O přátelství
aneb darovanému koni na zuby nehleď
Když jsem se vdávala, byli jsme zařízeni. Měli jsme všechno, co jsme k provozu domácnosti potřebovali. Představa, že se mi svatebčané hrnou na hostinu obtěžkáni ozdobnými jeleny v říji, případně sklenkami zdobenými kytičkami mne upřímně děsila. A tak, když jsme pozvali své přátele na prase a sud, odpovídali jsme na dotazy, cože bychom si přáli jakožto dar (jsou všichni tak nějak soudní a radši se optali), velice jednoduše - dejte nám do obálky dle Vašich možností, peníze použijeme na nějaký pěkný výlet. Nakonec se nám sešla hezká suma peněz, která padla u moře, a mne by ani ve snu nenapadlo řešit, od koho tam bylo tisíc a od koho tam byly stovky tři. Každý dal, co mohl. Ne, jak si nás vážil.
Souvisí to i s tím, že na svatbu jsme pozvali lidi, které máme rádi, víme, že mají rádi nás. A víc se neřešilo. Jestli přišel někdo bez obálky, nevím to. A je mi to dneska jedno. Užili jsme si to a to bylo v tu chvíli to nejpodstatnější.
Dar v podobě 500 korun v korunových mincích bych ocenila. Jsem vždycky pro každou špatnost. Jednak jsou to taky peníze, vo tom žádná. A potom, já neustále nemám drobný. Na otázky prodavaček na toto téma jsem alergická, protože drobný prostě nemívám. Navíc, když je mám, tak je dám i bez dotazů. Pravda, jednou jsem si připadala jak kostelní kasička. A to, když jsem použila měnič bankovek při placení regulačního poplatku v nemocnici. Za dvoustovku mi automat vysypal desetikoruny a já měla jednou v životě pocit, že jsem vyhrála ve forbesu.
A tak jako já neřeším, v jaké hodnotě jsem obdržela dar, neřeší to ani ti kolem mne. A to je na tom to príma. Že si člověk své přátele může vybrat sám. A když má šťastnou ruku, nemusí potom dřepět doma nebo u netu, zatímco všichni ostatní se veselí na veselce.
Jako třeba autorka této perly
Toto je "finanční pomoc" dorbrá akorát k nákupu nedělních rohlíků nebo do parkomatu... Osobně, kdybych neměla peníze, tak se radši omluvím a pošlu přání s pětikilem a budu sedět doma na zadku. Jako host bych se totiž musela stydět, ale každý to má nastavené jinak..
zdroj zde.
Jedna věc je na tom celém dost pravdivá. Každý to má nastavené jinak. Naštěstí :-) Můžu potom s klidným svědomím vyrazit na základě pozvání na svatbu nebo oslavu narozenin obtěžkána darem v mé finanční možnosti a bez pocitu trapnosti. Zrovna tak se nemusí cítit trapně ten, kdo na moji oslavu narozenin dorazí s jednou růžičkou. Ráda ho uvidím i bez ni, když ho pozvu.
Tak my dvě to máme nastavené stejně.
OdpovědětVymazatTahle diskuze mě vytočila a zrovna tenhle příspěvek nejvíc.
Myslela jsem na to, jaké mám štěstí, že nemám takové kamarádky :-)
Především jsem ráda, že tehdy dorazili fakt všichni pozvaní. Že tedy nikdo neměl strach, že pohrdnu jeho "obálkou" :-)
VymazatMy obálkovou metodu vůbec nevedli.Nenapadlo nás to s mužem.Kdo chtěl přinesl co uznal za vhodné,ale já už měla svou zavedenou domácnost.A radost udělalo všechno.
OdpovědětVymazatNa popud odsud jsem tu diskuzi "prolítla"a zase zavřela.Nemá smysl se rozčilovat...Každá(dý) to máme jinak.
Přesně - každý to máme jinak. A k té obálkové metodě - fakt jsme nekontrolovali, zda každý onu obálku třímá v rukou. Prostě se to dávalo na stůl a my to pak jen vysypali. A zpětně mne nenapadlo řešit, že někde byly tři stovky, jinde tisícovka. Jestli někdo přišel bez, bylo mi to jedno. Je jasné, že každý jsme na tom v různých fázích života různě. je i možné, že se zrovna nepodaří, přijdou neočekávané výdaje. A vyřadit kvůli tomu někoho ze svatební či jiné oslavy mi přijde fakt ....... no, jak to říct :-)
VymazatHm, tak já na férovku musím říct, že autorku "perly" chápu. My jsme se brali opravdu s holou zadnicí resp. byt na hypotéku, 2 matrace, remosku a pár kousků nádobí a můžu vám dívky říct, že když jsem na svatbě rozbalila pokladničku plnou drobáků, tak jsem se málem rozbrečela, protože jsem si připadala jako žebrák se všemi proprietami. Tyhle svatební drobáčky se rozfrcali ani nevím za co vlastně. Takže jestli má autorka podobnou zkušenost, tak se jí vůbec nedivím, protože kdo nezažil, tak těžko pochopí. Když má někdo sakum prdum zařízený bydlo, tak věřím, že ho pokladnička s drobákama potěší, já to doma díky těhu hormonům obulela. Nepřipadala jsem si nevděčná, jen mi to prostě přišlo v naší situaci líto.
OdpovědětVymazatDel.
Del,
Vymazatjistě, že jsou okamžiky, kdy i dobře míněný vtip stane se trestem :-). Ovšem tady je podstatná ještě jedna věc - Osobně, kdybych neměla peníze, tak se radši omluvím a pošlu přání s pětikilem a budu sedět doma na zadku. Jako host bych se totiž musela stydět, ale každý to má nastavené jinak.
Opravdu bys radši některé své přátele na své svatbě neviděla jen proto, že by Ti nedonesli dostatečně hodnotnou obálku?
I.
Kdybych neměla peněz nazbyt, tak taky nepořádám ale klasickou svatbu, ale zařizuju si nejdřív domácnost, na co mi budou šaty ve skříni, když nemám ani pánvičku? Není problém pozvaných hostů, že jsem se rozhodla začít žít s chlapem a že začínáme od píky.
VymazatMy jsme nepořádali velkou svatbu, jednalo se celkem o 12 lidí - blízká rodina. Původně jsme se chtěli brát jen se svědky, ale ségra mě ukecala, že by to rodiče mrzelo. Šaty jsem měla svoje letní bílé, které mi kamarádka upravila a slavnostní oběd byl u našich na zahradě (kuřecí řízky s brsalátem) a ten "dar", co jsem obrečela byl od tchána :-) Del.
VymazatA v čem je jako konkrétně problém? Já nevím, ale nemyslím, že by bylo nutné tohle nějak prožívat. Jako ano, každý to máme nastavené jinak, ale proč je nutné svatební den spojovat s opulentností svatební hostiny, obr dary, otylými obálkami naditými patřičnými bankovkami, okázalostí šatů a kolony svatebních vozů? Asi jsem mimo, ale fakt si nemyslím, že TOHLE je důležité. Potom fakt není nutné řešit ani prasátko s drobnými :-).
VymazatJeště dodám, že kdybychom tenkrát nedostali nic, bylo by mi to milejší. V době, kdy jsme neměli ani záclony na okně, tak mi tento " vtipný dar" přišel prostě jako znevážení peněz a připomenutí, že máme prd. Možná jsme si za to bývali mohli pořídit třeba aspoň konvici, ale bohužel částka padla asi na ty rohlíky :-( Del.
VymazatNo, já už to pitvat nebudu, zjevně je to hodně bolavá struna :-).
VymazatI.
Ivčo, nevím, jak bych reagovala, kdybych v té době byla "za vodou" a zvala na svatbu i kamarádky. Asi by mi takový názor přišel "trapný" jako většině, ale vzhledem ke své osobní zkušenosti mám jasno, že bych žádné kamarádce pokladničku s drobnýma nedala. Del.
OdpovědětVymazatAno říkám, že někdy se vtip prostě nepovede. To se halt stává. Na druhou stranu mi nepřijde správné si to celé postavit tak, že můžu dát "jen" 500, takže tam radši nepůjdu. Když už někoho pozvu, tak ho pozvu proto, že ho pozvat chci. Ne proto, abych posléze potěžkala dar a zhodnotila, jestli donesl dostatek :-). Tak nějak to celé bylo míněné.
VymazatJakože když to člověk nemá tak, jak by chtěl, je přecitlivělý. Ale na druhou stranu, když nejde o život, tak víš, o co jde? :D
Taky je asi důležité vědět ke komu si můžu takový vtípek dovolit. Mám spoustu přátel, kteří by to ocenili a mám sestru, která by mě s tím poslala někam :-))
VymazatNo, taky si tak nějak myslím, že přátelé do sebe "vidí", takže to odhadnou. Bych teda řekla.
VymazatMám na tohle názor asi jako většina lidí. Stydět se za to, že nemohu dát víc, ještě se snad i zadlužit, abych se jó blýskla a předvedla a darovala správnou částku - tak to fakt ne.
OdpovědětVymazatDel. - myslím že u vás šlo o trošku něco jiného. Možná jsi od nejbližších čekala, že přece jenom pomohou trochu víc, když vědí, jak na tom jste. Tedy pokud mohli, a předpokládám, že asi ano.
Přece jenom bývají rodiče už v trochu jiné situaci, než kamarádi. I když jistě ne vždy - my jsme z jedné strany nedostali nic, z druhé dvě prostěradla a pár ručníků od Vietnamců, které mi při prvním praní obarvily celou pračku. Až zpětně jsem zjistila, že kdyby se chtělo, tak se mohlo dát i víc. To není o tom, že se muselo dát, ale o troše snahy, o zájmu...ten nebyl.
Takže mi byl po pravdě řečeno milejší ten nulový dar z první strany, protože jsem věděla, že není z čeho dávat, ale zato je nám pomáháno od srdce jinak, jak to jde.
Nedovedu si představit, že bych od kamarádů čekala nějakou správnou částku (i když od těch bohatých možná jo :)). Ale vzhledem k tomu, že jsme jim svatební oznámení předali až v okamžiku, kdy přijeli na oslavu (na víkend na chalupu), tak jsme se těmhle trapnostem vyhnuli úplně. Nic jsme nedostali, nic nás oslava nestála. A bylo to fajn.
Navíc si myslím, že čím větší haló o svatbě, tím dřívější rozvod ;) (chvála výjimkám).
X.