O úctě
k tomu, koho miluju nade vše
Úcta (od „ctíti“) znamená trvalý vztah ocenění druhého, který se projevuje dobrovolným sebeomezením v jednání vůči němu, zejména ohleduplností, zdvořilostí, podporou a případně i dary. Na rozdíl od soutěživého sebeprosazování, které zdůrazňuje vlastní kvality a možnosti, vztah úcty vyzvedá kvality druhého, kterého si váží.
toliko Wikipedia.
Wikipedia tedy slovo úcta rozvádí ještě daleko více. Nemusím to číst. Vím totiž, jak úcta k jinému vypadá. Co znamená ctít někoho, koho nade vše miluji nebo koho si vážím.
Ctít podle mne především znamená:
- neponižovat - vystavováním "zvláštních" fotografií celému světu na odiv. Obzvláště háklivá jsem na pokakané děti, poblinkané děti, nemocné děti.
- nevyzrazovat soukromí - vypisováním podrobných detailů ze života, doplněných fotografiemi. Obzvláště háklivá jsem na fekální příhody a informace o pravidelnosti stolice, denní zvyklosti apod.
a ještě mnoho a mnoho dalších věcí. Tyto dvě výše uvedené považuji v dnešním virtuálním světě za obzvláště důležité.
Proč matky vystrčí na net fotografii svého pokaděného dítěte?
Proč matky vystrčí na net fotografii svého nemocného dítěte, kterému zjevně fakt není dobře?
Proč matky vypisují na net o pravidelnosti stolice, zvláštních zvyklostech svého dítěte?
Dítě by mělo být pro matku vším. A měla by se při vypisování a publikování fotografií zamyslet, jak bude jejímu dítěti, až tohle jednou najde. Až jednou najde sebe sama opatlaného fekáliemi, až jednou najde sebe sama v posteli při nemoci. Bude rádo?
Asi stejně, jakoby by byla každá z nás, která by na blogu svého dítěte našla fotku svého zadku zhyzděného celulitidou. V každém věku je pro nás něco důležitého. A v každém věku něco jiného. Ve čtyřiceti se fekální historce zasmějete. V patnácti pro Vás bude znamenat konec světa.
Bože a není to nad slunce jasné? Tak dlouho nic a najednou zas tolik soucitných komentářů!
OdpovědětVymazatMyslela jsem, že toho s novým blogem už nechá. Závislost je holt k...a no.
Jarka
Smutné je, že jsem po přečtení článku hned věděla, kam jít.
Jen by mne zajímalo, jestli fotku opravdu vybrala ta, o které se tvrdilo, že je bude vybírat ......
VymazatChjoooo
Ano, sedmileté, nemocné dítě. Beruško vyber si, kterou tam dáme - tu jak si tam unudlaná nebo tu jak tam celá hoříš. U který myslíš, že tě budou víc litovat?
VymazatFuj, zvedá se mi žaludek.
Jarka
Já v podstatě vůbec nechápu, co se honí hlavou člověku, kterého nad nemocným dítětem napadne: "Vyfotit." V návalu emocí, těch pozitivních, jsem si nenafotila spoustu okamžiků, o nichž jsem si později říkala, že jsem mohla. Prostě mě to nenapadlo. Ale asi jsem divná já, kdybych nemocnému dítěti především dávala léky, vařila čajíčky, četla pohádky a utěšovala...
OdpovědětVymazatAailyyn, neboj, divný jsme minimálně dvě, protože já jsem teda nevyfotila ani dítko opatlané při neštovicích. Fakt tu fotku nemám, přišlo mi to divné. Jediná jakoby "nemocná" fotka je pusa očerněná živočišným uhlím, ale tomu jsme se dost smáli :-), všichni, včetně Kláry :-))).
VymazatJá jsem tedy obě svoje holky při neštovicích vyfotila. Musela jsem z toho udělat kovbojku a frašku, protože jinak kvílely,že jsou na umření...takhle mi pózovaly a chechtaly se jedna druhé a byl klid.
VymazatJinak ale souhlasím s tím, že jsou (podle mě) hranice, které bychom neměli překračovat. Jak tak koukám, problém je v tom, že každý z nás má ty hranice úplně jinde...a to teda občas nestíhám.
Jana
Ale nemyslim, zes je pak proti jejich vuli nekam verejne vystavila. Ano, hranice mame kazdy nekde jinde
VymazatTo máš teda pravdu. Jejich fotky nedávám ani na FB, přesně z toho důvodu, že to, co mně přijde jako "roztomilost", může jejich spolužákům posloužit jako záminka pro posmívání. Mimochodem, svoje fotky tam nedávám taky, protože nechci děsit okolí :D
VymazatJana
fotky s neštovicema patří k dětským favoritním. Včetně různých variant bíle oťupkáno a zeleně oťupkáno. Ale to jsou jediné nemocné fotky a mají je ve svých albech děti. Na net fotky dětí nevystavuju z principu.
VymazatKáča
Kdysi náš synek dostal alergickou reakci po čemsi. Volala jsem muže, ať okamžitě přijede, jenže hysterická manželka a pár pupínků ho přece nevytrhne z důležitého jednání. Tak jsem synka důkladně vyfotila a poslala a během 15ti min byl muž doma a jeli jsme na pohotovost. Ona ta vizualizace je přece jen nejůčinnější :-) a zoufalé matky děkají zoufalé činy. Del.
OdpovědětVymazatTo byla ovšem fotografie první pomoci :-)))). A jistě nekoluje po netu :-).
VymazatI.
A co pak takový Autíček Jeníček...
OdpovědětVymazatPetra
Jj, dobře, že jsi mi připomněla. To je taky kapitolka. Ale mám pocit, že tam došlo teď k nějakému umírnění. Sice občas něco probleskne, ale už to není, co to bývalo :-)
Vymazat