Když se ženský poperou,

bývá to většinou hodně velká legrace

Umím se prát, mám bráchu, byla to životní nutnost, naučit se to :-). Velmi brzy jsem zjistila, že když zatnu ruku v pěst, musím ohnout i palec, jinak si ho zlomím :-). Teď přemýšlím, že ten nehet by možná byl dobrá zbraň, něco jako bodák na pušce, ale na druhou stranu, kdyby protivník strčil před sebe něco tvrdého, třeba pánvičku, nehet by mi byl k ničemu. Zkrátka a dobře taktikám boje jeden na jednoho jsem se naučila. Neumím se ovšem bránit přesile. Jeden zepředu, druhej zezadu, to je unfér :-), to jistě uznáte. 

Časem jsem se prát přestala. Užila jsem si toho v dětství dost a dost. Nebudu vás tady nudit historkami typu: "Vokamžitě to vodvolej nebo ......". Jsou ovšem lidi, kteří se toho asi tak nějak nenabažili a ke strkanicím se uchylují i v dobách dospělosti. A o to vtipnější pak je, když se dozvíte, jak se perou ženský. To jsem se zase natlemila. 

Nemusela jsem to ani vidět, stačil mi barvitý popis :-). Jedna zepředu, druhá zezadu, k tomu značkové hadry a vysoké společenské postavení. Ale už jedou :-). A lidi koukají a lidi se baví. Situace hodná zvěčnění, vo tom žádná. 

Jojo, ke ztrátě úrovně stačí fakt málo :-). Prachobyčejný strach ............ a je z vás ubožák, který svírán obavami, se  klidně s druhým na veřejnosti strká a přetahuje :-). Škoda, kam až se lidi můžou dostat. Velká škoda. 

Ale jinak, jinak je to fakt velká legrace. Obzvláště, pokud vám tahle příhoda potvrdí, že jste měli pravdu, když jste si mysleli, že ona dotyčná osoba ztratila glanc. Už dávno. A jenom to dál a dál potvrzuje. Jojo, když tečou nervy, .................