Rychlé soudy

aneb není rodič jako rodič

Vždy jsem žila v domnění, že k dítěti mají stejnou povinnost oba rodiče. Zase jsem mimo. K zamyšlení mne přivedla tato diskuse. 

Matka se nestará, otec se nestará, stará se babička. Když pominu, že zakladatelce do toho zjevně tak nějak nic není (teda krom toho, že si s babičkou zanadává u kafíčka), zarazila mne na tom celém jedna věc. Že se nestará matka je věc příšerná. Matku okamžitě zavrhneme. Že se nestará otec je vlastně v pohodě, protože jeho partnerka chce vlastní děti. To, že se matka nestará o své dítě, není správné. O tom žádná. Ale mi prostě nepřijde správné ani to, že se nestará otec. Proč je ale v tomto případě odsouzena pouze matka? Protože otec je kamarád z dětství? Protože ho matka dítěte opustila? Protože se nedokázali dohodnout? Nevím, opravdu nevím. 

Jedno vím jistě. K dítěti mají povinnost oba rodiče. Jak matka, tak otec. A jestliže dávají od děcka oba ruce pryč, ať už k tomu mají jakékoli důvody, není ani jeden horší nebo lepší. Jsou oba stejní. Oba nechají své dítě v nejistotě. Oba nechají své dítě, aby nikde nemělo domov, aby nikde nemělo zázemí, klid a pohodu pro svůj vývoj a rozvoj. Oba, i matka i otec, nesou zodpovědnost za vývoj svého dítěte. Je to tak a nikdo mi to nevymluví. 

A nikdo mi nevymluví, že to, že se o své dítě nestará ani jeden, je staví oba na stejnou roveň. Oba totiž to děcko strkají někam jinam. Ovšem, suma sumárum, inkognito zakladatelka diskuse má jasno. Špatná je matka, otec za to nemůže. 

A tak, aby těch soudů nebylo málo, přihodím ještě jeden já. S rodinou, jejíž členové dokáží babičce vyčíst, že se stará o malé děcko, na které se oba rodiče (na slově "oba" trvám) vykašlali, bych já nechtěla mít nic společného. Zbývá už totiž jen to, aby děcku vyčetli, že se narodilo. 

Jo, a to kafíčko jsem si u psaní tohoto blogu vypila taky.