O křivdách
a chlupaté čepici
Mám křivdu!!! Velikou křivdu. Naši se na mně pěkně podepsali. Koupili mi chlupatou čepici. Jako, opravdu ta čepice byla ohavná. Počítám, že tehdy to byl výkřik módy a babka na to někde stála příšernou frontu, případně zainteresovala všechny své známé, kterých jakožto obsluha benzíky měla dost a dost. Prostě jedno dne přinesli domů tuhle chlupatou čepici. Byla bílá, chlupatá, měla klapky přes uši a šňůrečku pod bradu. Jo, měla ještě kšiltíček. Obecně nesnáším čepice se šňůrečkou pod bradu, pročež tahle byla korunována ještě těmi klapkami, ale hlavně - TY CHLUPY !!! a ten kšiltík. Tu čepici jsem nenáviděla. Je trochu s podivem, že si ji pamatuju, protože mi mohlo být tak rok a půl, když mne začali strojit do téhle hrůzy. Ovšem, je to možná důkaz, že ty křivdy, které na nás páchají rodičové si jeden nese fakt celý život.
Na všech fotkách s chlupatou čepicí řvu. A když k tomu matka přihodila sluneční brýle - masařky - jsem téměř v tranzu a je to poznat i na tom černobílém snímku.
V rodině jsem dodnes terčem vtípků. No jo, Ivča má depréze, bo jí v dětství dávali chlupatou čepici.
Ano, přiznávám, mám z toho trauma a dodnes přemýšlím, čehože se to na mne rodičové drazí dopustili, když mi na hlavu rvali tu obludnost. Nemám já snad všechny své dosavadní životní potíže a peripetie právě kvůli té čepici? Neměla bych skáknout k psychologovi a svěřit se s tím, že dodnes nemůžu vydejchat tu chlupatou čepici? Neměla bych se nechat uvést do stavu hypnózy a vyřešit si svoje potíže s chlupatou čepicí?
Nebo mi doporučíte jiné vyrovnání se s traumatem z dětství?
K žádnýmu psychologovi nechoď, JE to kvůli té čepici. Při vhodné příležitosti si to vyříkej s mamkou. :-)
OdpovědětVymazatMám tolik takových podobných křivd! Přivezu ti fotoalbum. Táhnu si to sebou už drahně let. Tvoje čepice byla jenom chlupatá? Teď se dozvíš, proč jsem taková, jaká jsem. Moje čepice nebyla jen chlupatá, moje byla chlupatá a CHEMLONOVÁ, fialové barvy!!! A pletené zelené kalhoty? Skoro si budu muset při té vzpomínce dát panáka :-)
Šak si toho panáka už brzo dáme !!!!!!!
VymazatA že si ho minimálně za ty čepice zasloužíme :-)
VymazatSamozřejmě, taková křivda, napáchaná na dětech :D
VymazatJá měla apartní džínovou čpičku jak rendlík, s malou džínovou bambulkou, která připomínala knoflík a kšiltíkem. Nenáviděla jsem jí děsně. Pak jsem ji jednou v kině použila místo blinkacího pytlíku, čepička letěla do koše a nikoho naštěstí nenapadlo koupit další stejnou, takže moje křivda tím byla utlumena a trauma potlačeno :D
VymazatJéžíši, to mě nenapadlo, že bych do toho mohla nablinkat :D
VymazatTakový jednoduchý řešení!!! Ach Bóže, a my si sebou táhneme doteď. A stačilo se poblinkat. A to by nebylo zas tak těžký.
VymazatJindřiška se o sebe uměla postarat už v dětství.
tvoje máti neměla vkus,to je celý
VymazatTvoje máti zase nezvládla výchovu, to je celý.
VymazatJá měla čepici, která měla místo tehdy frčící bambule upletenou anténku :)
OdpovědětVymazatOvšem anténa byla problém, pokud frčela bambule a naopak. Tady hodně záleželo na rychlosti pletařky. Mohlo se stát, že se minula :-), než to upletla.
VymazatJežiš...takové čepici jsme říkali "debilka". Na hlavě vydržela jen po tu dobu, dokud na mě bylo vidět z okna domu... :D
VymazatJana
Čepice jsem nenáviděla, vypadám v nich jako debil. Zato některé typy klobouků mi sluší. Kdysi jsem si v salónu E-Daniely koupila klobouk. Byl ve slevě. Jasně červený, s širokou krempou. Nosila jsem ho pyšně do doby, než jsem zjistila, že se v něm nevejdu mezi dopravní značku a dům a v metru potřebuju tři sedadla, abych se usadila :D. Ale byl krásnej .......
VymazatOvšem nejradši vzpomínám na jakýsi máchovsko-cyranovský širák, který jsem nosila v prváku na vejšce spolu s dlouhým černým pláštěm a dlooooohouuuu fialovou šálou. Nebylo člověka, který by se za mnou na ulici neotočil :D Tuhle hrůzu už jsem ale nosila zcela dobrovolně a hrdě :D
OdpovědětVymazatPravděpodobně jsme se tehdy někde potkaly :D
VymazatTak já čepicové trauma přebila jiným traumatem... s chlupatými i jinak ohavnými pokrývkami jsem teď už v pohodě :-)
OdpovědětVymazatAle že jsem jednu takovou chlupatici dovezenou až z BLR vlastnila, na to asi nezapomenu do konce života. Měla i dva stejně mohutně chlupaté konce, které se vázaly pod krkem, takže hydrocefalní chlupatá hlava byla sice v teple, ale po celou dobu také v mírném-avšak nepřirozeném záklonu ;-) Fakt děs!!!
Chlupaté konce jsem neměla. Asi nějaký nepovedený "fejk" :D
VymazatMám fotku, kde jsem navlečená v takové příšerné chlupaté kombinéze. Mohly mi být tak dva roky, cca. Naprosto ŽIVĚ si pamatuju, jak strašný pocit to byl, když mě do té věci navlékli. :-) Chlupatá traumata budou rozšířená záležitost. :-D
OdpovědětVymazatDámy, blahořečte svým rodičům, že vaše hlavičky chránili, byť nevkusnými pokrývkami. Podařilo se jim tak zachránit alespoň trochu toho, co v nich bylo...
OdpovědětVymazat