Ve světě knih

aneb jako ryba ve vodě. 

Už jsem uvedla mladou do knihovny. Naše vesnická knihovna je, ve srovnání s knihovnami velkých měst, malá, zato domácká, s příjemnou knihovnicí, která nadšeně vítá každého nového, obzvláště malého čtenáře. V záplavě knih, která se na vás valí ze všech stran, těžko vybíráte. V knihkupectvích se dá sehnat všechno a všude, už to dávno není, co to bývalo - ve čtvrtek fronta před Odeonem, kdo neměl známé z druhé strany pultu, měl u některých titulů smůlu. Čtení je můj nej nej koníček a už se stává i koníčkem mé dcery, z čehož mám nevídanou radost (ihned po návratu si poručila čaj, zalezla si do pokojíčku a já ji našla, kterak leží na posteli, zabraná do jakési strašidelní knihy, kterou společně s knihovnicí vybraly). 

Miluju vůni nových knih (jj, i u mne došlo na čtečku, zvláště na dovolenou, když ty letecké společnosti srazily limit na kufry, na 14-ti denní dovolenou mi halt dvě nestačí), vůni knihovny, ten zvláštní pocit, když poprvé otvírám knihu, kterou jsem nikdy nečetla, i určitou formu smutku, když vidím tu poslední tečku. V knihách jsem ležela v podstatě od okamžiku, kdy jsem ovládla formu psaného slova. Přečtla jsem kdeco, dokonce i Příběh opravdového člověka, a to jednoho deštivého léta na chatě, když už v knihovničce nezůstalo nic, co by mi bylo utajeno (kromě jakési publikace o zahradničení), a naši měli s novou várkou dorazit až za pár dnů. Jela jsem napříč spektrem od ruské klasiky až po brakové detektivky (snad jen ty Harlekýnky jsem nějak nedala). Do knih jsem ochotná hodně investovat, neustále se mi kupí na nočním stolku, přečtené mezi novými, až se pyramida zřítí dolů a já se pokusím je nacpat kamsi do přeplněné knihovny. S kamarádkou si neustále měníme, co jsme koupily, druhá nečetla, knihy kolují a já ráda uléhám večer do postele s hrnkem čaje a knížkou (jo, ten budík ráno, to je teda fakt vražda, když řešíte vraždu v knize do dvou do rána, aby ten šmejd už v pět zvonil). 

A zbožňuju debaty o knížkách. Není nic lepšího, než si v klidu s někým sednout, dát si kafe a probrat, co kdo četl, co se mu líbilo, která knížka je fajn, která je horší a kterou radši nekupovat (i takové knihy se mezi námi vyskytují, co naplat). 

Fandím každé iniciativě podporující knihy, spisovatele, čtenáře, knihovny, knihkupectví, antikvariáty. Fandím všem, kteří to ještě nevzdali. Kteří ještě nenechali film, počítač a hry vyhnat z našeho života hezkou a dobrou knížku. 

Nad jedním však od včerejška přemýšlím ............... opravdu jsme na tom už tak, že čteme na povel a potom své pocity z knihy, kterou nám vybral někdo jiný, sdílíme na internetu? 

Ano, jistě namítnete, že je to každého věc. Někomu vyhovuje to, jinému ono. Ponechám samozřejmě na každém, zda bude číst podle přepřipraveného seznamu, řešit předem připravené okruhy, nebo zda se s tím popasuje tak, jako já. A nebudu hodnotit, který přístup je lepší nebo horší, je každého věc, jak se rozhodne.  

Pro mne však knížka bude i dál znamenat něco jiného, než to, čemu se věnuju, protože mi hoří termín.