Řízek a póza

mají hodně společného

Asi vám to teda tak nepřijde, ale skutečně se toho dá na řízku dost demonstrovat. Třeba taková kvalita restaurace, ta se třeba pozná na řízku tak, že když si ho objednáte, hnedle víte, jak to s tou domácí kuchyní prezentovanou na vývěsním štítě vlastně je. Můžete dostat řízek pořádný, šťavnatý nebo vám kuchař předloží vysušenou placku, kde trojobal váží víc, než to maso. V prvním případě s chutí spořádáte oběd, ve druhém máte chuť omlátit tu "podešev" autorovi o ústa. Takže zjistíte, že vyjádření, že hospoda vaří domácí kuchyni je pouze póza. Jejím cílem potom je, abyste vlezli dovnitř a objednali si jídlo. 

"Každý musí dostat svůj řízek.", dozvěděla jsem se kdysi z úst někoho. Je jedno, kdy, z čích úst a v jaké souvislosti. Důležitý je podtext této věty, protože i zde se skrývá póza. Ta věta v sobě totiž schovává jednu důležitou věc, kterou tam na začátku nevidíte. Říkat druhému to, co chce slyšet nebo co se sluší slyšet. Takových vět je samozřejmě vícero, jenomže já jsem halt přes to žrádlo, tak to demonstruju na řízku. 

Jsou lidi, kteří, co na srdci, to na jazyku. No, to jsem třeba já (to už asi víte, hahahaha). Nejdřív jsem s tím hodně bojovala, jenomže pak si řekla, že já si opravdu myslím, že každý má dostat svůj řízek, takže do jaké pózy bych se to stylizovala. Komu tento můj životní postoj vadí tak, že se přes něj nepřenese, nechť si jde o dům dál (jj, lidi se kolem mne dost vyfiltrovali, ale ono to má něco do sebe, věřte mi :-)). Samozřejmě, že neřeknu každému, kdo mne naštval, že je kretén nebo kráva, i když si to v tu chvíli myslím . Tak drsná zase nejsem a nějaké vychování ve mne přeci jen je (třeba se taky umím představit, pozdravit, poprosit a poděkovat, to zase jo, na to byla prababička ras, navíc náš právní řád pamatuje na situace, kdy někoho nazvete kreténem, a pozitivní důsledky to pro vás fakt mít nemusí). Jeden problém mi ale můj životní postoj přináší. Tak nějak mám občas pocit, že když lidi něco řeknou, myslí si to tak. A někdy mi sakra trvá, než přijdu na to, že si to nemyslí. Jo, s tím bojuju pořád. I když už teda míň, než dřív, protože životní zkušenost, ta se vážně nedá ničím nahradit. Zatím jsem teda měla to štěstí, že jsem poměrně zavčasu přišla na to, kdo se přede mnou udržuje v nějaké póze. 

Třeba kdysi dávno jedna kolegyně, která byla přede mnou samý úsměv a přátelství, mne pak za rohem pomlouvala. Blbé bylo, že jsem stála (v prostoru vymezeném pro kouření), asi dva metry od ní a slyšela každé slovo. Popasovala jsem se s tím tak, že jsem jí posléze doporučila, aby si, až bude zase o mojí maličkosti nelichotivě hovořit, zavřela dveře. Satisfakcí mi byl obličej barvy dobře uzrálého rajčete a pot na jejím čele. Nezmohla se na nic a dobře měsíc se mi vyhýbala. Jo, pak že kouření není zdravé :-). Pro mezilidské vztahy tenkrát zdravé bylo, alespoň já to tak vnímám. 

Ale zpátky k řízku a k pózám. Někteří lidé jsou k pózám odsouzení celoživotně, protože jejich názory a postoje jsou neslučitelné s dnešním světem. Kupříkladu nemůžete dneska vykřikovat, že soused si za své politické názory zaslouží kriminál, že jinou lidskou rasu třeba vyhladit, že postižení patří zavřít neprodyšně do ústavu, že nemocné je třeba střílet. To byste si taky mohli vysloužit zájem policie a nakonec ten kriminál. Tohle fakt nemá se svobodou slova nic společného. Jsou ovšem životní postoje, které vás do kriminálu nedostanou, přesto byste si zasloužili opovržení svého okolí, kdybyste jen na malý moment připustili, že "každý nemusí dostat svůj řízek". A tak někteří tvrdí, že "každý musí dostat svůj řízek", usmívají se u toho, abyste po čase přišli na to, že řízek je jim vlastně buřt, protože jejich pojetí světa je tak strašně pokřivené, že je jim úplně jedno, jestli někomu naservírují pořádný kus flákoty nebo vysušenou "podešev". 

A tak je jen na každém z nás, jak si srovná své světo a životonázory. Podle toho potom bude žít. Buď bude žít v póze nebo ne. A je jedno, jestli někomu za jeho postoj hrozí kriminál nebo "jen" to opovržení. Princip je pořád stejný. Vědět, že jsem takový ubožák, že svůj postoj nemůžu vyjádřit nahlas, nebo vědět, že ráno se při pohledu do zrcadla leknu tak maximálně přeleženého účesu? To je na každém z nás :-)

PS: Díky, J., za ten "účes", použít jsem ho prostě musela, i když autorem této věty jsi Ty. Doufám, že se nezlobíš :-).