O dětské práci a chudobě
aneb už vím, proč mám brejle
Dětská práce je v Čechách zákonem zakázána. Dítě do 15-ti let nesmí, s malými výjimkami, vykonávat žádnou práci. Mezi ty výjimky patří umělecká, kulturní, reklamní a sportovní činnost, která musí být přiměřená jeho věku. Dále tam patří určitá časová omezení, kolik hodin denně a dnů v měsíci smí děti činnost vykonávat, přičemž toto omezení je odvislé od věku dítěte. Překvapuje vás to? Mě ne.
Mám dojem, že dítě má být dítětem, co to jde. Mít na krku třicátníka, který má problém si uvařit čaj, je samozřejmě druhý extrém. Ale děti jsou dětmi proto, aby dětmi byly. A rodiče jsou rodiči proto, aby své děti živili, dopřáli jim bezstarostné dětství.
Jako dítě jsem musela doma přiložit ruku k dílu. Jak já nenáviděla ty jahody, co bylo potřeba vyplejt. Nebo listí hrabat. Chjooo. Viděla jsem se úplně živě někde jinde. Místo toho jsem klečela v hlíně a nechala si radit dědečkem, kdeže jsem ještě pozapomněla jakou travičku, která tam nemá co dělat. Nebo jsem se opírala o hrábě a zasněně hleděla do dáli, kde jsem tuchala partu právě si užívající pečení buřtů. Nic naplat, shrabat jsem to prostě musela.
Jenomže tohle není dětská práce. Dětská práce je to, když ...... Nechme radši promluvit tento příspěvek.
"týjo kde? Pošlu tam staršího, každej rok pátrá po brigádě, má slíbeno u kamaráda, ale musí mít občanku."
Objevil se zde jakožto reakce na sdělení, že jakési dítě chodí od 12-ti let na sběr okurek. Tento komentář se objevil mezi záplavou ostatních, kde se diskutující předhánějí, která měla horší kalhoty, víc igeliťáků v botách, slabší bundu, vaťák, ve kterém je zima, kratší zimní kalhoty, kterou víc tlačily v dětství boty a tak.
Z toho všeho jsem si vybrala pár perliček.
Jedné komentátorce prý bývala v zimě zima, pročež měla jen vaťák. Já teda nevím, ale i já měla vaťák a NIKDY mi v něm zima nebyla. Jediným vysvětlením pak je, že v tom vaťáku nebyla vata, ale to už by asi zase nebyl vaťák.
Jiná komentátorka si musela dávat igeliťáky do bot, protože by jinak měla mokré ponožky. Troufám si říct, že jsem kolem sebe mívala vždy mnoho lidí různých sociálních vrstev, ale nikdy nikdo neměl igelitky v botách. Na něco takového si nevzpomněl ani můj manžel, který se narodil v roce 63 na malé vsi na Slovensku v poměrně dost chudých poměrech. Ani on nenosil tehdy igelitky v botách. Možná neměli igelitky, ale nákupy nosili v síťovce, ovšem o mokrých ponožkách neříkal taky nic.
Nechci v žádném případě nevěřit oněm příspěvkům, kdy největším přáním k vánocům byla krabice mlíka, vo tom žádná. Ale tak nějak přemýšlím, když už se tu mele o té dětské práci, pročže si teda nedošly tehdá vydělat na nějaké ty netekoucí botky nebo vatu do vaťáku. Možná je to jednoduše proto, že děti tady už poměrně dlouho pracovat nesmějí.
A já si z té záplavy příspěvků, kdože na tom byl, je a bude hůř, nesu několik ponaučení.
1. Brýle mám proto, aby mi oči nevypadly z důlků.
2. Moje dítě bude pracovat, až mu to zákon dovolí, pročež to pomaže rozhodně, páč jistojistě bude chtít nějakou vychytávku, která mně přijde zbytečná, takže si na ni vydělá.
3. V Čechách rozhodně neexistuje chudoba, když ty, které skuhrají, že žijí od výplaty k výplatě, o tom skuhrají na internetu.
4. Až mi poteče do bot, dám si tam igelitku.
5. Existují vaťáky bez vaty.
6. Uvažuji zase úplně mimo. Nemyslím si totiž, že děti můžou makat už ve 12. Ony totiž na to, aby byly někde zaměstnané ještě nejsou připravené.
No, nic, radši jdu ...... :-) Beztak zase dostanu na budku :-)))). Hezký sobotní večer
Já bych tedy zrovna tohle brala. Tedy možnost, aby si mé dítě nárazově (třeba jednou za čtvrt roku na jeden víkend, pod dozorem - ne tedy denně a la Oliver Twist) mohlo už v těch 12 přivydělat. A aby mu tak došlo, že ten kredit do mobilu nebo supr čupr triko nejsou zadarmo. Doma je zapřahám a peníze za to nedostávají (mě taky nikdo za žehlení neplatí), kapesné dostávají, to jo, ale kdybych je mohla poslat někam ven právě na to sbírání okurek, tak bych se nezlobila. My jsme myslím chodili už na základce na jahody, a vím, jak se mi těch pár korun, co bylo "jen mých", vždycky hodilo.
OdpovědětVymazatStory o igelitu v botách je samozřejmě trochu jiná kategorie, to asi nemá cenu komentovat.
Markéta
Já s tím prostě v tomto věku nesouhlasím. I proto, že doba se někam posunula. Vezmi si, jak dospělý se občas velmi těžko brání v práci nějakému šikanóznímu jednání, problémům s kolegy, nadřízenými apod. Jak se potom může bránit 12-ti leté dítě, které zaboha neví, jaká jsou jeho práva a tak. Jestli pomůže sousedce shrabat listí a dostane něco od cesty, považuji to za normální, ale poslat děcko na brigádu se mi prostě nelíbí, a to jednoduše z těchto důvodů.
VymazatDoma se pomáhat musí, o tom žádná. A vysvětlit dítěti, že peníze nerostou na stromě (což mi teda připomnělo ten vtip: Ne? A z čeho jsou vyrobené? Z papíru. Hmmm, a kde se bere ten papír? :-))), ale to jsem odbočila) se dá i jinak.
Ale zaměstnávat dítě je, podle mne, správné až opravdu v okamžiku, kdy mu rozumové schopnosti dovolují se buď bránit nebo se o tom poradit, protože pozná, že něco není v pořádku. Dítě prostě má být chráněno a mimo jiné i proti zaměstnávání ve věku, kdy si některé věci neumí srovnat a neumí se s nimi poprat.
I.
Bod číslo 3 v závěru tvého článku mě taky napadl, když jsem to celé pročítala. Když někdo tvrdí, že je chudý jako kostelní myš, ale má připojení k internetu (předpokládám, že se za něj musí platit) a přístroj (počítač, telefon, iPad...), jehož prostřednictvím se k internetu připojí...
OdpovědětVymazatCo se dětské práce týče, tak já jsem pracovala od 12 let celé letní prázdniny a ještě o víkendech na podzim. Byla jsem šťastná, že si můžu vydělat peníze, které jsou jen moje a které jsem si vydělala prací, navíc nás tam takových dětí a mládežníků bylo víc a dodnes vzpomínáme, co legrace jsme si užili, jak jsme se při té práci vyblbli a ještě si vydělali. Já jsem za to byla opravdu moc ráda. Kolo, na které jsem si ve 14 letech vydělala 4 tisíce (zbytek mi doplatili naši), mám doteď :-)
Krtonožka
Krti, v podstatě bych Ti napsala totéž, co Markétě :-). Takže se omlouvám, že nereaguju na každou zvlášť. Když jsi přelouskala ty odstíny, předpokládám, že umíš číst :-))))).
VymazatI.
Ano, ano a umím dokonce i psát :-)))
VymazatJasně, každý máme svůj názor. Já jsem za možnost vydělat si byla tehdy opravdu moc vděčná.
Krtonožka
Hihi :-))))
VymazatJá chápu, že jsi za tu možnost byla vděčná, to je jasný jak facka. Jen chci říct, že doba se změnila. Prostě jsme dneska někde jinde a já si jednoduše umím představit, že když půjde ty okurky sbírat 12-ti letý chlapec s jakýmisi podivnými individui, jak to asi tak na té plantáži v dnešní době dopadne?
A znovu opakuji, že pokud dá tu možnost dětem třeba sousedka, když jí pohrabou zahradu nebo sesbírají popadaná jablka, tak je to úplně jiná situace, než poslat dítě vyloženě "do práce". To je, podle mne, potřeba rozlišovat.
I.
Já v tom moc nevidím rozdíl. Otloukánkem na pracovišti může být jakkoli starý brigádník prostě proto, že je v pozici brigádníka a tudíž je mu každá koruna dobrá a dá si za ni líbit klidně tu nejpodřadnější práci, kterou nikdo nechce dělat. Můžou s ním s klidem zametat. Představte si třeba, že jste třeba vysokoškolák, co si chce nějakou tou korunou přilepšit k rozpočtu, protože studovat na univerzitě není levná sranda. V tomhle věku už asi víte, co je a není správné. Jenomže si to často taky necháte líbit, protože vám nic moc jinýho nezbývá. Chceš peníze? Tak makej. Nechceš? Můžeš jít. Je to snadný. A pochybuju, že puberťák zatouží po nějaké drahé zbytečnosti dřív, než v patnácti. Jasně, má nějaké kapesné, může si začít šetřit, ale nevidím důvod, proč, uznám-li, že ve třinácti nepotřebuje nový iPhone a tudíž mu ho fakt nezasponzoruju a on na něm bude přesto trvat, by nemohl klusat na brigádu.
OdpovědětVymazatOvšem právě z důvodů, které popisuješ, jsem proti tomu, aby děti na brigádu chodily. Od 15-ti už pracovat s jistými omezeními smějí. I tam může dojít k určitým problémům, ale řekněme, že tam už se předpokládá určitá rozumová vyspělost pro to, aby to dítě rozpoznalo problém a nějakým způsobem si mohlo našlápnout k jeho řešení. Ať už samo nebo za pomoci rodičů, případně jiných dospělých. Jistě, ta hranice rozumové vyspělosti je přísně individuální, ale nějaká hranice stanovena být musí. Na rodičích toto mnohdy nechávat nelze. Jeden by dítě neposlal dělat ani ve 30, druhej by ho hnal makat od 10. :-)
VymazatTak buď se bojíš, že Ti dítko na té stavbě ukrajinci zkazí nebo jí najdeš něco s více baby-friendly prostředím, třeba tu zahradu u sousedky, ne? Zakazovat dítěti ve dvanácti iPhone i za podmínek, že si na něj samo vydělá je kruté.
OdpovědětVymazatD.
Myslím, že otázku specifických a drahých dárků jsme tady zatím pořešili určitou spoluúčastí kasičky :-). Dítěti rozhodně žádné věci nezakazuju, ale hledám kompromis. Zrovna tak ve chvíli, kdy touží po stopadesátémosmém notýsku :-). Prostě si probereme, co potřebuje, co už je nadstandard, pohovoříme o rozpočtu rodiny a kdyžtak halt vytáhne z tý kasičky, což se stává málokdy, bo je to sysel :D
VymazatTak já 12 ti leté dítě považuji za natolik vyspělé, že nevidím důvod zakazovat , aby někde sbíralo okurky. Jde o dobrovolnou brigádu a ne povinný plný úvazek, tudíž, když se mu tam nebude líbit, tak toho nechá. A lepší sběr okurek než poflakování kdovíkde nebo tupé hledění do PC. Hnusně se můžou lidi chovat k člověku, ať je mu 12 nebo 15. V tomhle já rozhodně nejsem hyperprotektivní, děti se musí otrkat. K tomu je třeba určit pravidla, která je prostě nutné dodržet.
OdpovědětVymazatV knize Líný rodič píšou, jak je prospěšné, když mají děti ve sněhu mokré ponožky.
OdpovědětVymazatMokré ponožky jsem jako dítě měla po sáňkování snad vždycky. Na lyžácích se topení výdycky jen hemžilo čepicemi, rukavicemi a ponožkami.
To si říkám vždycky, když podstupuji ten boj za nejlepší membránou do zimních bot :D.
Ad brigáda - naše dítě pořád škemrá, aby si někde mohlo vydělat (6let). Platit za domácí práce se mi příčí. Na brigádu bych ho samozřejmě neposlala. Ale naprosto chápu tu jeho touhu si něco vydělat. Zatím nás nenapadlo jak.