Jak jsem potkala pijavici

aneb už se neptám proč

Za svůj život potkáte hodně lidí. Někteří projdou, ani si jich nevšimnete, někteří zůstanou na chvíli a něco po sobě zanechají, někteří zůstanou na pořád a jejich brázda ve vašich životech je obrovská. Obrovskou brázdu ovšem mohou zanechat i ti, kteří zůstanou jen na chvíli. A ne vždy to bývá brázda příjemná. Faktem ale zase je, že po jejich odchodu ta brázda tak nějak životní erozí postupem času mizí, až už zůstane jen tenoučká linka a vy se při vzpomínce na tuto životní etapu jen ušklíbnete. 

I já potkala v životě několik pijavic, které zanechaly v mém životě brázdu hlubokou, ne příliš příjemnou a chvíli trvalo, než zmizela v tu tenkou linku. Čím jsem starší, tím rychleji ty brázdy mizí. A zůstává úšklebek. 

Nejvíc pijavic potkáte v práci. Tam se to vyloženě nabízí. Kolega z vás vysává rozumy, nápady, sdílí s vámi dobré i zlé. A pak šup ........ Přisál se, vysál a odešel jinam. Jo, to se stává. I o tom je život. O parazitech. Všem by nám bylo líp, kdyby v lese nepřebývala klíšťata a my se nemuseli po každém návratu z hub prohlížet, abychom případně zavčasu odstranili přisátou obludku a eliminovali riziko nepříjemné choroby. Jenomže klíšťata v lese a na loukách jsou, a tak máme možnost nelézt tam, což by teda byla nuda nejít do přírody, nebo se s existencí těchto breber smířit. A musíme se halt smířit i s existencí pijavic v lidské podobě, páč vyhnout se jim dá jen tím, že nebudeme vycházet mezi lidi, což jako dost dobře nejde. 

Jeden musí vydělávat peníze, pokud teda neměl to štěstí, že se jmenuje Paris Hilton nebo má příjmení Onassis, Rockefeller apod. Tedy, pokud mu jeho předkové nezanechali nemovitosti a konto se zůstatkem, který se nedá utratit ani za tři prohýřené životy. Většina z nás smrtelníků tedy musí do práce, rachoty, kolbenky ...... (jak chcete). A tam číhají pijavice. Domů si jen tak někoho nepustíte, ale v té práci být teda musíte, takže tam se na vás tenhle parazit nalepí tak nějak snadněji. Jako v lese klíště, v práci narazíte na pijavici, která vám může časem dost otrávit život, pokud nejste už dostatečně otrlí. A čím otrlejší jste, tím kratší dobu vám potom trvá se oklepat z nájezdu pijavice. 

Abych ale ty pijavice jen tak neodsuzovala ..... I klíště má své místo v ekosystému, i pijavice mají své místo v lidském společenství. Díky nim totiž zjistíte dost věcí. 

1. že někteří jsou pijavice

2. že se proti nim těžko brání (to byste museli být z ocele)

3. že dřív nebo později vás pijavice opustí a půjde sát někam jinam

4. že se nikdy nedozvíte, proč si vybrali pro své parazitování zrovna vás

ale hlavně:

5. že lidská pijavice je fakt ubohá ........... v životě to totiž bez vás, z důvodů známých jen jí, nedá :-). Takže jste sice jistou dobu hostitelem, ale bez vás by pijavice uhynula. Profesně, lidsky, přátelsky ....

A tak je jedno, jestli svoji pijavici potkáte v práci, v sousedství, na cvičení, v knihovně nebo v kavárně. Je to prostě furt jen pijavice, která pro svůj život potřebuje vás. Ne vy jí. Tak k tomu takto přistupujte. Potom se vám oklepávat bude daleko, daleko líp :-). 

Jo, a ještě jedna věc. Neptejte se pijavic, proč to dělají. Málokterá pijavice si totiž připustí, že je pijavicí a bude se tvářit, že vo nic negou :-).