. 

Jsou knihy, které zbožňuji. Momentálně tedy ujíždím na severských detektivkách. Jsem ve fázi vyhlížení další knihy Monse Kallentofta s Malin Forseovou v hlavní roli. A páč ta další kniha ještě nevyšla a večery jsou čím dál delší, sáhla jsem v knihovně po Raskolnikovovi. Dokáže mi tohle pošmourné odpoledne tak nějak zkrátit :-). 

Potom jsou knihy, které považuji za poučné. Mezi ně řadím kupříkladu kontroverzní Přisedněte si, MUDr. Ratha. Tato kniha pro mne byla opravdu obrovským ponaučením a odnesla jsem si z ní mnoho nového. A netýkalo se to pasáží o architektuře či gurmetské zážitky bývalého středočeského hejtmana. To mé "tajemství" je tam skryto hodně pod povrchem. 

V knihovně mám kdeco. Od Bible, přes Korán až po knihu o sedmi divech světa. Ještě, že disponuji mnoha encyklopedickými slovníky, bo jsem zachránila sousedovic syna od téměř jisté pětky z domácího úkolu, protože referát na téma Josef Kajetán Tyl měl být zpracován za pomoci KNIHY, nikoli internetu. V mé knihovně najdete kdeco. K tetě Wiki se uchyluji málokdy. Radši sáhnu po knize. 

Poslední typ knih jsou knihy, které jdou mimo mě. Třeba takových Padesát (či kolik) odstínů šedi mne minulo bezpečně. Bohatě mi stačil článek v příloze MF Dnes, mám pocit, že knihu jsem přečetla, tedy mám splněno a ve společnosti nebudu vypadat jak tydýt. Co si budeme nalhávat, Raskolnikov neletí. Hlubokomyslná debata na téma zločin a trest by velmi pravděpodobně způsobila pozdvižená obočí a odstěhování společnosti ke stolu, kde se řeší ta šeď :-). Nebo taková Simona Monyová. Pravda, tam jsem přečetla dvě knihy, ale už u té druhé jsem nabyla dojmu, že jsem tohle už jednou četla a Monyová nechť slouží jiným. 

Byly doby, kdy jsem nepovažovala žádnou knihu za lepší nebo horší. Teď už toho názoru nejsem, protože do knihkupectví občas chodím a nestačím se divit, cože to tam vystavují na pultech. Pravdou zůstává, že nad každou autor strávil spoustu času, než to na ten papír položil. Jeho pohnutky, nechť jsou jakékoli. Ať už je to jakési poselství nebo je to jeho záliba, případně grafomanie, nebo do toho jde jen a jen kvůli penězům nebo svému exhibicionismu. Každopádně tam vidím spoustu knížek, které jdou prostě mimo mě. 

Jedno si ale tak nějak myslím. A myslím, že mám pravdu. Knihy jsou součást vzdělání. A vzdělání? Důležité nebo ne? Osobně považuji vzdělání za důležité, byť na svém praporu nesu nápis: Vzdělání není zárukou inteligence. Nikdo mi ale nevymluví, že vzdělání nás naučí jisté věci, které nám inteligence nedá. Sociální chování, schopnost chovat se jeden k druhému, ctít určitá pravidla, zamýšlet se nad různými situacemi, bádat nad tím, jestli bylo dřív vejce nebo slepice, dumat a dohadovat se o nesmrtelnosti chrousta. Vzdělání nás uvede do společnosti. Vzděláváme se od mala. Nejdřív nás někdo učí mluvit, jíst příborem (no, všimla jsem si, že někteří s tím mají problém ještě v dospělém věku), děkovat a prosit, zdravit. Učíme se dopravní pravidla, počítat, psát, číst. A když se to nenaučíme, spoustu věcí se nedozvíme a bude z nás banda analfabetů, které totálně mine to, že po zločinu by měl přijít trest a jinak to není spravedlivé. Nebude nám totiž zase až tak úplně jasné, proč. Bude z nás banda asociálních individuí, kteří nepozdraví, nebudou se umět představit, poprosit a poděkovat. Spoustu věcí za nás vydumali jiní. To nám ovšem nebrání v tom, abychom se nepokoušeli je dále posouvat. A půjde to bez vzdělání? Abychom nedopadli jako legendární strýc František v Jirotkově Saturninovi. Vybádal to, co vybádali jiní. Páč byl nevzdělanej, nevěděl to :-). 

A k tomu takříkajíc "klasickému" vzdělání patří i to, že si občas přečtu to, s čím nesouhlasím. Proč? Jednoduše proto, že bych měla vědět, s čím nesouhlasím a proč :-). 

A ty chyby? Možná, kdybychom více četli o tom, kde jiní udělali chybu, příště bychom se jich nedopouštěli. Jenomže když jsme si dneska zvykli si většinu věcí nechat přežvejkat na internetu od jiných, těžko si potom nějak učiníme vlastní názor a těžko se poučíme z cizích chyb. Třeba tam o nich totiž nebude. 

Ale to nic, to mám jen dneska takovou zase přemýšlivou, i když vím, že bych to neměla dělat. Jdu k tomu Raskolnikovovi :-).