Chci vybočit

zn. jakkoli

Někteří se musí lišit za každou cenu. Já teda rozhodně nejsem žádný stádní typ. Vydělena jsem už jen díky tomu, že ušní boltce mám téměř jako cedník. Ženy v mém věku se uchylují k dvěma dírkám, sem tam se objeví třetí, případně čtvrtá. Na mě nemaj. S množstvím dírek souvisí i počet zavěšených a nezavěšených náušnic. Potřebuju fakt velkou bednu, abych ty dírky uživila. A mít je tam jen tak, to by zase nebylo ono. Poslední (nevímkolikátou) dírku jsem si pořídila na oslavě svých 40-tých narozenin. Kamarádka zdravotní sestra celou dobu zdravotnického úkonu bědovala cosi o tom, že proč zrovna ona, že co z toho má, že tohle musí dělat, když to vlastně nesnáší dělat atp. Přežily jsme to obě a já mohla za pár dnů vyměnit zlatou náušničku za jeden z modelů z bedýnky (vidíte, někdo má v bedýnkách zeleninu, já náušnice). 

Osobně si taky se spoustou věcí nelámu hlavu. Když mě tlačí boty, klidně si je sundám. Když se mi chce sednout, dřepnu si klidně na obrubník (vyhýbám se značně znečištěným místům, především potom těm zapáchajícím a pokrytým odpadky). Když se mi něco nelíbí, řeknu to. Když mě občas Vorla nabádá, abych mlčela, alespoň se významně dívám. Posléze mi nadává, pročež já fakt nechápu proč, když jsem celou dobu mlčela. Odpovědí mi většinou bývá, že pozdvižená pravá část horního rtu byla více, než výmluvná. A co? Chtěla, abych mlčela. O rtu neříkala nic. Sem tam si vzpomene a přidá k žádosti o mlčení ještě žádost o "nedívání se", ale to já zase až tak neumím "nekoukat". Jako, představte si, že se po školním představení snažíte dostat z lavice v kostele, aby vprostřed cestičky stál hlouček lidí, který tu cestičku totálně zatarasí, na vaše "s dovolením" nereaguje a vy tam stojíte jak tydýt, až to teda celé radši obejdete, bo jináč byste tam strávili to mládí, co vám ještě zbývá. Když už je se mnou Vorla, tak teda mlčím, když si to přeje. Ale koukat? No, prostě koukám. Jak se říkalo u nás v rodině: až budu mít místo očí syrečky, budu smrdět. 

Jo, to já nesmrdím. Alespoň si to teda myslím, protože se myju, používám takové ty protipotící prostředky, taky parfémy a jiné voňavky a prádlo peru v pracím prášku a následně v aviváži. A když se každé ráno osprchuji, tak si vezmu oblečení komplet čisté. Myslím, že v tom taky nejsem moc stádní, protože když pak vlezu do autobusu, je mi naprosto jasné, že vodu viděl jen každý desátý cestující. 

Taky teda nesleduju ty módní trendy. Nějak chodím v tom, co se mi líbí a cítím se v tom dobře. Když letěly kabelky Puma, byla jsem asi jediná široko daleko, kdo ji neměl. Supermoderní boty na platformě jsem si sice koupila, bo se mi líbily, ale zjistila jsem, že v nich neumím chodit, takže je mám v botníku a asi tam zvostanou, až zase budou za dvacet let moderní, takže je možná vytáhne mladá coby starožitnost. 

Suma sumárum, jeden může vybočovat různě, aby nešel s tím stádem. Třeba v autobuse to bude zase dneska stádo. A je mi naprosto jasné, že vybočovat budu já a Vorla, které pojedeme spolu.

A jak vybočujete Vy?